Princezna? ✔

Útěk 🏃🏻‍♀️

Dneska je den svatby. Celý den jsem probrečela. Pak mi máma přišla dát saty a instrukce. "Hlavně se usmívej!" Řekla mi máma a odešla. Už jsem toho měla vážně dost! Vzala jsem tašku a naházela do ní pár potřebných věcí. Poslala jsem Legolasovi v myšlenkách zprávu aby mohl jít se mnou. Počkala jsem na něj u jezírka. Legolas do dosel chvíli po mně. "Jdeš se mnou?" Zeptala jsem se. "Rosabello rád bych ale nejde to..." odpověděl mi. "Takže nejdeš." Vždycky jsem. "Rosabello...ty Ale taky nikam nepůjdeš!" Řekl mi. "Půjdu!" Řekla jsem mu. "Rosabello..." řekl. "Ne!" Vdorovala jsem. "Já jdu! Klidně nechoď se mnou ale já půjdu!" Řekla jsem mu. Byla jsem nazlobená a smutná a podle toho to taky vypadalo jelikož mi začali po tvářích stékat slzy. Legolas mě chytil za ruku. Chtěl mě zadržet abych nikam nešla. Já byla ale až moc rozzlobená. Iernendge! Zvolala jsem a kouzlem odhodila Legolase do jezírka. Pak jsem se rozběhla pryč. Doběhla jsem poblíž jednoho lidského městečka. Měla jsem ale stále elfí uši. Karmando yande! Zašeptala jsem. Mé uši se zakulatili. Vstoupila jsem do městečka a našla si jeden levný hotel. Tam jsem se zabydlela. Pak jsem šla do restaurace co byla o kousek dál. Po večeři jsem šla spát. Chyběla mi Alyss. Jsem zvyklá že spí vedle mě. Po chvilce jsem usnula. Ráno jsem si zašla na snídani a na nákup abych měla nějaké jídlo. Pak jsem zaplatila za hotel a šla dál. Potřebovala jsem se dostat co nejdál. Z mého putování se stala taková denní rutina. Ráno jsem vstala a zaplatila za hotel který jsem si předchozí večer našla. Pak jsem šla do obchodu v případě že jsem jídlo měla hned jsem pokračovala dál. Ve 12:00 jsem si dala oběd a šla dál. Večer jsem si našla hotel navečeřela se a šla spát. A pořád dokola. Čtvrtý den jsem ve své hlavě zpozorovala že mě někdo pronásleduje. Z kroku jsem přešla do lehkého klusu. Elfové dokážou běžet stejně rychle jako kůň ve cvalu. A CELÝ den. Ten den jsem běžela dál než obvykle. Pronásledovatel ale nepolevil. Naopak. Pořád se mnou zrychloval. A tak jsem další den běžela i v noci. Ten člověk...ehm...ehm...elf mě doháněl. Cítila jsem jeho přítomnost. Pak jsem si uvědomila že když mu uzamknu svoje myšlenky a pocity tak nebude vědět kde jsem a jak rychle běžím. A tak jsem to udělala. Ten večer jsem byla už týden na cestě. Večer když jsem šla spát mi bylo nějak divně. Prohlédla jsem se po pokoji a v koutu někdo stál. "Tak jsem tě našel." Řekl mi povědomí hlas.