Princezna? ✔

Smrt☠

Šla jsem najít Elfiase abych ho mohla zabít. Věděla jsem že to nebude lehké a věděla jsem to velmi správně... Kolem Elfiase byli silné ochrany. A všude s ním chodila stráž deseti elfů. Nemohla jsem počkat a vykřikla jsem indenfio xengio maundozijho! Nic se nestalo. No nic... zase mě všichni viděli. A tak jsem se dala na útěk. Vyskočila jsem na strom a šup po větvích k Mirabelle. Skočila jsem k ní do domu. Mirabella se. Lekla. Zrovna u ní byla máma a o něčem se bavili. "Dobře že jste tady obě!" Řekla jsem. "Potřebuji aby jste mi pomohli." Dodala jsem a vysvětlila co po nich chci. "Elfiase na každém kroku střeží deset elfů. Je třeba je zabít, opravit nebo jinak zneškodnit. Pak je třeba zabít Elfiase. Nevím jak těžké to bude. Nebo takhle vím že to bude těžké hodně ale nevím jak hodně." Vysvětlila jsem jim co mám v plánu. A vyrazili jsme. Prvního elfa jsem omráčila,  druhý a třetí byli zabiti, čtvrtý, pátý a šestý měli ztrátu paměti-diky paměťovému kouzlu-sedmý a osmý utekly a desátý se radši sám probodl. Zarmendo! Vykřikla jsem. S Elfiasem to ale ani nehlo. Pak jsem si všimla jeho myšlenek. Výsměch. Nikdy mě nemůže porazit. Ne pokud nenajde medailon s červeným kamenem. V myšlenkách jsem tedy poslala Legolasovi zprávu aby našel ten medailon a rozbil ho. A dávej na sebe pozor lásko dořekla jsem. Pak jsem se spolu s mámou a Mirabellou musela běžet schovat dokud mi Legolas nepošle v myšlenkách zprávu o tom že medailon rozbil. Měla jsem pocit že mu to trvá věčnost. Přece jen musel být někde dobře ukrytý ale nakonec mi přece jen řekl že je rozbít a že jde za náma. Vylezla jsem z koruny stromů a koukal se Elfiasovi do myšlenek. Jak to že ho někdo rozbil?! Nikdo o něm nevěděl! Jen já. Teď mě jednoduše zabijí. Ne...vlastně ne. Nejsem takový blbec! Kouzlit umím. Znám mocná kouzla. A aby mě zabili existuje jen jedno velmi složité kouzlo **********... zjistila jsem o co jde a šla to říct ostatním. "Takže se musíme postavit do kruhu kolem tebe a Elfiase ano?!" Zeptala se máma. "Ano! Slyšela si správně..." řekla jsem. "Hej Elfiasi!" Křikla jsem. "Nechceš si to rozdat?!" Zeptala jsem se a v ruce se mi objevila ohnivá koule. "Proč ne?!" Zasmál se Elfias. "S takovou malou holkou si lehce poradím." Dodal a vyslal na mne ohnivého draka. Dotkla jsem se dlaní jeho čumáku a drak se proměnil ve vodního. Vyslala jsem ho na Elfiase. Ten z něj udělal popel. Snažili jsme se jeden druhého přemoct. Nešlo nám to ani jednomu. Naštěstí po chvilce přiběhl Legolas a spolu s mámou a Mirabellou kolem nás utvořili kruh. Začali šeptat kouzelná slova imehendo koundra faxujle jangzi geurandu imehendo koundra faxujle jangzi geurandu... Já jsem mezitím zakřičela Merdenbott alexiow! Rozsvítili se mi oči jako Aangovi, Koře nebo Thorovi. Seslala jsem na Elfiase kouzlo a on zemřel. Já se svalila k zemi. Taky jsem zemřela...

Legolas
Ne! To ne! Vřela ve mně velká zlost. Přiběhl jsem k Rosabelle a klekl si vedle ní. Nemůže být přece mrtvá! Endo maxijo erhendaughto! Vykřikl jsem s rukama na jejím srdci. Nic! Nic se nestalo. Po tváři mi tekli slzy.

Rosabella
Probudila jsem se. "Proč ty slzy?" Zeptala jsem se Legolase který měl mokré tváře. "Rosabello!" Vykřikl. Na tváři se mi objevil úsměv. A on mě políbil. Dlouze a sladce. "Děkuji" zašeptala jsem když jsme se od sebe odtrhli. "To já děkuji tobě že si mě tu nenechala samotného!" Řekl mi Legolas.