Ledové dýky

4

   Na zápas odjíždíme samy. Dostaly jsme na výběr, jezdit společným autobusem nebo samostatně. Řídila Vil.
 

  A tak teď sedíme na stadionu, na krku stuhu s kartou, kdo jsme a kam tedy všude smíme a užíváme si zápas. Je nám i docela jedno, jaké je skóre. Užíváme si živý hokej po dlouhé době. Ani nevnímám žádnou negativní emoci, prostě sleduji hokej.
   "Bylo to super," hrají Dahče v očích veselá světýlka. Spokojeně přikyvuji.
   "Půjdem se podívat k šatnám?" ptá se Vil.
   "Teď by z nás asi nebyli úplně nadšení," namítám. "Co takhle vyrazit na hotel, než tam všichni dorazí?"
   Děvčata souhlasí. Takže nakonec nastupujeme do škodovky a vracíme se. Stíháme se převléct a navštívit jídelnu, kde se připravuje jídlo, když přijíždí tým.
   "Tak se nám to nepovedlo," rozhazuje rukama Kuba Vrána.
   "Nevadí," mrká na něj šibalsky Dahy. "My si to užily."
   "Opravdu?" vkládá se do rozhovoru Voráček.
   "Opravdu," ujišťuje ho Dahy. "Chápej, první hokej naživo po strašně dlouhé době, úplně mě svrbí prsty," směje se.
   "Tak zkusíme zařídit, abyste si zítra po tréninku mohly zabruslit," navrhuje Kuba. Tázavě se dívá na Voráčka.
   "Zkusíme to," souhlasí on.
   "To by bylo super," raduje se Vil. "Máte tady na půjčení brusle?"
   "Něco se najde," uklidňuje ji Kuba. "Uvidíme se při večeři?"
   "Jasně, omlouváme se, že zdržujeme," dochází Dahy, že ještě nebyli na pokojích. Hráči jen klidně mávnou rukou a odcházejí. My si sedáme ke stolu a čekáme až přijdou, což se děje za pár minut. Sedají si ke stolům a nechávají si od servírek přinést jídlo. Tentokrát k nám přisedává Michael Frolík, Filip Chytil, Dmitrij Jaškin a Dominik Kubalík. Slušně se nám všichni představují a pouštějí se do jídla.
   "Co říkáte na zápas?" ptá se nás Filip. Uznale kýveme hlavou. "Sice to nedopadlo úplně slavně,..."
   "Co na tom?" skáče mu do toho Dahy. "Byl to hokej."
   Kolem stolu se roznese smích. Nejen že je Dahča dostatečně vlezlá, co se týče skákání do řeči, ale vždycky vymyslí i nějakou perlu. Dobrá nálada nakazí všechny. S veselím pak odcházíme i spát. Unaveně padám do polštářů a v minutě usínám.