Escape diary [Taekook]

1.

Jungkookův pohled.
Zbudilo mě nadávání, mého nevlastního bratra.
,,Ne to nechápu!"-Jin.
Převalil jsem se a přitiskl si na hlavu polštář.
Můj nevlastní bratr se poslední dobou chová hrozně.
Nikdo neví, co s ním je, ale divné děti jsou v naší rodině normální.
Hodně lidí si o mě myslí bůch ví co.
Kluk, co je neustále ve světě deníku.
Hah.
,,Jungkooku vstávej, nestihneš do školy!"-Jin.
Jin mi vletěl do pokoje a začal hrabat v mojí skříni.
,,Jestli nevadí, pujčím si dnes tu tvojí modrou košili."-Jin.
Byl zvyklý, že nikomu neodpovídám, tak si mou košili vzal.
,,Na stole je snídaně, tak se najez."-Jin.
S bouchnutím dveří odešel.
Líně jsem se převalil a koukl se na hodiny.
'Zase nestíhám, super.'
Vyhrabal jsem se ze zahřáté postele a navlékl na sebe věci, které jsem si včera připravil.
Po chvíli koukání se do zrcadla jsem se přesunul do koupelny kde jsem svůj odraz viděl zase.
'Měl bych si přestat tolik barvit vlasy, jinak mi za chvíli vypadají.'
Moje vlasy opravdu utrpěly mnoho změn.
,,Ach jo."-Jk.
Po douhém pobytu v koupelně jsem se přemístil do pokoje, kde jsem do tašky hodil svůj deníček a pár učebnic.
Snídani jsem jako pokaždé vynechal, takže skončila v koši.

Moje cesta na autobus není dlouhá, ani čekání na zastávce mě nezabije.
Vždy mě totiž zachrání deník a sluchátka.
Do deníku píšu jen večer, jinak se věnuji kreslení.
,,Tak co Parku, kde máš panenky a kočárek?"-Steve.
Doufám, že vás už předem napadlo, že u nás probíhá šikana, jako bežná věc.
,,Neumíš odpovědět?!"-Steve.
Steve do růžovovlasého chlapce strčil a ten se zřítil ven, protože se zrovna otevřeli dveře autobusu.
Steve do něj venku nezapomněl kopnout.
Počkal jsem, až Steve odejde a pak se koukl na chlapce, co se válel na zemi.
Po tvářích se mu kutálely slzy.
Prostě jsem si nemohl pomoct.
Přišel jsem k němu a natáhl k němu ruku.
Chytl se mě a já mu pomohl vstát.
Utřel si slzy.
,,D-díky."-Jimin.
Jen jsem ho obdaroval nezaujatým pohledem a šel jsem ke škole.

Hned co jsem vešel do školy popadla mě úzkost.
Nesnáším lidi.
Mají tolik starostí.
Já jsem bezstarostný člověk, nic mě netrápí.
'I když, jsou tady věci které mi vadí.'
Pomyslel jsem si když jsem probíhal kolem té skupinky šikanátorů, ke své skříňce.
Sebral jsem z ní sešity a letěl do třídy.
Sedl jsem si do lavice a položil si na ní hlavu.
,,Tak jo děcka, jak už víte, odchází paní učitelka na zeměpis. Proto tu máme náhradníka, který taky dělá třídního o dva ročníky výš.”-učitel.
'Tak to musí dělat třídního Jinovi.'
,,Díky, já už si to převezmu, jak tedy pan učitel říkal učím zeměpis.
Jmenuji se Kim Namjoon a doufám, že mě nebudete zlobit, tak jako moje třída.”-RM.
'Pche, tak to se máš na co těšit.'
Po jeho představení jsem ho neposlouchal a věnoval se spánku, který mi tak chybí.
Myslím, že potom nás vyvolával nebo tak něco.
,,Jeon Jungkook.”-RM.
Zvedl jsem hlavu.
,,Kdo z vás je Jungkook?”-RM.
Všichni ukázali na mě.
,,Tak to jsi ty. No vidíš, Jin měl pravdu pořád spíš, nebo neposloucháš.”-RM.

Moment. Jin?

První kapitola je tu! Mám takovou radost!

❤💙