Escape diary [Taekook]

18.

Jungkookův pohled.
Konečně jsme se i s popcornem dostali na naše místa.
(Jakožto milovnice hororů, jsem snažila vybrat něco, co už jsem viděla a zároveň, něco co není tak staré.)
,,Tae~ Prosím řekni mi, co je to za film.”-Jk.
,,Řekl jsi mi Tae?”-Tae.
Vykulil jsem oči.
,,Já, eh no...”-Jk.
,,To je v pohodě, už jsem myslel, že mi budeš navždycky říkat Taehyungu.”-Tae.
,,Jo a ten film je sestra.”-Tae.
'No to snad ne!'
,,Neboj, to není tak strašidelný.”-Tae.
,,Viděl jsem ukázky.”-Jk.
,,A?”-Tae.
,,Je to strašidelný!”-Jk.
Tae se zasmál a začal se věnovat plátnu, na kterém už se přehrávaly reklamy.

Hned od začátku filmu jsem se pevně držel sedačky a zavíral oči, při lekačkách.
Na chvíli to bylo zase v pohodě, jenže potom ve filmu nastala noc a já to zase přestal zvládat.
Moje srdce se ale rozbušilo víc, když Taeho ruka sklouzla na tu mou.
Propletl si se mnou prsty.
Podíval jsem se na něj, on se v klidu věnoval filmu.
Já se věnoval jeho dokonalé tváři.
Měl krásnou světlou pleť a nadýchané rty.
Nemohl jsem od něj odtrhnout oči.
V těle se mi rozléval neznámý pocit.
Vůbec jsem to nechápal.

Hoseokův pohled.
,,Jsi snad první člověk, co se mnou dobrovolně jde do kina na horor.”-Hobi.
,,Takže ty ostatní jsi sem vláčel násilím?”-Jisoo.
,,Na to bych neměl srdce.“-Hobi.
,,Ach tak.”-Jisoo.
,,Ahoj Jisoo!”-Rose.
,,Ahoj Rose!”-Jisoo.
,,Prosím dej mi chvilku.”-Jisoo.
Kývl jsem a sedl si na jednu ze sedaček.
Po chvilce, jsem si všiml velmi povědomého člověka.
Jungkook.
Přiběhl dovnitř s nějakým klukem.
A držel se s ním za ruku.
Nakonec si všiml i on mě.
Normálně bych asi něco udělal.
Ale teď, když je tu Jisoo nic udělat nemůžu.
A ani nechci.
Všiml si mě i ten druhý kluk, něco řekl Jungkookovi a pak odešeli.
,,Už jsem zpátky.”-Jisoo.
,,Děje se něco?”-Jisoo.
,,Ne, nic.”-Hobi.
Jisoo se na mě podezíravě podívala.
,,Řeknu ti to jindy, teď pojď.”-Jisoo.

Hned jak jsme se dostali do sálu, všiml jsem si Jungkooka a toho kluka.
Ten kluk...Chytl Jungkooka za ruku.
Zase.
A pak jsem si to uvědomil.
Proč jsem ho vlastně šikanoval?
K čemu mi to bylo?
To šťestí, které má, jsem mu ničil.
Co jsem to za člověka?
Měl bych se stydět.
Musím se Jungkookovi omluvit, dokud je ještě čas.

Jungkookův pohled.
Měl jsem šťestí, už jsem se nebál.
Celou dobu jsem skenoval Taeho bezchybnou tvář, nebo naše ruce.
Jo, je to hodně divný, ale jindy nebudu mít čas, se na něj koukat.
Takže bylo lepší se na něj dívat po čas filmu.
,,No, tak strašný to zas nebylo, ne?”-Tae.
,,No...”-Jk.
,,Máš šťestí, že dneska spíš u nás, alespoň se nebudeš bát.”-Tae.
,,Co ty víš, třeba máš v domě duchy.”-Jk.
Vyšli jsme ze sálu.
,,Jo straší u nás mistr kafe se šlehačkou.”-Tae.
,,No tak to se nemusím bát, protože ho dřív sežereš, než něco udělá.”-Jk
,,Hele!“-Tae.
Zastavil jsem se, byl tam opět Hoseok.
,,Jungkooku, potřebuju s tebou mluvit.”-Hobi.

Slova mají větší moc, než si uvědomujeme.

❤💙