Escape diary [Taekook]

16.

Jungkookův pohled.
A pak jsem dostal nápad.
Šílený nápad.

Kook_aka_king
Půjdu s tebou do kina
pod jednou podmínkou.

Tae_Tae
A pod jakou?

Kook_aka_king
Pomůžeš mi zdrhnout

Jiminův pohled
Dnes jsem se cestou do školy nikde nezdržoval.
,,Proč se mi vyhýbáš?”-Yoongi.
,,Nevyhýbám.”-Jimin.
Otočil jsem se na Yoongiho a setkal se s jeho pohledem.
,,Vážně? Tak proč když tě vidím na chodbě tak utíkáš, když tě pozdravím, tak mě ignoruješ, když za tebou chci jít, tak máš kupu práce...”-Yoongi.
,,Máš pravdu vyhýbám.”-Jimin.
,,Ale proč?-Yoongi.
,,T-to ti nemůžu říct.”-Jimin.
,,Ty mi snad nevěříš?”-Yoongi.
,,Věřím!”-Jimin.
,,Tak proč mi to nechceš říct?”-Yoongi.
Sedl jsem si na nejbližší lavičku a založil si hlavu do dlaní.
,,Je to složité.”-Jimin.
Yoongi si sedl vedle mě a pohladil mě po zádech.
,,Jestli to je kvůli jinému...”-Yoongi.
,,Ne! Je to jen a jen moje rozhodnutí.”-Jimin.
Yoongi si povzdechl.
Yoongi se zvedl a chtěl odejít, ale já ho chytil za rukáv.
,,Je to kvůli tomu, že mě rozptyluješ.”-Jimin.
,,Co?”-Yoongi.
,,Prostě se kvůli tobě nedokážu soustředit na učení. Už mi za to vynadala i učitelka.”-Jimin.
Všechno jsem to říkal s rudými tvářemi.
Yoongimu se na tváři objevil úšklebek.
Dal mi ruce na boky a přitáhl si mě blíž.
,,Tak já tě přivádím do rozpaků?”-Yoongi.
,,Hmm?”-Yoongi.
Moje tváře přímo hořely.
Zakýval jsem hlavou na souhlas.
,,Víš, že je neslušné se dívat jinam, když s tebou někdo mluví?”-Yoongi.
Po chvilce váhání jsem se na něj podíval.
,,Jsi roztomilý, když se červenáš.”-Yoongi.
Dal mi pusu na tvář, pak na druhou a potom jeho pohled sklouzl na mé rty.
To už jsem nevydržel a přitáhl jsem si ho do polibku.
Vybouchla ve mě přímo bomba.
Myslím že všichni známe motýlky...
Moje srdce se nemohlo uklidnit.

Jungkookův pohled.
,,Mami.”-Jk.
Přiběhl jsem dolů.
,,No?”-Kim.
,,Víš, chtěl bych se omluvit.”-Jk.
,, Co?”-Kim.
,,No docela jsem to přehnal.”-Jk.
,,To máš pravdu.”-Kim.
,,Nemyslel jsem to tak.”-Jeon.
Najednou se domem roznesl zvuk zvonku.
Máma tedy šla otevřít.
,,Dobrý den.”-Tae.
,,Ehm ahoj.”-Kim.
,,Přišel jsem za Jungkookiem.”-Tae.
,,Jé ahoj Tae, mami to je ten můj kamarád.”-Jk.
,,Lituji ale Jungkook má zaracha.”-Kim.
,,Já vím... Víte je to z části i moje chyba, on se včera chtěl vrátit domů, ale já chtěl, aby u mě spal.”-Tae.
,,Jungkooku to jsi mi neřekl.”-Kim.
,,Nechtěl jsem do toho ještě zatahovat kamaráda.”-Jk.
,,Víš co? Můžeš tu zůstat na oběd, co ty na to?”-Kim.
,,To by bylo super.”-Tae.
,,Tak pojď dovnitř.”-Kim.
Mamka se hnala do kuchyně.
Tae vešel a hned jsme si plácli.
,,Dobrá práce.”-Jk.
,,Já vím.”-Tae.
,,Tak se pojďte posadit.”-Kim.
Přišli jsme tedy ke stolu.
Mamka nám dala jídlo na stůl a s tátou si přisedli.
,,Tak nám o sobě něco, řekni...
Jak se vlastně jmenuješ?”-Kim.
,,Jmenuji se Kim Taehyung nedávno jsem se sem přistěhoval ze Soulu, mám rozvedené rodiče, dlouho jsem bydlel u táty a teď bydlím s mamkou.”-Tae.
Sice se usmíval, ale i přesto jsem viděl tu bolest.

Každá bolest se dá vyléčit, když jí ošetříte.

❤💙