Escape diary [Taekook]

12.

Jungkookův pohled.
Jisoo odešla takže jsem zůstal s Taehyungem sám.
,,Omlouvám se.”-Tae.
Nahodil jsem nechápavý výraz.
,,Za Jisoo.”-Tae.
Mávl jsem nad tím rukou.
Vlastně není tak špatná, jen trochu leze na nervy.
Najednou sem ucítil dotyk na noze a málem jsem kvůli tomu dostal infarkt.
Samozdřejmě to nebyl Taehyung.
Byl to roztomilý huňatý pejsek.
Vyskočil vedle mě na sedačku a začal mě oblizovat.
,,Roberte nech ho.”-Tae.
Musel jsem ho pohladit, byl tak roztomilý.
,,Aw.”-Jk.
,,To se ti líbí, co?”-Jk.
Drbal jsem ho za uchem.
,,Máš rád pejsky?”-Tae.
Po chvilce váhání jsem přikývl a dál Roberta hladil.
,,Zítra má přijet jeden můj kamarád s mým pejskem.”-Tae.
Taehyungovi začal zvonit mobil.
,,No...Jako už dnes? Tak to sem nemůžeš přijít? Jak jako? To nemyslíš vážně. Dobře. Jo hned jdu.”-Tae.
Típl mobil.
,,Ten kamarád co mi má přivézt pejska už přijel, ale ztratil se ve městě a mám za ním jít.”-Tae.
Podíval jsem se na Taehyunga.
,,No a protože to tady neznám, tak mě napadlo jestli by jsi nemohl jít se mnou.”-Tae.
,,Mám na výběr?”-Jk.
,,Ne.”-Tae.

Jinův pohled. 6:20
Ráno jsem se vzbudil zachumlaný v Namjoonově posteli.
Samozdřejmě jsem se zbudil dřív a byla to nádhera, když jsem viděl Namjoonův obličej.
Úsměv mi sklesl hned po tom, co mi začal zvonit mobil.
,,Ahoj mami.”-Jin.
,,Můžeš mi vysvětlit, kde sakra jste?”-Kim.
,,Já jsem u...kamaráda. Ale jak to myslíš my?”-Jin.
,,Jungkook s tebou není?”-Kim.
,,Ne.”-Jin.
Slyšel jsem, jak tam s někým mluví.
,,Až ho uvidíš ve škole, vzkaž mu ať se nikde netoulá a jde rovnou domů, jestli tam nebude tak ho jdi hledat, my s tátou nemůžeme celý den jsme v práci.”-Kim.
Otráveně jsem hovor típl a mobil odhodil dál.
,,Namjoonie, budeme muset vstávat.”-Jin.
,,Hmm.”-RM.
Odhrnul jsem peřinu, co mi bránila v pohledu na jeho dokonalou tvářičku.

Jungkookův pohled.
S Taehyungem jsme vyšli ven z domu a vydali se hledat jeho kamaráda.
,,Takže, Luhan říkal, že je u nějakého parku, který má i dětské hřiště.”-Tae.
Vykulil jsem na něj oči.
,,Co?”-Tae.
,,To je na druhé straně města.”-Jk.
,,No to si děláš srnadu.”-Tae.
,,Tak to jsme nevychytali.”-Tae.
,,Ty jsi to nevychytal.”-Jk.
Taehyung se jen na chvilku zatvářil uraženě, ale potom se usmál.
,,Hele alespoň máme hezkou procházku, ne?”-Tae.
'To jo.'
,,Ale no tak, trochu se usměj. Směješ se vůbec?”-Tae.
Stále jsem mu neodpovídal.
,,Já tě naučím jak se smát.”-Tae.
Postavil se přede mě a já čekal co udělá.
,,Hele támhle je letadlo.”-Tae.
Koukl jsem se vzhůru.
To jsem ale nečekal, že mě Taehyung svalí na zem a začne mě nemilosrdně lechtat.
Ihned jsem vyprskl smíchy.
,,T-to n-ne ah!”-Jk.
,,N-ne dost Taehyunga-ah!”-Jk.
Taehyung se zastavil.
Oba jsme si uvědomili co se děje.
Zněl jsem, jako kdybych vzdychal.
Do toho se nade mnou Taehyung sklání a vypadá jako šelma, co se chystá sníst svou kořist.
Taehyung se mi zadíval přímo do očí a odhrnul mi vlasy, co mi padaly do obličeje.

Kéž by takových momentů bylo víc.

❤💙