Escape diary [Taekook]

6.

Jiminův pohled.
Víc jsem se naplácl na skříňku a snažil se zadržet zbytek slz.
Po chvilce jsem ale přemístil svou pozornost na bitvu co se odehrávala mezi Stevem a Yoongim.
Yoongi se ubránil ráně a ruku co měla skončit v jeho obličeji odhodil.
Steve se napřáhl znovu a znovu, ale Yoongi vždy uhl.
Nakonec Steva strčil a ten skončil na zemi.
,,Vždycky tě budu srát, když budeš otravovat lidi, co ti nic neudělali.”-Yoongi.
Tentokrát se Yoongi podíval na mě a já hned nevinně sklopil pohled k zemi.
,,Jsi v pohodě?”-Yoongi.
Dal mi ruku a na rameno a mě to donutilo se otřást.
Vím že mi Yoongi nic nechce udělat, ale stále ve mě koluje ta obava z cizích dotyků.
Mám je spojené spíš s násilím než s něhou.
,,Pojď, půjdeme radši pryč než se objeví nějaký učitel a dostaneme dutku.”-Yoongi.
,,Já musím jít na hodinu”-Jimin.
Dal jsem si vlasy z obličeje, protože mi padaly k brýlím a kazily mi výhled.
,,Oh, tak dobře.”-Yoongi.
Chtěl jsem odejít a vyhnout se ještě delší, nechtěné konverzaci.
,,Počkej!”-Yoongi.
Vzal sešit ze země.
,,Spadl ti sešit.”-Yoongi.
Místo toho, aby mi ho dal vzal tužku a napsal do něj něco.
,,Kdyby se něco dělo, napiš mi.”-Yoongi.
Tentokrát už mi sešit podal a s lehkým úsměvem odešel.

Jungkookův pohled.
Opět jsem si krátil čas čmáráním.
Učitelka se zpozdila.
'Tím líp pro mě.'
Za nedlouho přišla a s ní i kluk?
,,Tak jo třído klid! Přišel k nám nový žák.”-učitelka.
Nesměle se usmál a rozhlédl se po třídě.
Zastavil se pohledem na mě.
Oba dva jsme na sebe civěli.
'Není to...'
,,Tak nám o sobě něco řekni.”-učitelka.
Přerušil náš oční kontakt.
,,Jmenuji se Kim Taehyung, je mi sedmnáct let a pocházím ze Soulu.
Doufám, že si budeme rozumět.”-Tae.
'To je ten Taehyung!?'
Třídou se rozeznělo šuškání.
Ze jména mezi dívkami.
Ty si stihly vyměnit tolik názorů.
'Pche to bude ještě sranda, jestli nás bude paní Kim nutit ke kamarádství.'
,,Sedni si támhle do té prázdné lavice.”-učitelka.
Jediná prázdná lavice je přede mnou.
'No super'
,,Ahoj, nejsi ty ten Jungkook?”-Tae.
Obdaroval jsem ho svým obvyklým nezaujatým pohledem a věnoval se dál svým čmáranicím.
Vydal ze sebe něco jako tiché 'oh' a dal mi konečně pokoj.
Dal mi pokoj až do konce školy.

'Musí zrovna dnes tak děsně lejt?'
Koukal jsem se přes školní prosklené dveře.
Dal jsem si na sebe kapucu a do uší dal sluchátka.
'Cherry bomb od nct 127'
Moje pobrukování se samozdřejmě změnilo ve zpěv.
Jsem zvyklý že tu chodím sám, takže jsem neměl obavy, že by mě někdo slyšel.
Zpíval jsem až do konce mé cesty ke kavárně, kde jsem si sundal sluchátka.
,,Takže jsi Jungkook.”-Tae.
Vypískl jsem.
Taehyung se uchechtl a prohrábl si své stříbrné vlasy.
,,Hezky zpíváš Jungkooku.”-Tae.
'Co?! On šel za mnou?! Já debil že mě to nedošlo!
Urychleně jsem si šel sednout a nechal ho tam stát bez mé odpovědi.
Založil jsem si hlavu do dlaní.
'Úplně mi hoří tváře!'

Nehoří mi naposled.

❤💙