Escape diary [Taekook]

4.

,,Co?”-Jin.
,,J-jsi m-můj b-bratr.”-Jk.
'Pane bože já promluvil!'
'A do toho koktám.'
Jin se na mě koukal s otevřenou pusou.
,,Jungkooku, od kdy mluvíš?”-Jin.
,,O-Od teď.”-Jk.
Jin mě silně objal.
,,Jungkooku, ani nevíš, jak jsem rád.”-Jin.
Pokusil jsem se o lehký úsměv.
,,Pane bože... Vypadáš, jak králíček!”-Jin.
,,Nechtěl ses mi svěřit?”-Jk.
Mluvím tak potichu, že se divím, že mě slyší.
,,No víš, je to trochu těžší.”-Jin.
Tázavě jsem se na něj podíval.
,,No zkrátka mám něco, o čem nikdo neví a docela s tím bojuju.”-Jin.
,,A...Co to je?”-Jk.
,,No...”-Jin.
Těžce vydechl.
,,Prosím, jen mi slib, že to neřekneš mámě ani tátovi.”-Jin.
,,Slibuju.”-Jk.
,,Zkrátka se mi nelíbí holky.”-Jin.
Vykulil jsem oči.
,,Já vím, jsem hrozný. Černá ovce rodiny.”-Jin.
,,Ne.”-Jk.
,,To já jsem vyvrhel.”-Jk.
,,Víš co? Budeme vyvrhele oba.”-Jin.
Pokýval jsem hlavou.
Jin mě objal.
,,Konečně mám toho pravého brášku.”-Jin.

No a to byla chvíle, kdy jsem se cítil opět lépe.
Já a Jin jsme konečně bratry.
Teď mám prvního kamaráda a do toho je to můj bratr.
S tímhle pocitem se mi nádherně usínalo.

Ráno
Probudil jsem se v Jinově pokoji.
Vzbudil mě jeho budík.
,,Vypněte někdo ten ďáblův stroj, než ho někomu rozbiju o hlavu!”-Jin.
Potichu jsem se uchechtl a vypl budík.
,,Jungkooku ty jsi spal tady?”-Jin.
,,No.”-Jk.
,,Tak to máš štěstí, že stáváš se mnou, budu tě moc odvézt do školy!”-Jin.
Jin vyletěl z postele.
,,Tak dělej běž se zkulturnit, já udělám snídani!”-Jin.
'Ten mi nahrazuje mamku víc, než nějaká macecha.'
Odebral jsem se tedy k sobě do pokoje.

Jinův pohled.
Dodělal jsem poslední porci palačinek a dal ji na talíř.
,,Jungkooku dělej máš tu snídani!”-Jin.
Posadil jsem se ke stolu a dal si první sousto do úst.
'Hmm opět jsem se zlepšil.'
Jungkook zanedlouho přišel a sedl si ke stolu.
,,No jen si dej, snídaně je nejdůležitější jídlo dne.”-Jin.
Viděl jsem, že se mu do toho moc nechce, ale přece nebude zase až do večeře o hladu.
Je úplně pohublý!
,,Měl by jsi zrychlit, já už jsem připravený.”-Jin.
Jungkook do sebe hodil poslední kousek palačinky.
Oba dva jsme přeběhli přes déšť do auta.
Dnes opravdu lilo, lituju Jungkooka jestli se zase bude po škole loudat venku.
,,Hodláš se dnes opět zdržovat venku?“-Jin.
,,Jop.”-Jk.

Po celou cestu jsme pak byli ticho.
Já ani neměl chuť na nějaké dlouhé povídání.
Hrozně jsem se těšil na Namjoona.
Je to úžasný učitel.
Dnes ho máme hned první hodinu na fyziku.
Takže jen co jsem přišel do třídy shodil jsem mikinu a rozepl jeden knoflík na košili.
,,Crrr”-zvonek.
Namjoon vešel do třídy.
'Mám štěstí že sedím hned v první lavici.'
,,Tak jo nebudeme se zdržovat.”
Začal psát na na tabuli.
,,Dodělejte si zápisky já si tu něco dopíšu.”
Namjoon si sedl a hned co si mě všiml se na mě zářivě usmál.
Úsměv jsem mu hned oplatil.
Najednou se ke mě nahl blíž.
,,Být tebou si tu košili zapnu, nebo se tu ještě po tobě někdo vrhne.”-RM.

Hmm, to by byla sranda.

❤💙