Escape diary [Taekook]

7.

Jungkookův pohled.
Tváře mi hořely studem.
Nervózně jsem si hrál se lžičkou, co se nacházela v mém ovocném čaji.
,,Smím si přisednout?”-Tae.
Povzdechl jsem si.
,,Není třeba, chystám se pryč.”-Jk.
Vzal jsem si batoh a dal do něj učení.
Pak jsem s deníkem v rukou a tichým odkašláním odešel.
'Štěstí, že už neprší.'
Sedl jsem si na jednu z laviček, i přes to, že mi hned smáčela džíny a otevřel svůj deník.

Milý deníčku,
dnešní den bych jako spoustu mých dnů. vymazal ze života.
Věci, co se mi udály, už jen tak z hlavy nevymažu.
Tím myslím, když jsem vešel do kabinetu a uviděl pana učitele s Jinem.
Vím, že Jin není na holky, ale nečekal bych, že by s učitelem, no... Však víš.
Taky se opět dotíral Yoongi.
A nejen on, dnes jsem se poprvé setkal s Taehyungem.
Další idiot, co se mi sere do života.
Nejspíš si myslí, že se budeme kamarádit, nebo co.
To ať ode mě nečeká, nehodlám se bavit s člověkem, co celý svůj život žije ve velkoměstě a myslí si bůh ví co.
Ale jak se znám, nakonec ho omrzím a nechá mě opět být.
A zůstanu opět jen já.
Jen já, ty a moje zoufalé čmáranice.

Taehyungův pohled.
Zíral jsem na Jungkooka, jak odchází.
'To jsem vážně tak dotěrný?'
,,Jungkook už odešel?”-Kim.
,,Jo, asi jsem ho nudil.”-Tae.
,,Hmm, to je zvláštní. Nikdy neodchází, když nemá dopitý čaj.”-Kim.
,,Ahoj Taehyungie!”-Jisoo.
,,Ahoj Ji.”-Tae.
Jisoo mi skočila kolem krku.
'Zasmál jsem se.'
,,Jsi pořád stejná.”-Tae.
,,Za to ty jsi se změnil.”-Jisoo.
,,Vážně?”-Tae.
,,Jo, hezky jsi nám zmužněl.”-Jisoo.
,,Oh, mám to brát jako kompliment?”-Tae.
,,Ber to jak chceš, prostě už je z tebe chlap.”-Jisoo.
,,No dobře.”-Tae.
,,Počkat! Mám kontrolní otázku.”-Jisoo.
,,Bojíš se pořád tmy?”-Jisoo.
,,Noo...”-Tae.
,,Tae...Takže pořád se v tobě schovává to dítě, co se bálo jít v noci na záchod.”-Jisoo.

Jungkookův pohled
Přišel jsem domů a zamkl za sebou dveře.
Hned co jsem si sundal boty, všiml jsem si bot, co jsem tu jěště neviděl.
Mysel jsem si, že si Jin koupil nové boty, ale když jsem vešel do obýváku, přesvědčil jsem se o opaku.
Seděl tam Jin s panem učitelem.
Zrovna se tam nečemu hrozně smáli.
Mám pocit, že by se tam brzy událo něco, na co bych opět nezapomněl.
Takže jsem se do toho vložil.
,,Ehm.”-Jk.
Oba dva stuhli a podívali se na mě.
,,Ahoj Jungkooku!”-Jin.
,,Ahoj.”-RM.
Pan učitel se zářivě usmál a já si mohl všimnout Jinova zamilovaného pohledu.
,,Dobrý den....Jine potřebuju si s tebou promluvit.”-Jk.
,,Dej nám minutku.”-Jin.
Omluvně se na pana učitele podíval a pak pospíchal za mnou.
,,Tak co se děje?”-Jin.
,,Jine, myslíš že je dobrý nápad si něco začínat s učitelem?”-Jk.
,,Jak to myslíš? Mi spolu nic nemáme, doučuje mě matematiku, však víš, že mi nejde.”-Jin.
,,Jo to je pravda nejde ti...
Takhle řeknu to jinak. Viděl jsem vás dneska v tom kabinetě.”-Jk
,,CO?!”-Jin.

Jó, načapat sourozence není nic pěkného...

Těšte se zítra na menší speciál...
Teda jestli na něj budu mít čas.

❤💙