Escape diary [Taekook]

2.

Jungkookův pohled.
Nastala přestávka.
Jako vždy jsem vytáhl svůj deník a začal kreslit.
,,A heleme se, kdo tu je tu opět v jiné realitě.”-Hobi.
'Ale no tak! Už zase on?'
,,Pojďme se podívat na to, co jsi nakreslil tentokrát.”-Hobi.
Hoseok mi vzal vytrh deník z ruky.
,,Co to je? Duch, nebo snad démon?”-Hobi.
,,Neumíš odpovědět?!”-Hobi.
Skrčil jsem se ještě víc.
,,Ty vole, jsi ty vůbec normální?
Kámo vrať se zpátky do reality!”-Hobi.
Hoseok se začal smát.
,,Hoseoku nech ho.”-Yoongi.
Zvedl jsem hlavu k přicházejícímu klukovi.
,,Prosímtě ty drž hubu a vrať se za ostatníma bukvicema.”-Hobi.
,,Hele víš co je nenormální? Určitě to není kreslení do deníku.
Nenormální je to, že kvůli tomu, že ti umřela máma musíš být na každýho hnusnej.”-Yoongi.
Celá třída ztichla, stejně tak, jako Hoseok.
,,Tak to jsi posral.”-Hobi.
Zdvihl deník výš a vytrhl z něj jednu stránku.
,,Ne!”-Jk.
,,No vidíš, že umíš mluvit.”-Hobi.
,,Hoseoku to stačí!”-Yoongi.
,,Nemel mi do toho.”-Hobi.
Vytrh další stránku a mě se po tváři skutálela první slza.
Utrhl další stránku.

Pro mé štěstí zazvonilo a do třídy vešla učitelka.
Hoseok po mě hodil deník.
Nahl se blíž.
,,Pomatuj si, že se mnou problém nemáš naposled.”-Hobi.
,,Nějaký problém pane Jeon?”-učitelka.
,,Ne jen jsem se ptal na příklad.”-Hobi.
Hoseok se nevinně usmál a šel si sednout.
Ten kluk co se mě zastal si povzdechl a sedl si vedle mě.
,,V poho?”-Yoongi.
Neodpovídal jsem.
,,Já jsem Yoongi.”-Yoongi.
,,Ty jsi Jungkook viď?”-Yoongi.
Lehce jsem kývl.
,,Rád tě poznávám.”-Yoongi.
'Kéž bych mohl říct to samé.'

Zbytek hodiny už jsem s ním nemluvil.
Nemluvil jsem s ním vlastně do konce vyučování.
Ani jsem nechtěl.
Nestojím o přátelé.
Vystačím si sám.
,,Měj se Jungkooku!”-Yoongi.
Proč mě vůbec zdraví?
Myslí si že budeme přátelé?
,,Heleme se, není to naše princezna Park?”-Steve.
'Už zase?'
Otočím se a vidím opět toho kluka.
Zase ho chtějí šikanovat.
,,Co to je?”-Steve.
Steve tomu klukovi vytrhl tužku z ruky.
,,To je růžové pero?”-Steve.
,,Jsi snad holka?”-Steve.
,,A umíš vůbec mluvit?”-Steve.
Strčil do něj.
Ten kluk odvrátil hlavu a tím spadl jeho pohled na mě.
Přímo mě tím jeho pohledem propaloval.
,,Jé Jungkooku ty jsi přišel taky?”-Steve.
Na nic jsem nečekal a vzal jsem nohy na ramena.
Bylo mi úplně všechno jedno.
Hlavně abych byl pryč.

Po asi kilometru mého běhu jsem se zastavil u 'mé' kavárny.
Talaghan tikes-eseo.
Bývám tam vždy až do večera.
Udělám si zde všechny úkoly do školy a pak jdu při západu slunce na pláž.
Hned co jsem vešel do kavárny, do nosu mě praštila vůně kávy.
,,Ahoj Jungkooku, dáš si to co obvykle?”-Kim.
Kývl jsem.
Paní Kim je moc milá.
Tedy asi jako jediný člověk co znám.
Paní Kim vlasní tuhle kavárnu a pěkně se o ní stará.
,,Přijede už zítra.”-Kim.
Zrovna se za pultem odehrával rozhovor.
,,A kolik že mu je?”-Jisoo.
,,Sedmnáct, od té doby co jsi ho viděla naposled, hodně vyrostl.”-Kim.
,,Takže můj bratránek Taehyungie, už není žádné mimino?”-Jisoo.

Taehyungie, krásné jméno.

❤💙