Escape diary [Taekook]

8.

Time skip (čas při konci školy)
Yoongiho pohled.
Vyšel jsem ze školy a rozdělal svůj černý deštník.
Povzdechl jsem si a rozhlédl se kolem sebe.
Uviděl jsem Jimina, jak si to kráčí do knihovny.
'Hmm, že bych šel za ním?'
,,Ne, to je blbost.”-Yoongi.
'Ale já si nemůžu pomoct!'
Povytáhl jsem si batoh na zádech a rozešel se směrem ke knihovně.
Otevřel jsem dveře.
Hned jsem si Jimina všiml seděl tam u stolu s nějakou knížkou.
Usmál jsem se a šel za ním.
Byl do ní tak zabraný, že si ani nevšiml, když jsem stál u něj.
Dal jsem mu ruku na rameno.
,,Aa!”-Jimin.
Zasmál jsem se a dal si prsteníček před rty.
,,V knihovně se má být tiše.”-Yoongi.
,,Co tu děláš?”-Jimin.
Sedl jsem si vedle něj na židli.
,,To co ty.”-Yoongi.
,,Přišel sis číst?”-Jimin.
,,No...”-Yoongi.
Vzal jsem knihu co ležela na stole. 'Nejspíš ji sem někdo odložil.'
,,To je padesát odstínů šedi.”-Jimin.
Podíval jsem se na název.
Vykulil jsem oči a dal ji pryč.
,,Dobře, přišel jsem za tebou.”-Yoongi.
,,A co ode mě potřebuješ?”-Jimin.
,,Nic, jen jsem se s tebou chtěl skamarádit.”-Yoongi.
,,Jo skamarádit?”-Jimin.
S úsměvem jsem kývl.
,,Tak vyklop, co po mě chceš doopravdy.”-Jimin.
,,Ale já se s tebou vážně chci kamarádit, tedy jestli se mnou nechceš rovnou chodit.”-Yoongi.
Jimin zrudl.
,,Proč bych s tebou měl chodit?!”-Jimin.
Byl úplně rudý.
,,Ale no tak, to byla jen sranda.”-Yoongi.
Jimin naštvaně našpulil pusinku.
Musel jsem se zasmát.
,,A proč se mi směješ?”-Jimin.
,,Protože se mi líbí, jak špulíš rtíky.”

Konec time skipu
Jungkookův pohled.
,,Šel jsem do kabinetu pro učebnice a vy jste tam zrovna byli.”-Jk.
,,Pane bože!”-Jin.
Jin byl celý rudý.
,,A to nemumíš ťukat?!”-Jin.
,,Nikdy neťukám, když jdu pro učebnice.”-Jk.
,,Zla- Jine je vše v poho?”-RM.
Už se ozýval Namjoon z obýváku.
'Vážně mu chtěl říct zlato?'
,,Jo hned tam jsem!”-Jin.
Rozzlobeně se na mě podíval.
,,Běž si dělat úkoly.”-Jin.
I když jsem je měl hotové odešel jsem k sobě do pokoje.
,,Ach jo.”-Jk.
Můj žaludek se začal ozývat.
'Takže stejně musím znova dolů.'
Líně jsem se zvedl ze židle a šel.
Na scodech jsem se ale musel zastavit.
Jin a pan učitel už tam nebyli, ale byli tam moji rodiče a zrovna o ničem hrozně důležitém debatovali.
,,Proč si její fotku pořád schováváš?”-Kim.
,,Zapomněl jsem ji vyhodit.”-Jeon.
,,Vážně? Kolikrát jsme tohle řešili?”-Kim.
,,Zlato nezlob se.”-Jeon.
,,Jak se nemám zlobit!?”-Kim.
,,Ale no tak, vždyť víš, že ji nemám radši než tebe.”-Jeon.
,,Jo a od kdy?”-Kim.
,,Vždyť to víš. Kdybych ji měl radši než tebe, tak bych jí nepodváděl.”-Jeon.
,,Oh, opravdu? A s kým?”-Kim.
,,No přeci s tebou.”-Jeon.
To už jsem to nevydržel a proudy slz se mi spouštěli po tvářích.
Seběhl jsem schody.
,,Ahoj Jungkooku, už jsi jedl?”-Kim.
,,Ne nejedl! A už přestaň dělat, že se o mě tak zajímáš! Jediný kdo měl právo se o mě zajímat, byla moje matka!
A to jsi nebyla ty, nejsi to ty a nikdy nebudeš!”-Jk.
Plivl jsem jí k nohám.
Pak jsem se rychlým krokem vydal pro boty a bundu.
Ignoroval jsem otcovo nadávání a opustil dům.

Kdo bude ten, co mou ránu zahojí?

❤💙