Seslán z nebe

Volný

,, Jsme u skalního převisu."oznámil důležitě Alfa a já cítil jak se do mě vlévá nadšení. ,, Jsi volný!" prohlásil a sledoval mou reakci . Já jsem se mu uklonil a zakňučel jsem ,, Děkuji." Teď už mě nic nedrží pomyslel jsem si a spokojeně vyrazil po lesní stezce . Jenže kam vlastně jdu? Napadlo mě když se cesta začala klikatit do mírného kopečka. Ptal jsem se liščího Alfy jestli neví o nějaké smečce psů v okolí. ,, Ne o žádné nevím  ." řekl. No on sice neví , ale to neznamená , že tu není........ Najednou jsem uslyšel zakvičení a hned jsem poznal DIVOKÉ PRASE. Vyřítilo se z podrostu dříve než jsem vůbec byl schopný zareagovat. Zděšeně jsem vyjekl a vzal do zaječích. Slyšel jsem za sebou funění jako by se  na mě valilo deset prasat. Zakopl jsem o kořen stromů a upadl jsem než jsem se vyhrabal na nohy prase již bylo vedle mě a vrhli se na mě. Bolestí jsem zavyl , když se mi zakouslo do teprve čerstvě zahojené rány. V minutě jsem měl mžitky před očima. Následoval úder který mě odmrštil do vzduchu. Musím se vzchopit. Opakoval jsem si . Už jsem toho přežil dost tak teď to nevzdám. Ze všech sil jsem se postavil na nohy a zavrčel. Prase se rozzuřilo a šlo po mě. Začal jsem rychle kličkovat mezi stromy. Za chvíli jsem se zastavil a schoval jsem se za strom . Plán byl takový: až bude prase probíhat okolo mě odrazím se a skočím mu za krk. Uslyšel jsem dunění a když prase probíhalo kolem odrazil jsem se a skočil. Dopadl jsem mu za krk , ale než jsem se stačil vzpamatovat začalo ródeo. Prase mě jedním pohybem setřáslo na zem. To je můj konec ! Došlo mi když jsem ležel na zemi a prase se ke mě rychlostí světla valilo . Najednou se mezi mnou a prasetem něco mihlo a zakouslo se praseti do nohy. To se ještě více rozzuřilo a vrhlo se proti velkému černému psovi. Prase mu zabodli své kly do hrudi a pes zaskučel bolestí. Praseti to však nestačilo a zakryzlo se psovi do nohy. Pak ucouvlo nabralo rychlost a narazilo do psa který byl jeho obrovskou silou vymrštěn do vzduchu a letěl hlavou do stromu. Jeho tělo dopadlo na zem jako plyšová hračka. Je mrtvý pomyslel jsem si a rychle se zalezl schovat do křoví. Prase si asi také myslelo , že je mrtvý, protože naposledy zafunělo a zmizelo v podrostu. Pomalými nejistými kroky jsem vylezl a šel ke psu který bez jakéhokoli pohybu ležel na zemi. On mi zachránil život došlo mi když jsem se nad ním skláněl a prohlížel jsem si rozsah jeho zranění. Měl roztrhlou hruď , prokouslou nohu a mnoho jiných četných zranění. Musím mu pomoct ! Znělo mi v hlavě. ,, Dones ty modré bylinky na hranicích území lišek. Ale tam nemohu  , rostou až za hranicemi. Liščí Alfa mi zakázal tam jít.  ,, To ho rači necháš zemřít? ptal se mě pud. Tak jo on mi zachránil život tak já mu ho musím také zachránit.

V poklusu jsem vyrazil po cestičce kterou jsem se sem dostal. Musím si dávat pozor , to prase nemůže být daleko. Za nedlouho se přede mnou objevili keře které označovali liščí území. Tak jo risknu to ! No počkat! Alfa mi říkal , že vždy když chceš aby tvůj pach nešel poznat vyválej se. Kousek ode mě jsem uviděl hromádku suchého listí. Přišel jsem k ní a začal jsem se válet. Pak jsem se zvedl a jistými kroky jsem se vydal překročit hranice. Musím ho zachránit , on za mě také riskoval život. Nemohl jsem si pomoct, ale stále jsem měl pocit že mě někdo sleduje. Rychle a obezřetně jsem natrhala modré rostlinky které vydávali líbeznou vůní , když v tom v křoví vedle mě něco zašustělo. Skoprněl jsem úlekem. Srdce mi bylo jako o závod a já cítil jak mě polévá studená vlna strachu. V zápětí z křoví vyskočila liška. Vyděšeně jsem zakvičel a uskočil na bok. ,, Co tady zase děláš?" zeptal se mě povědomí hlas. ,, Zimomřivko!" vydechl jsem úlevou a povolil jsem všechny svali v těle. ,, Víš v tu chvíli co mě Alfa opustil se na mě vrhlo divoké prase a málem mě zabilo , pak se tam objevil nějaký neznámí pes a vlastně mi zachránil život! Teď tam leží a vypadá to že už dlouho nebude. Musím mu pomoct a tyhle rostliny ho můžou zachránit. Ale rostly jen tady......" vychrlil jsem  na udivenou Zimomřivku. ,, Pokud je to takto " řekla Zimomřivka ,, tak nemám nejmenší důvod to říct Alfovi." dokončila a upřela na mě prozíravý pohled . ,,Díky!" vydechl jsem a olízl jsem jí čumák. ,, Už radši jdi ." zakňučela láskyplně  a dodala ,, kdyby tě tu Alfa viděl nebyl by nadšený." Děkovně jsem zakňučel , popadl rostlinu a pádil k hranicím.