Seslán z nebe

Mor

,,Pomoc Bela omdlela!!" nesl se vyděšený štěkot táborem. Rychle jsem vyskočil z pelechu a utíkal jsem na nádvoří. Bela zlatá fena retrívra ležela na zemi a třásla se po celém těle. Pečlivě jsem ji začal prohlížet. Teprve teď jsem si všiml že na břichu má lysé místo s krvavými puchýři. To samé měla i za ušima.
Je to psí mor. Znělo mi v hlavě.
,, Pro Zeměpsici! To je mor." zavyl jsem a celý tábor byl rázem na nohou.
,, Klid všichni udělejte řadu před mým doupětem. Prohlédnu vás." oznámil jsem a vlezl jsem do doupěte. První prohlédnu Betu.
,,Co se děje?" zeptala se udiveně a rozespale.
,, Po táboře vypukl mor! Musím tě prohlédnout." oznámil jsem a tlapky se mi klepali.
  Beta naštěstí nemá žádné známky nemoci.
,, Beto vstaň a jdi k Alfově doupěti." rozkázal jsem a Beta poslušně splnila můj příkaz.
Plán byl takový. Zdravé seřadím k Alfově doupěti a nemocné na druhý kraj tábora k odpatkům.
,, Zelenoočko , pojď prohlédnu tě." zaštěkal jsem.
,, Dobře." souhlasil
Tak Zelenoočko je naštěstí zdraví. Oddechl jsem si spokojeně.
,, Jdi k Alfově doupěti!" přikázal jsem.
Pak se v doupěti objevil Tesák.
,, Ahojky." pozdravil jsem nadšeně a on mi pozdrav opětoval. Úsměv mi stuhl na tváři když jsem si všiml lysého místa na jeho krku. Z puchýřů mu vytékal hnis. Oči měl propadlé.
,, Ach ne. Tesáku prosím odeber se k odpadkům."řekl jsem a neměl jsem daleko ke pláči.
,, Dobře.'' svěsil hlavu a šel k odpadkům.
Srdce mi stěžklo jako kámen.
Proč zrovna on?

Celý den strávený v doupěti. Napadlo mě když jsem zkontroloval posledního psa. Pomalu jsem jsem vyšel na světlo světa. Slunce už zapadalo a v táboře byla cítit nervozita a napětí.
U odpadků stála větší polovina tábora. Alfa seděl na vysoké kameni a sledoval děj ve smečce. On sám byl tak pyšný že se ani nenechal prohlédnout.
Zajímalo by mě co asi udělá s těmi co jsou nemocní. No ale soudím že nic dobrého to nebude.

,, Smečko , ti co jsou u odpadků jsou nemocní." oznámil jsem šetrně všem a slyšel jsem  vyděšené  kňučení.
,, Tak dost!" zavyl Alfa
,, rozhodl jsem se že všichni co jsou nemocní půjdou buď pryč a nebo zůstanou a ostatní je zabijou." pronesl bez jakýchkoli emocí.
Udělalo se mi zle a žaludek se mi protočil.
,, Co ?!"zeptal jsem se.
,, Jak můžeš? Ti psi jsou ti bezmezně oddaní a ty jsi schopný je poslat na smrt?" vyl jsem .
,, Buď zticha!" zaryčel rozzuřeně.
,, Tak jak jste se rozhodli?'' zeptal se nepřítomně.
Mezi psi to vyděšeně zašumnělo.
,, Odejdeme!" zakňučel Tesák rozhodně za všechny.
Chtělo se mi na Alfu skočit a zakousnout ho. Bylo mi jako ve snu když se psi otočili a vydali se do lesa.
Zničeně jsem zalezl do pelechu a přemýšlel jsem. Proč je tak krutý? Ti psi nemají nejmenší šanci na přežití.
V tu chvíli mi nad hlavou udeřil blesk a ozval se hrom. Za chvilku kapky deště bubnovaly na doupě a já si představil chudáky zmoklé , nemocné , vyděšené a zraněné psy jak putují neznámo kam.
Existuje vůbec nějaký lék? Nějaká rostlina?
,, Jdi tam kde Sluneční psice chodí spát. Tam k vodě která padá z nebe. Rudé rostliny nasbírej  a udělej z nich mast.
Zněl ten známí pud. Ale jak dlouhá bude ta cesta? Ticho.
Čím dříve vyjdu tím lépe.
Bouřka se utišila a já věděl že je čas.
Naposledy jsem pohlédl na ty známé hradby tábora a vydal se po lesní stezce. Snad je zachráním. Musím.