Seslán z nebe

Věř mi

Zíral jsem tupě do země a nebyl schopen jediného slova. Neil je mrtvý. Teď jsem tam mohl ležet já .Můj pohled sklouzl na mohylu přede mnou. Byla čerstvá. Hlína kolem byla ještě vlhká a květiny okolo nezvadli. Smutně jsem tam jen tak seděl a zíral. Nebyla chyba zdržovat se v této smečce? Možná je tu ještě někde nějaká jiná.
Ne tohle je jediná v okolí a nesmím zapomenout že mě tu všichni mají rádi. Teda až na jednoho. Ale Alfa není tak hloupí určitě to vyřeší.
Vítr se zvedl a mě zamrazilo na zádech. Listy které se tak krásně barvili teď opadali a celý svět se ponořil do šeda. Byla zima a snad neustále pršelo. Na hlavu mi dopadla studená kapka a na celém těle mi vyskočila husí kůže.
,,Tak ahoj Neile." povzdechl jsem si a začal jsem se loudat do tábora. Pod nohama mě chladila ranní rosa a mlha se pomalu zvedala.
Hm, neměl bych tu takhle sám chodit. Od doby co Neil zemřel uplynulo už několik Slunečních psů. Sice se zatím nic nestalo ale i tak bych neměl riskovat.
Přidal jsem do kroku a nervózně jsem se nadechl. Snad mi Alfa uvěří.

Konečně jsem v mlze uviděl hradby tábora. Pomalu jsem vešel dovnitř. Na nádvoří seděl někdo na kameni , ale jelikož byla hustá mlha nerozeznal jsem kdo to je. Z mlhy se vynořila postava a kráčela za mnou. Zkoprněl jsem strachy.
Postava se nebezpečně blížila já nevěděl co mám dělat.
Mám zavýt? Nebo utéct?
A co když to není Nero...
Srdce mi málem vyskočilo z hrudi když byl pes skoro u mě.
Počkat ne to není Nero.
Vydechl jsem úlevou když jsem rozeznal Alfu.
,, Dobré ráno." zívl Alfa unaveně a posadil se vedle mě. Zřejmě si nevšiml napětí v mém těle a začal si bezstarostně čistit srst.
,, Dobré." zabručel jsem nejistě a posadil jsem se vedle něj.
,, Duffy ty jsi raní ptáče." podotkl pobaveně když viděl bylinky u mých nohou.
,, Jo šel jsem k Neilovu hrobu." podotkl jsem nenápadně.
Alfa s sebou cukl a zdálo se jako by se mi začal věnovat teprve teď.
,, Taky mě to mrzí ." zabručel opatrně.
Teď jsem cítil jak se do mě vlévá vztek.
,, Jak taky mě to mrzí!!? Jestli si vážně myslíš že Neil zemřel jen tak na ,, nemoc" tak seš pěkně naivní! Já jsem léčitel a poznám jak to vypadá když někdo někoho zavraždí!
Hele ten pes tě taky už málem zabil a tobě je to jedno? Co to s tebou je? Ty si  říkáš Alfa? Ty který jen čekáš až někdo vyvraždí celou smečku! A pak i tebe?!" temně jsem vrčel a cenil tesáky. Byl jsem vzteky bez sebe.
Tak a má to.
Alfa tam seděl jako malé vyděšené štěně které se něčím provinilo a teď čeká na rozsudek.
V tu chvíli se táborem rozneslo ostré vytí ,, Pomoooc Duffy chce zabít Alfu!!" V tu samou chvíli byli všichni na nohou a rozběhli se k nám.
Až teď jsem si uvědomil jak to vypadá.
Stojím tu s čumákem těsně u Alfova nosu a temně vrčím. Z tlamy mi kape pěna zlostí.
O krok jsem ustoupil a snažil jsem se uklidnit.
Všiml jsem si vyděšených pohledů psů a zamrazilo mě.
Oni tomu věří!
Nero vystoupil z davu a věnoval mi vítězoslavný pohled.
,, Tak takhle to je!" zavyl a utišil tím psy.
,, Zabil jsi Neila a teď jdeš po Alfovi?!" zavrčel a ostatní psy začali vyštěkávat na souhlas.
,, Ne...." začal Alfa , ale Nero ho nenechal domluvit.
,, Ó náš Alfo. Ještě že šel Rapl kolem a zavolal nás."
,, Ale..." chtěl Alfa namítnout. Nero ho zase přerušil.
,, Alfo úplně se klepeš pojď Aslan tě odvede do doupěte."
,, Né! Duffy mi nic neudělal!" zavyl Alfa ale Nero pokračoval
,, Všichni víme jak se Duffy vyzná v bylinkách, je to čaroděj! Očaroval Alfu!" vyl Nero a oči mu žhnuli.
,, To není pravda!" zavrčel jsem a pohledem jsem krájel Nera na kousky.
V davu jsem našel Rapla, seděl tam jako hromádka neštěstí a díval se na své tlapky.
,, Vemte ho a zavřete ho do sklepa!" zavyl a psi se na mě vrhli.
To snad ne.
Nero nesmí vyhrát!
Ale zatím se mu to daří.....