Seslán z nebe

Beta

Všichni psi udělali kruh a štěkali a povzbuzovali ty kteří byli uprostřed. Pak otevřeli doupě a z něj vyběhli tři lišky. Na tři psy. Totiž Rapla , Lora a Sydney. Připadal jsem si jako ve snu když se psi vrhli v před a začali lišky kousat. Rapl se jí zahryzl do nohy a vláčil ji po celém táboře. Lor jí kousal do břicha a smál se jejímu bolestnému kvičení. Sydney ukousla své lišce ucho a její bílí kožich byl potřísněný krví.
Tak tohle je moc!!Ty nechutné bestie. Jak můžou.
,,Dost !!!!" rozlehl se můj hlas po táboře a vše v tu chvíli stichlo.
,, Co si to dovolujete. Co vám ty lišky udělali?! Jste nechutné bestie! Myslel jsem si že jste psi charakterní a chytří. Ale vy vy jste jen tyrani. Které baví ubližovat druhým. Nelovíte pro hlad , ale pro zábavu. Jak můžete ? Zeměpsice vás potrestá!" vrčel jsem a zlost se mě naplno zmocnila.
Alfa se napřímil chvíli mlčel a pak posměšně zavyl
,, Kdo chce jako léčitele slabocha?! Který neumí vydržet pohled na smrt?"
probodával mě pohledem plným opovržení.
,, To vy jste slaboši! Silný pes pomáhá a léčí jen slaboch zabíjí !" zuřivě jsem Alfu propaloval pohledem.
,, To by stačilo!" zavrčel Alfa zuřivě a v očích mu plál zlověstný plamen.
,, Podřiť se !" rozkázal a já naštvaně sklopil hlavu.
,, Příště budeš mít tu čest být uprostřed kruhu , ale né jako zabiják , ale jako oběť. Tímto tě posílám do léčitelského doupěte a zítra to oznámím tvůj trest." zakončil a dál si mě nevšímal. Pomalu a podřízeně jsem se vydal do doupěte. Kéž by tady byl někdo kdo by vyzval Alfu na souboj. Kdybych byl jen o něco větší udělal bych to.

Vešel jsem do doupěte a sedl si do svého pelechu.
,, Nebuď smutný ." zašeptal někdo a já udiveně natočil hlavu k místu kde se hlas ozval. Byla to Beta. Až teď jsem si všiml že Beta leží a má otevřené oči.
,, T- ty jsi zdravá!" zvolal jsem nadšeně a přiběhl jsem k rotvajlerce která spokojeně vrtěla ocasem.
,, Alfa už je takový. Vyhrát nad ním se pokoušel snad každý tady , ale nikomu se nepodařilo vyhrát." svěřila se mi Beta.
,, Ale proč je takový?" zeptal jsem se nechápavě.
,, No když byl malý tak mu před očima lišky zabili matku i otce. Od té doby nenávidí lišky a vylévá si na nich zlost." zakončila
,, Hm , chtělo by to ještě desinfekci." rychle jsem změnil směr rozhovoru.
Vyběhl jsem ven. Měsíční svit právě dopadal na  vchod do tábora když jsem uviděl stín. Kdo to tam asi je? Musím to zjistit.