Seslán z nebe

Boj o život

Otevřel jsem oči a ucítil jsem jak se vedle mě něco pohlo. Poznal jsem štěně. Tiše a chropivě fňukalo.
Chtěl jsem jí utěšit , ale mé  hlasivky vypověděli službu.
Opatrně jsem se zvedl a přiskl jsem se k ní.
,, Duffy." zakňučela sotva slyšitelně.
,, Mám žízeň." vydechla a pak bylo ticho. Možná omdlela vysílením, možná jí nefungovaly hlasivky ale byla sticha.
Musíme něco vymyslet! Zemřeme tady.
Ale co?
Vím že na druhé straně stromu je Lor a truchlý, ale jak se mu ohlásit? Kňučet nemůžu , každý pohyb mě bolí a hrabat nepřipadá v úvahu.
Ale já musím! Nesmím zemřít! Ne teď a tady. Cítil jsem jak se mě zmocňuje zoufalství.
Přiskl jsem čumák k malé škvíře a snažil jsem se vydat zvuk.
Nic. Zoufale jsem zachrčel.
Hm stačí když se rozkašlu mohl by mě slyšet.
Začal jsem dávit. První to bylo tiché ale za chvilku se začalo stupňovat.
Najednou jsem uslyšel Betu. Ona se ke mě přidala! A pak i fenečka vedle mě. Začala chroptět.
No tak slyší nás někdo?
,, Beto, štěně, Duffy! Jste to vy?!" zněl hlas někde s dáli. Lor.
Náš kašel ještě zesílil a já slyšel jak Lor volá ostatní.
,, Žijou!!!Kašlou!!"
,, Blbost! Máš halucinace." slyšel jsem otrávený hlas Nera.
,, Né nemá! Já to taky slyším." zaštěkal Tesák nadšeně.
,, Jo já taky!'' zavyla Sydney.
,, Co budem dělat? zeptal se Lor.
,, Už se nedá nic dělat." utrousil Nero.
,, Dřív než se k nim prokopeš budou tuží.
Tak to bolelo. On jakoby chtěl abych zemřel. Vůbec ho nezajímalo že zatím ještě žiju.
,, Kdo jde se mnou kopat?" zeptal se s nadějí v hlase Lor.
,, Já!" vyštěkl Tesák rozhodně.
,, Já taky." pokračovala Sydney.
,, Beze mě ani ťuk!" zaštěkal Aslan
,, Jdu do toho !" rozhodl se Mesi.
,, Já taky." pípl tiše Rapl.
,, I já!" zaštěkala Nun.
,, Dobře dáme se do práce." zavelel Tesák.
,, Naivní." povzdechl si Nero a slyšel jsem jak se vzdaluje.
Ale kde je Alfa? To jsem mu tak ukradený? Smutně jsem si povzdechl a položil si hlavu na tlapky. Musím jen čekat. Nic lepšího dělat nemůžu.

Pomalu jsem otevřel oči a zamžoural jsem do tmy. Plíce mě pálily a v  krku mi tak vyschlo že mě bolelo každé polknutí. A to ještě nemluvím o tom ukrutném hladu.
Z venku se ozívalo usilovné hrabání a funění. Hrabali celou noc. Chudáci musí mít tlapy rozedrané do krve. A to vše kvůli nám. Díky za tyto psy. Díky za tuto smečku.
Unaveně jsem si povzdechl.
Najednou se kousek okolo mě začala hýbat hlína. Co to je? Už asi blázním!
Pak se v zemi udělala díra a v ní se objevila tlapa. Byl to Aslan. Prohrabal se a teď tu mžoural a kašlal
,, Je tu někdo živí?"
,, Ano." zachrčel jsem a Aslan si mě všiml.
,, Duffy neboj budeš v bezpečí." chlácholil mě a už mě chtěl vzít za zátylek na krku ale já jsem mu uhnul se slovy
,, Půjdu jako poslední! Vedle mě leží štěně, vem ho."
,, Dobře" přitakal a zmizel i se štěňátkem v tunelu.
Za chvilku se pak zase objevil v doupěti a došel k Betě .
Šťouchl do ní tlapkou a opakoval
,, Vstávej ! Musíš se odtud dostat."
Z venku se najednou ozval nervózní hlas Tesáka
,, Pohněte si! Ten tunel se každou chvíli shroutí!" Aslan sebou nervózně trhl a znovu se pokusil Betu probudit.
Opravdu se z tunelu ozvalo zapraskání a vyletěla z něj hlína a kamínky. Tato rána vzbudila Betu která sebou cukla a vrávoravě se postavila. Sledoval jsem jak se belhá k tunelu a pak v něm oba zmizeli.
Osaměl jsem. Smutně jsem si lehl. Neměl jsem sílu vstát. Už nemůžu. Sám se ani nezvednu.
V tu chvíli se z tunelu ozvalo ještě mocnější zapraskání a do doupěte se nahrnul prach. Následoval strašný záchvat kašle. Plíce mi hořeli a hlava duněla. Kde jste tak dlouho Aslane?!
Nedokážu se nadechnout! Udusím se. Aslane honem !
Už.
Je.
To.
Jasné.
ZEMŘU.....