Seslán z nebe

Život nebo smrt

Začalo se rozednívat když jsem vyšel z lesa a vydal jsem se po polní cestě. Vzduch byl čistý a nebe modré. Jak dlouho asi půjdu. Stihnu to? Unaveně jsem si zívl a šel dál. Přede mnou je život a za mnou smrt.

Zrovna když Sluneční pes začal zacházet za obzor jsem spatřil to co jsem nikdy neviděl. Opravdu. Z nebe padá voda. Pod ním bylo krásné jezírko. Vodu ozářil zapadající Sluneční pes. Kouzelná podívaná.
A okolo jezírka svítili rudé rostliny které vydávaly líbeznou vůni. Rychle jsem začal trhat. Jejich šťáva mi stekla na jazyk.Brr! Je to hořké! To bych chtěl vidět jak to budou jíst.
Tak jo mám jich dost. Myslím že se můžu vydat zpět.
Naposledy jsem se podíval na to kouzelné místo a vydal jsem se domů.
No počkat! Je tohle vůbec můj domov? Zlý Alfa , krutí psi. No ale Tesák nebo Zelenoočko ti jsou alespoň normální.
Cesta rychle utíkala  a než jsem se nadál začalo svítat a mě došlo, že jsem na území Lovců.
Jsem strašně unavený. Teď není vhodná chvíle na léčení. Měl bych si chvilku odpočinout a nabrat síly. Proto jsem se vydal rovnou do tábora.
Rostliny jsem rychle uklidil do léčitelského doupěte a vydal se rovnou za Alfou.
No jo jenže co mu řeknu? No Alfo já se jen tak vypařil z tábora a nikomu nic neřekl.
Jenže než jsem si mohl cokoli promyslet Alfa už stál přede mnou a v jeho očích se zračilo mnoho emocí ale ani jedna nebyla dobrá.
,, Kde jsi byl?!" zavrčel
,, No Alfo nebudu ti lhát. Trochu jsem trucoval a tak jsem si musel vyčistit hlavu."vysvětloval jsem podřízeně.
,, Takže já až budu trucovat mám zmizet a objevit se až za dva dny?" vyl zlostně.
,, Za trest budeš Omega a budeš dělat ty nejšpinavější práce." dodal a tvářil se jako by získal celý svět.
,, Ale Alfo kdo kdy viděl aby léčitel byl Omega?!'' rozzlobil jsem se.
,,A kdo kdy viděl aby léčitel jen tak opustil smečku když je v nouzi?!" teď jsme měli čumáky u sebe a dívali jsme si do očí. Co to dělám? Musím se podřídit!
Sklopil jsem hlavu a podřídil jsem se.
,, Vypadni ať tě nevidím!" naposledy zavrčel a odkráčel pryč.
Unaveně jsem vlezl do doupěte. Netrvalo dlouho a já cítil jak se mi klíží oči. Pak jsem usnul .

Uviděl jsem obrovského černého psa s rudýma očima. Procházel naší smečkou , ale nikdo si ho nevšímal. Dokonce ani tehdy když pomalu , ale jistě začal dávit a zabíjet ostatní členy smečky. A když se pak vrhl na Tesáka nedokázal jsem se udržet. Vrhl jsem se na něj. Z druhé strany tábora se ozval hlasitý a podlý smích. Poznal jsem Alfu. Šlo vidět že ten zlý černý pes je jeho přítel. Ve chvíli kdy mě ten pes zmerčil a začal temně večer vše se rozplynulo.

Otevřel jsem oči a úlevou jsem vydechl. Byl to jen sen. Jak dlouho jsem asi spal?Nakoukl jsem ven z doupěte. Byla noc. Měsíc nebyl vidět takže vše kolem bylo ponořeno do tmy. Spal jsem tedy celý den. Je čas. Čas jít léčit. Rychle jsem vlezl do doupěte pro nasbírané byliny.A teď z nich udělám mast. I když jsem nikdy mast nedělal návod na její výrobu jsem měl v hlavě.
Rozdrtit květy , namočit do vody a míchat , na zahuštění přidat trochu vodních řas .  A je to!
Mast jsem uložil na list leknínu a pomalu jsem vyšel z doupěte. Hlavně nenápadně. Dvakrát jsem se rozhlédl jestli mě nikdo nesleduje a pak jsem se vydal z tábora ven.
Doufám že je najdu. Ale kde? Rozhodl jsem se že půjdu po úzké cestičce mezi stromy. V lese houkal sýček a noc byla v plném proudu.
Najednou jsem uslyšel jak praskla větvička. To jsem nebyl já!
Krve by se ve mě nedořezal. Co mám dělat? Pokud je to Alfa tak mě zabije.
Rychle jsem se otočil a rozhodl jsem se bránit. V křoví cosi zašustilo. Teď nebo nikdy. Skočil jsem do křoví a zakousl jsem se tomu psovi do zad. Ten zděšením i bolestí zavyl.
Najednou jsem poznal kdo to je.
Je to ......