Seslán z nebe

Psí anděl z nebe

Něco mě jemně šťouchlo do ramene a já otevřel oči, pomalu jsem zamžoural  do tmy a uviděl jsem svou matku. Stála nade mnou a vypadala utrápeně. Její bílý kožíšek se v měsíčním světle třpytil a nabýval  stříbrného dojmu. ,,Co se děje?" zakňučel jsem rozespale. ,, Vstávej , musím ti něco říct " zakňučela jemně a popostrčila  mě ven z pelíšku. Ne příliš nadšeně jsem se zvedl a vydal se za ní. Vedla mě přes louku na které spokojeně pochrupovali psi. Dovedla mě až k jezeru , které se nádherně třpytilo a zářilo v měsíčním světle. Hvězdy svítily a já ucítil vlahý noční vánek. Vločka se posadila na břeh a zadíval se do měsíce. Pomalu jsem se posadil vedle ní. ,, Víš , to co ti chci říct podle Alfy nesmíš vědět , ale oni si stejně myslí , že jsem ti to už řekla"pronesla tichým a vyrovnaným hlasem. ,,Vše se to odehrálo nějak takto:

Tehdy jsem byla těhotná , když Mudrc ( to je jeden velmi zvláštní pes , který žije v lese a má schopnosti předpovídat budoucnost) předpověděl , že se již brzy naší smečce dostane velké cti. Totiž z nebe nám bude seslán anděl v podobě psa, který bude mít schopnost vyléčit i psy smrtelně zraněné. Pokud ho prý přijmeme bude pro nás všechny velkým požehnáním.Pokud ho však nepřijme přijde na celou smečku neštěstí. Když se Alfa zeptal , jak ho poznáme řekl Mudrc ,, Nastoupí po smrti vašeho nynějšího léčitele ( kterým byl mimochodem Ranhojič) , bude mít barvu srsti jako sníh a bude posypán zlatým prachem."povzdechla si matka a upřela na mě svůj bolestný pohled. ,,Já která jsem ta nejpodřadnější ve smečce" zakňučela ,,jak by se mě mohlo stát takové štěstí, že bych byla matkou anděla!"Upřel jsem na ni zmatený pohled ,,Jak bych já... totiž co??"zakoktal jsem a připadal jsem si jako ve snu , možná ještě spím pomyslel jsem a snažil jsem se uklidnit. ,, Víš Alfa nechce ani slyšet , že by jsi to byl ty" pronesla smutně matka ,, ale zamysly se: bílý jsi , máš zlaté za ušima, bylo i velmi zvláštní , že ses narodil jediný a to jsem měla břicho jako by tam bylo deset štěňat. No a dnes zemřel Ranhojič , v den kdy ses před rokem narodil. Správný léčitel začíná léčit v roku a víc, no a ty máš dnes rok v den kdy zemřel!!!" přímo zakvičela  matka a zmateně se na mě podívala,  já jí pohled opětoval a zahleděl jsem se na hladinu jezera které pokojně šplouchalo. Aha už chápu všechny ty nenávistné pohledy, oni my vlastně závidí, ale stejně to není možné. Ne  nevěřím tomu byla moje poslední myšlenka , když jsem uléhal do pelíšku.