Seslán z nebe

Uvězněn

Pomalu jsem otevřel oči a zamžoural jsem.
Kde to jsem? Co tu dělám. V plicích mě něco škrábalo a řezalo. Rozkašlal jsem se a snažil jsem se postavit. Ztěžka jsem se snažil nabrat do plic alespoň trochu vzduchu. Z nedostatku kyslíku se mi zatočila hlava.
Co to tam je? V té nekonečné tmě jsem někde v zadu zahlédl úzký pás světla. Pomalu jsem se k němu plazil. A pak mi to došlo.
Bouřka, blesky , hromy , rána , tma.
Ale vždyť tady býval východ z doupěte.
Šel jsem blíž a očichal jsem  velký kámen.
To je kmen té lípy co je vedle léčitelského doupěte. Ale proč leží ve vchodu?
To snad ne! Ten strom spadl a zatarasil vchod.
Vyděšeně jsem se snažil zakňučet , ale z plic se mi vydralo jen tiché zasýpání
,, Beto!Jsme tu zasypání!"
Ticho.
Zmučeně jsem zavyl, ale dosáhl jsem jen toho že se ve mě probudila další vlna kašle.
Na druhé straně doupěte se ale něco pohnulo a pak jsem tiše a zastřeně slyšel ,, Duffy jsme tady."
Zvedl jsem se a šel po zvuku.
Najednou jsem do něčeho narazil.
Au! To tu nikdy nebylo! Co to je? 
Začal jsem to očichávat. Hm to jsou kameny. Ale jsou hrozně vysoké.
Za hroudou kamení se ale najednou něco pohnulo.
Vedle sebe jsem uslyšel Betu.
Ležela vedle mě a stěžka oddechovala.
,, Nemám štěně!" selhal jí hlas a pustila se do dalšího návalu kašle.
Zasypalo jí to. Štěně je za tou barikádou kamení.Znělo mi neodbytně v hlavě.
,, Kde je moje štěně?" zavyla Baťa a pak omdlela.
Musím jí pomoct. Určitě tam má málo kyslíku.
Začal jsem usilovně hrabat do kamenů.
Tlapy mi začaly hořet a ztěžka jsem sýpal.
To nedokážu! Je jich mnoho a jsou těžké. Navíc je tu málo kyslíku.
Zase jsem začal hrabat a v duchu jsem si opakoval.
Duffy to zvládneš! Jsi silný pes. Zachráníš ji.
S novou silou jsem se pustil do hrabání.
V tu chvíli něco vrzlo a já se zastavil.
Pohnulo se to!  Teď už mě nic nezastavilo.
Pořádně jsem se opřel do kamenů a
Prásk!
Něco se povolilo a kamení se sesypala k zemi.
Pomalu jsem prolezl do malé škvíry a zalapal jsem po vzduchu. Byl tu strašný prach. Štípaly mě oči a ať jsem mrkal sebevíc nic jsem neviděl.
Jediné na co se teď můžu spolehnout je čich. Začal jsem prohledávat sutiny.
Bolest hlavy se ještě zvětšila a cítil jsem jak mi dochází dech.
Nikde nic. Jen kameny a kameny. Nešťastně jsem zaoňučel ale žádná odezva. Ticho.
Pod tlapami jsem cítil jen ostré kameny a prach.
Pokud tady leží od té doby co se to sesypali  Nemá šanci.
Je tu málo kyslíku a mnoho prachu.
Asi to nemá cenu.
Je mrtvá.
Pomalu jsem se začal platit ke vchodu.
Je po všem.
Najednou jsem uslyšel jak se něco pohnulo po horou kamení.
Ne už mám halucinace. Ale zase.
Přiskočil jsem k hroudě a začal jsem hrabat. Opravdu! Najednou jsem ucítil její jemnou srst.
Začal jsem hrabat ještě více a už tam byla noha. Pak druhá , hlava, trup a zadní končetiny plus ocásek.
Je celá!Zaradoval jsem se, ale né na dlouho. Fenečka blouznila . Popadl jsem ji do tlamy a nesl  ke škvíře světla. Tam bylo nejvíce kyslíku. Položil jsem ji tam a začal jí jemně olizovat tlamičku.
Zkontroloval jsem jestli nemá zapadlí jazyk a k mé radosti jsem jí nahmatal puls.
Pak jsem začal cítit jak se mě zmocňuje únava.
Lehl jsem si vedle ní a pomalu jsem usnul.

Někde z dálky ke mě zaznívaly hlasy.
,, Jsou mrtví!" poznal jsem hlas Nera.
,, Jak si můžeš být jistý?" zavrčel nešťastně Lor.
,, Protože pokud je to zasypalo.. " pokračoval Nero.
,, Musíme jim pomoct!" slyšel jsem Tesáka.
,, Jak asi?" zavrčel podrážděně Nero.
,, Podhrabeme se!" slyšel jsem Mesiho.
,, Ne je to jen stráta času!" přemlouval je Nero.
On nás tu chce nechat?! To snad ne!?
Musím jim nějak říct že žiju.
Otevřel jsem tlamu a snažil jsem se zakňučet ale z hrdla se mi vydralo jen velmi slabé zajíknutí.
,, Prostě zemřeli! Smiřte se s tím." zakončil Nero chladně.
Jak může? On si v tom snad libuje!?
Lor se ale nedal
,, Jak chcete vy chladnokrevné bestie. Nic nedělejte ale já tam mám družku a štěně a nevzdám to dokud je na vlastní oči neuvidím mrtvé!"
Krásná slova.
,, A já říkám že jim nikdo pomáhat nebude!" zavyl Nero
,, Ještě vás to zasype s nimi! A co pak vy chytráci?!"
Udělalo se mi zle oni nás tu chcou nechat?!
Ještě jednou jsem se skusil zavýt.
Nic.
Hrobové ticho.
Zemřeme tu.