Rádoby dokonalá

2.

Bezchybnost...

Vždy jsem chtěla být prostě bezchybná a nedělat chyby. Bála jsem se, že se mi něco nepovede, něco nepůjde podle plánu, něco mi naruší můj klidný život. Ale to prostě nejde. Často se něco pokazí. Hodně krát Vás něco špatného zaskočí. Nejdůležitější je se s tím vypořádat.

...

Chyba je vlastně jen krok k tomu, abyste byli lepší. Z chyb bychom se měli poučit a pak je už nedělat. Mně se třeba některé chyby vrývají do paměti tak moc, že je už asi nezapomenu.

...

Chyby které si pamatuju bych rozdělila do dvou kategorií:
1.) Chyby, z kterých se mám poučit, protože se už nedají napravit.
2.) Chyby, které se ještě nějakým způsobem napravit dají.

Tyto dvě kategorie se mohou trochu prolínat, ale je hlavně na Vás, jak s určitou chybou naložíte. Vy totiž víte nejlépe, jestli se s chybou dá ještě něco udělat nebo ne.

A příklady? No pokud chcete nějaké příklady přímo ode mě, tady je máte...

Do první kategorie bych dala například chyby jako špatné odpovědi v testech, špatně napsaná slovíčka z cizích, ale i z vlastního jazyka a obecně takovéto chyby, kdy se z nich prostě poučíte. Samozřejmě, teď byste si mohli říct, "ale však známky si přece mnohokrát můžu opravit", to ano, ale.... No já vlastně nevím, toto zařazování chyb je opravdu složité a osobité pro každého z nás.

Možná bych toto rozdělení nebrala jako nějaké oficiální řazení, ale spíše opravdu jen jako takový "seznam" chyb, které buď ještě chceme zkusit napravit a nebo které už napravit nechceme.

Když se nad tím tak ale zamyslíte, chyby z první kategorie mohou být i chyby, které jste už napravili, ale stále si je pamatujete. A to proto, že ikdyž nějakou chybu už napravíte, není důvod proč se z ní i přesto neponaučit.

...

Každopádně teď už dost rozdělování a kategorií.

Znáte ten pocit, když uděláte chybu a pak se ji snažíte zamaskovat? Když se třeba přeřeknete a pak když na to někdo upozorní, tak jste naštvaní a nepříjemní? Pokud ne, tak to si asi umíte dělat srandu sami ze sebe. To Vám gratuluji. Já s tím mám totiž trochu problém. Ráda svoje chyby schovávám a chci být prostě "dokonalá" a "bez chybičky". A to samozřejmě není dobré.

...

Nemám ráda ani když mě někdo poučuje a chce mě naučit jak nechybovat, nebo prostě naučit jak něco dělat lepším způsobem než to dělám já.

Proč to nemám ráda? No mám pak pocit, že si daná osoba myslí, že nejsem dost dobrá, že to nezvládnu sama. A já to sama nezvládám. Akorát si to nerada připouštím.
Ale o tom už v další kapitole.

Děkuji za přečtení
a přeji Vám pěkný den
Vaše Felis