Fígle, jak na to

26. A zas už jsou tu prázdniny

Vítám vás, přátelé, u další kapitolky. Ani se mi nechce věřit, ale je to tak - zase už jsou tady. Teď si někteří z vás možná poklepou na čelo a třeba si i pomyslí něco, ne zrovna lichotivého. Ano, máte pravdu. Určitě by se spíše slušelo napsat něco jako

                                                     HURÁ - KONEČNĚ MÁME PRÁZDNINY! 

A já souhlasím, a moc ráda. Jen mi     přišlo až s podivem, že už uplynul celý rok od chvíle, kdy jsem tuto knížečku začala vydávat. Jo, jo, už jsme zase o rok starší a doufám, že i moudřejší - věřím, že u vás, moji milí, to platí. Ale, pojďme k věci.

Před rokem jsme si povídali o tom, jak se dají ty nádherné dny prožít, třeba trochu jinak. Tentokrát mi sice taky leží v hlavě nějaký nápad, ale začínám se bát, že než ho dotáhnu a doladím k úplné své spokojenosti, budou prázdniny fuč.

Proto vá přináším takový malý nástin. Zkoumala jsem různá eRPéGéčka. Líbí se mi ta základní myšlenka - děj spoluvytváří všichni účastníci hry.

Dělá mi ale problém to, že se hra často neuvěřitelně vleče, a to z několika důvodů.

1. Pošleš svoji repliku a ostatní reagují tak, že se vlastně děj nijak nevyvíjí. Znáte to:

       A: /přichází s rozhodnutím, vyřešit naši nebezpečnou situaci./

     "Ahoj , lidi, něco se musí stát." 

        B: /souhlasně pokývá hlavou/ "To musí"

          C: /právě přibíhá/ "Ahoj, o čem je řeč?"

             D : /spustí naštvaně/ "Jdeš pozdě!"

                E: /zamračí se na D/ "Ty taky nechodíš vždycky na čas."

      A: "Tak, pánové, jaký máte návrh?"

             C: "Co takhle - jít do kina?"

. . . . . . . . . . . .

2. Dlouhé čekání, než se někdo připojí (třeba i několik hodin).

3. Velká časová prodleva mezi napsáním repliky a jejím  „naskočením„  - 20 minut?

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 

Iěch nevýhod je podstatně víc, ale nebudeme se dál zdržovat.