Fígle, jak na to

28. Jak ten čas letí...

Krásný den, či krásný večer, milí přátelé.

„Koukám, jak ten čas letí... nechám ho letět a zpívám si dál..." znáte?

 Tahle písnička mě napadla když jsem si uvědomila, že už se zase blíží konec prázdnin.

 Ale protože s tím nic nenaděláme, pojďme si raději, místo smutnění, užít zbylé volno co nejkrásněji.

Co je nového?

Nabízená hra se neujala, ale já se ani moc nedivím. Měla to být hra proti nudě, proto předpokládala docela velký zápřah.

 A pokud se nehrála, je jasné, že se nikdo z vás nenudil, a to je moc, moc dobře.

Bez mučení přiznávám, že ani já jsem se nenudila. První polovinu prázdnin jsem hodně času věnovala přípravě a pak, přestože jsme nehráli, nebo snad právě proto? měla jsem toho pořád plnou hlavu. 

Ale, co bych chodila kolem horké kaše. Téma té hry mě zcela pohltilo.

 Stále jsem přemítala nad tím, co všechno by mohly jednotlivé rodiny prožívat, co by je asi ohrožovalo, čemu by musely čelit, čím by se asi živili, až jsem se, dnes už definitivně, rozhodla napsat na toto téma knihu. Podkladů už mám tolik, že by byla škoda jich nevyužít. I proto jdu do toho, a nevěřili byste, jak moc se těším. 

 Tak snad za nějaký ten pátek vám předložím k posouzení první kapitolu a budu doufat, že vás zaujme alespoň zčásti tak, jako mne.

              * * * * * * * *

Jinak, vám všem zatím přeju ještě hodně krásných slunečných dnů, vlahých romantických večerů i deštivých nocí pro svěží rána. 

A především hodně pohody, dobré nálady a, samozřejmě, lásky.

 Té správné, něžné, stydlivé i odvážné, ale ve všech ohledech krásné...

                              ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥

                                                        Tím končím.

                                                                          Vaše VladPeDa