Všechno to začalo... snarry

1. Návštěva Gringottovy banky

Harry byl nadšený, byl zamilovaný a za dva dny si měl vzít děvče svých snů: Ginny. Ginerva Weasleyová byla nejkrásnějším děvčetem na světě s jasnou, sametovou pletí, čokoládovými oči, dlouhými červenými vlasy a ještě delšími nohy. Posledních osm let se Harry cítil, že je součástí rodiny Weasleyových, ale za čtyřicet osm hodin budou skutečně rodinou. Je to jen něco přes rok, co Harry nadobro porazil Voldemorta. Proroctví bylo naplněné a Harry, Chlapec, který přežil či Vyvolený byl teď Mužem, který porazil Temného pána. Je symbolem světla a po smrti Brumbála považovaný za největšího žijícího kouzelníka.

Život byl také dobrý, strávil poslední rok v Bradavicích, ukončil svoje studium a po měsíci stráveném v Paříži na svatební cestě se chystal nastoupit na šesti týdenní výcvik pro budoucí bystrozory. Ginny chtěla svatbu v červnu, Harry chtěl nejdříve absolvovat školu, takže měli v pláně vzít se poslední červnový den - 30. června. Ginny bude přece jen červnovou nevěstou.

Dnes šel Harry do Gringotovy banky. Má se střetnout se správcem jeho majetku. Harry byl překvapený, když před týdnem přišel do Doupěte a paní Weasleyová mu podala dopis odeslaný z Gringortovy banky. Byl to den po promoci, když Harry, Ron, Ginny a Hermiona oslavovali až do brzkého rána. Už víc nebyli studenty. Sova s obálkou přiletěla brzy ráno a paní Weasleyová mu ho dala při obědě (na snídani už bylo příliš pozdě). V listě bylo vysvětlení, že bylo zvykem všech Potterů, střetnout se se správcem jejich majetku ještě před tím, než budou vázání udělat změny pro jejich nové nevěsty. Schůzka byla stanovená na dva dny před Harryho svatbou a byla považována jen za formalitu.

Ron se nejdřív nabídl, že půjde s Harrym, ale byl také pozvaný na trénink Kudleyských kanonýrů, který se koná dnes ráno. Ron posednutý kanonýry byl překvapený, když mu kapitán týmu poslal sovu a pozval vojenského hrdinu na konkurz. Nebylo žádným tajemstvím, že se Ron  chce stát profesionálním hráčem famfrpálu, ale podle Harryho názoru nebyl až tak dobrý, aby hrál profesionálně. Harry ho měl rád jako bratra a nevěděl si představit při svém boku v boji lepšího člověka. Kudleyští kanonýři byly nejhorším týmem v lize, takže Ron by se tam v podstatě hodil.

Když Harry kráčel po schodech do budovy z bílého mramoru, vzpomínal, jak tu po prvé přišel s Hagridem. Bylo to před osmi roky a jedenáctiletý Harry byl v kouzelnickém světě nový. Když vešel, zdálo se mu, že se nic nezměnilo ode dne, kdy tam byl naposled. Skřeti vykonávali svou každodenní práci, zatím co kouzelníci a čarodějky mu mávali, upozorňovali na něho ostatní a někteří se mu dokonce pokoušeli potřást rukou. Usmál se. Jindy se mu nelíbila ta pozornost, ale dnes se usmíval a potřásal rukami. Byl šťastný.

Harry přistoupil k pultu a pozdravil skřeta. "Mám tu dohodnutou schůzku se správcem majetku Potterů."

Skřet se mu uklonil a zdvořile pozdravil. "Dobré odpoledne, lorde Pottere. Prosím, posaďte se, Groick za chvíli příjde."

Harry se otočil směrem k nabízenému místu a všiml si skřeta, kterého už poznal. "Ahoj, Griphooku, jak se máš?" Skřet se na něho šokovaně podíval, nikdo si nikdy nepamatuje na jména skřetů a Harry, s kterým se potkal jen jednou, si ho pamatoval.

"Mám se dobře, lorde Pottere. Doufám, že dnešní obchody s námi navýší vaše zlato."

Harry se zasmál, skřeti myslí stále jen na zlato. "No, Grisphooku, doufám, že naše obchody navýší Vám, Vaší rodině a všem, s kterými spolupracujete."

Griphook do obdaroval vzácným úsměvem. Harry mu nevědomky vyslovil velkou důvěru.

"Děkuji za důvěru naší bance, lorde Pottere," pověděl hlas za ním. Harry se otočil a pozdravil nového skřeta, který byl zřejmě určený jako hlavní správce Potterovských trezorů. Byl vyšší než Griphook, jeho oděv byl z drahého modrého materiálu a vyzařovala z něho aura autority.