Všechno to začalo... snarry

20. Špehovat či nešpehovat

Harry se posadil a sledoval jak Severus vystoupil a ohlásil svoje položky, které měl na prodej. Když řekl, že má dva kusy kůže baziliška o velikosti jedné stopy čtvereční a pírko gryfona, začali ho několik mistrů prohlašovat za podvodníka (někteří dokonce ještě rozmanitějšími jmény) a vykřikovali, že by měl být vyvedený z místnosti. Severus nastavený v módu ‚věčně podrážděný profesor‘ je vyzval, aby řečené položky sami otestovali. Testy ukázali, že kůže je skutečně z tisíc let starého baziliška a také se zjistilo, že pírko od gryfona bylo dobrovolně dané. Severus se okamžitě stal nejpopulárnějším mužem celé konference.

Byl vyslechnutý skoro všemi přítomnými, kteří se snažili vypátrat zdroje, ale on je stále odmítal prozradit. Nakonec se všechny Severusovy položky vyšplhaly na překvapivou sumu půl milionu galeonů, samotné pírko vyšlo na 300 000 galeonů. Zdaleka to bylo nejvíce v celé historii konání této lektvarové konference, co kdy někdo dostal za jedinou položku.

Zbytek konference šel poměrně hladce a Harry koupil několik věcí, které by se Severusovi mohly líbit; černý a zlatý roh z černého jednorožce, další flaštičkou s krví jednorožce svobodně odebranou, pár šupin z čínského draka a malý kus chapadla z Krakena (Harry nabídl muži dalších pět tisíc galeonů za příběh, jak vlastně to chapadlo získal, co bylo vlastně to nejzábavnější – muž přísahal, že to byla pravda). Harry za všechny ty položky a přísady utratil víc než 100 000 galeonů, no nevadilo mu to.

A když Harry podepisoval šeky Gringottbanky (ještě před tím se dohodl s Mangusem, že je bude moct podepisovat na jméno Harry Black), přišlo mu ironické, že utratil přesně takovou částku, jakou mu vzali Weasleyovi. Část z něj se cítila trochu provinile, Ginny a Ron můžou strávit celé roky splácením své rodiny to, co místo nich dala Muriel, když on utratil stejné množství peněz za jedno ráno za přísady do lektvarů, o kterých si ani nebyl jistý, zda by je Severus chtěl. Povzdechl si a připomenul si, že to bylo principem celé té věci.

Spatřil Severuse hádajícího se s mužem, který vyhrál nabídku gryfoního pírka. Po tom, co Severus svůj ‚nabízené zboží‘ prodal, přesunul se do vedlejší místnosti, kde byly uskutečněné platby. Zdálo se, že ten muž se mu snažil dát 250 000 galeonů a 50 000 galeonů z hodnoty položky chce zaplatit v něčem jiném.

Harry se na tom zasmál; Severus, kterého viděl hádat se s mužem, byl tím Severusem, kterého poznal jako student, podrážděný, sarkastický bastard, který dokázal studenty rozplakat. Byla to ta strana, kterou Severus ukazoval světu a Harry se divil, jaký rozdílný Severus skutečně byl.

Harryho uši však ožili, když zaslechl Severuse vykřiknout, „…a co budu sakra dělat se sexuálním otrokem, Romanove?“

Muž jménem Romanov se ušklíbl, „No, Snape, toto určitě odpovídá na mnoho mých otázek týkajících se tebe, jestli nevíš, co se dělá se sexuálním otrokem.“

„Na rozdíl od tebe, já nemusím nikomu platit anebo si do postele někoho kupovat. Stále mi máš zaplatit 50 000 galeonů. Buď zaplatíš, anebo beru pírko Singhovi, který byl ochotný zaplatit 275 000 a vím, že on mi nebude prodávat svoji ženu.“

Romanov se zamračil, ale podepsal šek, který následně podal Severusovi. Ten si ho vzal a podal mu pírko, které Severus gryfonovi vytrhl a Harryho zajímalo, co udělal s druhým pírkem, nebylo to přece tak, že by nemohl dostat další.

Severus a Harry opustili místnost a pokračovali směrem k výtahu, aby se odvezli zpět ke svému apartmánu, když k nim přistoupila skupinka mistrů lektvarů.

„Snape, jestli máte chviličku, rádi bychom si s vámi promluvili… myslím, že to bude stát za váš čas.“

Snape přikývl a Harry odešel do apartmánu sám. Harry byl rád. To, že Severus nabídl na prodej všechny vzácné položky, mu zajistilo uznání v lektvarové sféře. Po Voldemortovém pádu trvalo několik měsíců, než kouzelnický svět přijal jeho slovo a i slovo ministra magie, že Snape ve skutečnosti pracoval jako špeh pro stranu světla. Harry věděl, že někteří stále pochybují o jeho nevině. Severus se příliš nestaral o mínění široké veřejnosti, ale Harry věděl, že mu velmi záleží na tom, co si myslí jeho kolegové v lektvarové společnosti.