Všechno to začalo... snarry

9. Domácí skřítkové a neznámé čáry

Harry a Hermiona se přemístili před Bradavickou bránu, kde na ně čekali Minerva a Severus. Všichni čtyři šli potom rovnou do školy. Hermiona si povzdychla: "Nemůžu uvěřit, že jsme absolvovali jen před týdnem. Nečekala jsem, že budu zpátky tak brzy, ale je to jako návrat domů."

Harry chytil kamarádku kolem ramen. "Vím, jak to myslíš. Zdá se, že pro mě se celý kouzelnický svět točí kolem Bradavic."

Severus sledoval vyprávějící se dvojici, kdyby se Harry nepřiznal ke své orientaci, tak by žárlil. Severus si připomínal, že jsou přáteli už od jedenácti a přežili spolu celé školní období, to však s nimi byl i Ronald. Když tak před ním Harry šel, všiml si, že za poslední rok od pádu Temného pána se chlapec výrazně změnil. O mnoho víc se smál, byl víc uvolněný a dokonce se i víc učil, ale kolik toho dělalo Weasleyové donucující kouzlo, Severus nevěděl. Co však věděl, bylo to, že muž před ním nebyl tím studentem, jakého si pamatoval, ale lord Potter-Black, mocný kouzelník. Kouzelník, který dokázal porazit Temného pána. To byl pravý Harry Potter.

Když přišli do hradu, přivítal je Ogden - hlava domácích skřítků. Byl starý a trochu zhrbený, ale na rozdíl od ostatních skřítků s kterými se Harry střetl, z něho vyzařoval silný pocit sebevědomí a kdyby měl Harry hádat, řekl by, že je to vysloužilý bojovník. "Dobrý večer, ředitelko, lorde Potter-Blacku, profesore Snape a slečno Grangerová." řekl Ogden s lehkým úklonem. Harry si všiml, že jeho hlas byl tichý, ale rozkazovačný.

"Dobrý večer, Ogdene, pokoje jsou připravené?" zeptala se ředitelka.

"Ano, připravil jsem Nebelvirské rodinné pokoje pro lorda Potter-Blacka. Také jem nechal zařídit blízko ležící pokoj pro slečnu Grangerovou."

"Počkejte, vy jste věděli, že Harry je dědicem Nebelvíru?" nevěřícně řekla Minerva.

"Ano, všichni domácí skřítkové spojení s hradem to vědí," pokojným hlasem odpověděl.

Minerva vypadala šokovaně a intenzita jejího hlasu mírně stoupla. "Proč jste mi to neřekli? Myslím, že bych to měla vědě, jako vedoucí nebelvírské koleje a potom ředitelka."

"Byli jsme zavázáni nikomu nic neříct a neuposlechnout by znamenalo smrt pro celou naší rodinu." řekl smutně domácí skřítek.

"Chcete tím říct, že Brumbál by zabil celou vaší rodinu, kdyby jste někomu něco řekli?" šokovaně se ptal Harry.

"Ano, dokonce i po jeho smrti nás ty vazby drží. Pokud byste se to nedozvěděl sám, nemohli bychom vám nic říct."

"Ten chlap! Vrátil se už do svého rámu?" zeptala se Minerva a rty se jí stáhlo do úzké linky. Brumbálův portrét byl prázdný celý den.

"Ne, ředitelko." odpověděl Ogden. Potom luskl prsty a to, co vypadalo jako ženská verze domácího skřítka v modrých hadrech, se objevilo a vzalo Hermioně tašku. Ogden se otočil k Hermioně.

"Slečno Grangerová, toto je Winky. Během vašeho pobytu bude vaším osobním domácím skřítkem a postará se o všechno, co budete potřebovat."

"Winky? Myslíte starého skřítka Bartyho Skrka?" zeptala se překvapeně Hermiona. Harry se také zatvářil ohromeně, domácí skřítek byl osvobozený během jejich čtvrtého ročníku a od té doby plaval v nekonečném moři zoufalství. Dobby si jí vzal pod ochranné křídla a staral se o ní, ale po jeho smrti zůstala sama a vypadala to tak, že se jí nedaří příliš dobře. Harry se cítil zle, myslel si totiž, že Winky je mrtvá.

"Ne, to nemůže být Winky. Vypadá hrozně. Měla jsem jí osvobodit, když jsem měla šanci." řekla Hermiona, když se sehnula, aby si blíže prohlídla skřítka.