Následujícího rána seděl Harry v kuchyni a popíjel čaj. Minulá noc byla úžasná. Sešla se celá jeho rodina, aby s ním oslavila jeho narozeniny, ale pro něj to byla jako oslava jeho života všeobecně. Věděl, že by měl být v sedmém nebi a část z něj by nyní vyčarovala největšího patrona, jakého kdy svět viděl. Avšak ta jeho druhá část měla strach. Osud k němu nikdy nebyl příliš laskavý… pokaždé, když byl šťastný, se stalo něco katastrofálního.
Povzdechl si. Možná to tentokrát bude jinak, za celým jeho dosavadním osudem stál Albus Brumbál a neustále tahal za nitky. Ale ten už nebyl v obraze – doslova.
Vytáhl dokumenty týkající se sirotčinců a dokončil všechny svoje plány a požadavky. Potom se rozhodl projít se do sovince a poslat je Grobrickovi. Oblečené měl nové džíny a tričko, ve kterých se cítil o mnoho pohodlněji než ve formálních hábitech, které nosil posledních pár týdnů.
Když odcházel z komnat, spatřil Kráturu a Danteho vycházejících z kuchyně. Dante se minulou noc dost uvolnil. Harry věděl, že malý domácí skřítek si hrál s Viktorii, Teddym a medvědem Fredem v Teddyho pokoji.
„Ahoj, Dante, chystám se projít do sovince, chceš jít se mnou?“ zeptal se Harry maličkého skřítka.
Dante se podíval na Harryho a potom na Kráturu a zavrtěl hlavou.
„To je v pořádku, tak někdy příště.“ mrkl Harry na Kráturu a přikývl. Dante dělal pokroky, tentokrát se už neskrýval za Kráturou.
Harrymu netrvalo dlouho odnést balíček do sovince, ale když se zadíval na všechny ty sovy, opět jím přešel smutek. Harry s koupí nové sovy váhal, Hedvika mu stále příliš chyběla, ale také věděl, že to bude muset překonat.
Harry se vracel zpět do hradu a pohled mu padl na Severuse a Draca vycházejících ze sklepení. Noc strávil v komnatách svého kmotra a potom se tu chystal strávil den až do té doby, dokud s Hermionou nebudou muset odejít do Austrálie.
„Dobré ráno, vy dva,“ popošel k nim Harry. Právě se chtěl naklonit a políbit Severuse, když Severus o krok ustoupil a diskrétně zavrtěl hlavou. Harry se zamračil, Severus o nich Dracovi neřekl.
„Pottere,“ ušklíbl se Severus.
„Lorde Potter-Blacku,“ zdvořile sklonil hlavu Draco.
„Draco, prosím tě, říkej mi Harry, anebo Potter, tak, jak jsi to dělával, a to uklánění a podobné věci si nechej na formální příležitosti.“
Draco přikývl, „Dobře, Harry.“
„Takže, užil sis oslavu? Měl jsi možnost promluvit si se Salazarem?“
Draco přikývl, „Kéž bych se s ním potkal už před lety, dost toho z učení Temného pána rozptýlil. Abych byl upřímný, stále jsem zmatený. Pozval mě i dnes, víš, promluvit si.“
„Ano, je to vynikající; doufám, že portréty zakladatelů budou nyní dostupnější, členem kolejí by mohli poskytovat rady a také správnou historii. Takže doufám, že bychom tak mohli dosáhnout větší školní jednotu a snížit nezdravou rivalitu.“
„Skutečně, takové sentimentální bláboly. Měli bychom jít, Draco.“ řekl Severus tónem hlasu, kterým dával najevo, že se nudí, „Jestli by se ředitelka ptala, jdeme do Prasinek a vrátíme se až na oběd.“
„Dobře, bavte se,“ odpověděl Harry, když pozoroval ty dva, jak odcházejí. Věděl, že Severus si chtěl udržet svoji reputaci protivného a sarkastického profesora lektvarů, ale myslel si, že o jejich vztahu svému kmotřenci řekne. Možná ještě nebyl připravený.
ČTEŠ
Všechno to začalo... snarry
Viễn tưởngUž je to delší doba, co jsem narazila na stránkách https://hp-poviedky.wgz.cz na povídku Všetko to začalo... , ale nebyla přeložená celá, tak jsem se rozhodla zkusit jí přeložit sama. Začátek této povídky budu překládat z těchto stránek, jelikož vím...
