17. Draco zachránce

3.4K 103 24
                                    

Následujícího rána seděl Harry v kuchyni a popíjel čaj. Minulá noc byla úžasná. Sešla se celá jeho rodina, aby s ním oslavila jeho narozeniny, ale pro něj to byla jako oslava jeho života všeobecně. Věděl, že by měl být v sedmém nebi a část z něj by nyní vyčarovala největšího patrona, jakého kdy svět viděl. Avšak ta jeho druhá část měla strach. Osud k němu nikdy nebyl příliš laskavý… pokaždé, když byl šťastný, se stalo něco katastrofálního.

Povzdechl si. Možná to tentokrát bude jinak, za celým jeho dosavadním osudem stál Albus Brumbál a neustále tahal za nitky. Ale ten už nebyl v obraze – doslova.

Vytáhl dokumenty týkající se sirotčinců a dokončil všechny svoje plány a požadavky. Potom se rozhodl projít se do sovince a poslat je Grobrickovi. Oblečené měl nové džíny a tričko, ve kterých se cítil o mnoho pohodlněji než ve formálních hábitech, které nosil posledních pár týdnů.

Když odcházel z komnat, spatřil Kráturu a Danteho vycházejících z kuchyně. Dante se minulou noc dost uvolnil. Harry věděl, že malý domácí skřítek si hrál s Viktorii, Teddym a medvědem Fredem v Teddyho pokoji.

„Ahoj, Dante, chystám se projít do sovince, chceš jít se mnou?“ zeptal se Harry maličkého skřítka.

Dante se podíval na Harryho a potom na Kráturu a zavrtěl hlavou.

„To je v pořádku, tak někdy příště.“ mrkl Harry na Kráturu a přikývl. Dante dělal pokroky, tentokrát se už neskrýval za Kráturou.

Harrymu netrvalo dlouho odnést balíček do sovince, ale když se zadíval na všechny ty sovy, opět jím přešel smutek. Harry s koupí nové sovy váhal, Hedvika mu stále příliš chyběla, ale také věděl, že to bude muset překonat.

Harry se vracel zpět do hradu a pohled mu padl na Severuse a Draca vycházejících ze sklepení. Noc strávil v komnatách svého kmotra a potom se tu chystal strávil den až do té doby, dokud s Hermionou nebudou muset odejít do Austrálie.

„Dobré ráno, vy dva,“ popošel k nim Harry. Právě se chtěl naklonit a políbit Severuse, když Severus o krok ustoupil a diskrétně zavrtěl hlavou. Harry se zamračil, Severus o nich Dracovi neřekl.

„Pottere,“ ušklíbl se Severus.

„Lorde Potter-Blacku,“ zdvořile sklonil hlavu Draco.

„Draco, prosím tě, říkej mi Harry, anebo Potter, tak, jak jsi to dělával, a to uklánění a podobné věci si nechej na formální příležitosti.“

Draco přikývl, „Dobře, Harry.“

„Takže, užil sis oslavu? Měl jsi možnost promluvit si se Salazarem?“

Draco přikývl, „Kéž bych se s ním potkal už před lety, dost toho z učení Temného pána rozptýlil. Abych byl upřímný, stále jsem zmatený. Pozval mě i dnes, víš, promluvit si.“

„Ano, je to vynikající; doufám, že portréty zakladatelů budou nyní dostupnější, členem kolejí by mohli poskytovat rady a také správnou historii. Takže doufám, že bychom tak mohli dosáhnout větší školní jednotu a snížit nezdravou rivalitu.“

„Skutečně, takové sentimentální bláboly. Měli bychom jít, Draco.“ řekl Severus tónem hlasu, kterým dával najevo, že se nudí, „Jestli by se ředitelka ptala, jdeme do Prasinek a vrátíme se až na oběd.“

„Dobře, bavte se,“ odpověděl Harry, když pozoroval ty dva, jak odcházejí. Věděl, že Severus si chtěl udržet svoji reputaci protivného a sarkastického profesora lektvarů, ale myslel si, že o jejich vztahu svému kmotřenci řekne. Možná ještě nebyl připravený.

Všechno to začalo... snarryKde žijí příběhy. Začni objevovat