Eldiara: Sestra✓

14.Iluze

Hily se Arifase na nic neptala, jelikož poznala, že to potřebuje vstřebat.
Přespal v pokoji pro hosty, a tiše zíral do stropu.
Cítí se takhle i Salochin? Ne, byl si jistý, že on nikdy neměl nějaká vidění budoucnosti.
Je tohle normální? Zažíval tohle Faramis s Pharsou, nebo Silen s Arcalimou? Je normální on?!
Proč zrovna ona? Vždyť... Princ a vrah... To je šílené! Akorát ho zabije! A co to vidění? Bylo to vůbec vidění? Co když mu ho Eilima nasadila do hlavy? Možná to byla její magie. Ale zdála se být stejně překvapená jako on. Byli nějak... Propojeni?
Najednou pocítil prudkou bolest v rameni, a sykl. Když se na to místo podíval, uviděl ošklivý otisk zubů, ze kterého stékala krev.
Prudce vstal, a zavolal Hily, zároveň se rozhlížel kolem, kdo mu to mohl udělat. Nikdo tu nebyl.
Najednou ucítil bolest v tlapce, a i ta se mu zbarvila krví. A pak nic.
Hily přiběhla o chvíli později, a vyštěkla: ,,Co se stalo?"
Arifas se na ní zmateně podíval. ,,Já-" začal. ,,Nemám sebemenší tušení"

Bylo ráno, když zahlédli na obzoru město Garmor, Nora potlačila veselý výkřik.
Brzo najdou Arifase! Hodila pohled po Alegenovi a Xilm, a její nadšení vyprchalo. Pravděpodobně jim lžou. Nejspíš je zabijí. Ale měli jinou šanci? Navíc, v Garmoru se budou moct spojit s těmi, co do něj vyrazili už předtím, nebo zjistit nějaké noviny. Popravdě doufala, že už se Lexirwa našla.
Chtěla se rozběhnout k městu a na nikoho nečekat, jenže se musela smířit s pomalým tempem, kterým Alegen vepředu šel. Nora uvažovala, jestli to nedělá schválně.
,,Máme štěstí" ozvala se Xilm. ,,Včera byl úplněk"
Nora se zmateně zamračila. ,,Nechápu jak to s tím souvisí..."
Vlčice se k ní otočila, a chladně se usmála. ,,Brzy to zjistíš"
Její slova se Noře vůbec nelíbila.

Lexirwa pootevřela oči, a spatřila Maestrala, který pochodoval sem a tam.
Zmateně se na něj podívala, ale on se vyhnul jejímu pohledu.
Lexirwa zavětřila-Tři sestry tu byli před chvílí. ,,Řekli ti něco?" Zeptala se, a zvedla se.
Černý vlk neodpověděl, na což byla zvyklá, ale nyní se jí to vůbec nelíbilo.
,,Musím to vědět" naléhala Lexirwa.
,,Nemusíš" ozval se nějaký hlas a dovnitř vstoupila Nagrie. Sama.
Lexirwu naprosto ohromilo, když jí tam uviděla bez jejích sester.
Tmavě modrá vlčice jí přejela chladným pohledem. ,,Každý den tě bude cvičit jedna z nás, a každá se zaměří na něco jiného. Já na boj"
Lexirwa se zamračila. To snad nemyslí vážně. Opravdu se to děje?
,,Nepoužiješ magii, ani kdyby si byla v ohrožení života, rozumíš?" Poručila Nagrie.
Lexirwa zavrčela. ,,Tebe tak budu poslouchat" prohlásila, a srdce se jí zaplnilo zlobou. Jak se opovažuje, jí poroučet?!
Ona byla ta mocná. Ona byla ta co rozhoduje. Ona byla-
Zarazila se. Kdy takhle začala přemýšlet? Kdy se jí srdce naplnilo zlem?
Ona byla zlá.

Salochin se nedůvěřivě podíval na město.
Garmor. Co o něm věděl..?
Skoro nic. Vlastně, vůbec nic. Bylo to nedůležité město v Ledové zemi, proč by ho mělo zajímat? Takovou chybu už nikdy neudělá.
Když stráže uviděli Alegena a Xilm v čele skupiny, hořečně ustoupili, a nechali je projít.
,,Oni ví, co jste zač?" Zamračila se Nora.
,,Ano" řekla Xilm prostě, a Salochin přimhouřil oči. Co je to za město, když do něj pouští vrahy?
Garmor byl pustý. Na ulicích nebylo ani živáčka, a když už někoho potkali, tak se jim obloukem vyhnul.
Salochin se podíval na Lokina a Noru. Byli ve městě, své dva průvodce už mohli opustit.
,,Takže..." Začala Nora, a Alegen s Xilm se na ní mrazivě podívali. Ona se ale nenechala zastrašit. ,,Děkujeme vám za pomoc, opravdu. Ale my už musíme hledat Wrina, takže se rozloučíme"
Lokin se naježil, když Alegen s posměšným úšklebkem zavrtěl hlavou. ,,Na to zapomeňte, princezno Noro"
Salochin ztuhl. Jak mohli být tak bláhový?
Nora bojovně pozvedla hlavu. ,,Když víte kdo jsem, víte také moc dobře, co by můj otec udělal, kdybyste mi, nebo mým společníkům ublížili"
Xilm pokývala hlavou. ,,Samozřejmě že víme. Ale kdo řekl, že vám chceme ublížit?"
Lokin se naježil a tlapky mu zprůhledněli, jak se chystal do podoby stínového vlka. ,,Až řeknu, utečte" zavrčel, ale Nora vykřikla: ,,Já neutíkám z boje"
Salochin odhodlaně přikývl, ačkoliv měl hrozný strach.
,,Nechte nás, abysme vás poklidně vzali do paláce" pokračovala Xilm. ,,Víte, kolik peněz získám za členy královské rodiny?"
Kolem Nory začala kroužit vodní stuha, a Lokin se proměnil ve stínového vlka.
Slabé ranní slunce osvětlovalo jejich kožichy, všichni v dohledu se radši klidili z cesty.
Salochin věděl, na čem závisí magie Xilm a Alegena. Zelená vlčice se musela unavit, což nebude zase tak složitý úkol. Problém Alegena byl, že on žádnou slabinu neměl. Proto byli Stínobijci tak nebezpeční.
,,To nevím" přiznala Nora. ,,Ale vím, že vy tolik peněz nikdy ani neuvidíte"
Salochin se rychle ponořil do duchovního světa, a uviděl že Xilm vysílá proti němu a Noře zlatá vlákna magie.
Ona ale nevěděla, že i když znehybní jeho tělo, jeho duše se to týkat nebude.
Vystoupil z těla a uvažoval, co bude dělat.
Uviděl Lokina a Alegena, kteří se jako dvě zlaté šmouhy spolu prali. Na šedého Stínobijce Xilm magii nepoužila. Nejspíš ho nechá Alegenovi.
On a Nora už byli znehybněni, takže ani jeden z nich nemohl nic dělat, když se k nim Xilm přiblížila. Salochin se marně snažil jako duch postavit před vlčici, a zastavit jí, ale ona jím jen neškodně prošla.
Najednou ho zaujala obrovské vlna zlaté magie, která se na ně řítila z jedné ze střech domů, a když ho zalila, zjistil její podstatu.
Oklamání smyslů. Vlastník dokáže změnit svůj tvar, lehce poměnit to jak vlci vnímají své okolí. Každý přelud trvá maximálně deset minut.
Zrovna teď se před nimi objevila řada bojovníků, Salochin je viděl jako zlaté siulety vlků, jelikož nebyli skuteční, ale součástí magie.
Vrátil do reálného světa, a zjistil, že je obklíčilo aspoň deset vlků. Kdyby nevěděl, že je to jen přelud, roztřásl by se strachy.
Lokin ležel nehybně na zemi, Alegen stál nad ním, čelisti od krve. Momentálně si svého nepřítele nevšímal, a hleděl na bojovníky. Vypadali jako skuteční, všichni do jednoho černí, a s různobarevnýma očima.
Ze střechy seskočil vlastník magie, a Salochin se zamračil.
Vypadal jako velký černý ještěr s křídly, což rozhodně nemohlo být normální. Salochin si vzpomněl, že umí měnit svůj tvar.
,,Mám dojem, že tito vlci" prohlásil ještěr-vlk, a kývnul na Salochina, Noru a Lokina. ,,Se s vámi rozloučili. Pá pá, vypadněte"
Alegen zavrčel a Xilm chladně pozvedla hlavu. Měla ale napjaté svaly, jak se začala unavovat.
Salochin mrkl, a zjistil, že se Xilm snaží znehybnit ty bojovníky, a to samozřejmě nešlo, jelikož nebyli skuteční.
Zbývalo už jen pár minut, než zmizí.
Alegen něco řekl, ale Salochin v duchovním světě ho neslyšel. Rychle mrkl, a uslyšel aspoň část vlkovi odpovědi: ,,-kdo? Zmizte"
Z jiné střechy zase seskočil jiný vlk, tento byl tmavě modrý, ale obličej měl bílý, a některé části těla v jiných odstínech modré.
Salochin se zase ponořil do duchovního světa. Ten vlk byl skutečný, ale jeho by zajímalo jakou má magii, protože jí zatím nepoužil. A proč tu vlastně je? Neříkal, že by nebyl vděčný, ale zajímalo by ho, kdo tu ještě příjde.
Spatřil, že kouzlo Xilm na Noru přestalo působit, a vlčice s výkřikem poslala vlnu vody na ní a Alegena.
Ještěr-vlk, roztáhl křídla a mocně jimi zamával, zatímco ten modrý, přišel k Lokinovi.
Salochin vystoupil ze svého těla, a ponořil se do vláken magie, které modrý vlk poslal do Stínobijce.
Dokáže uzdravit jakékoliv zranění, avšak při léčení cítí bolest, kterou cítil i zraněný. Proto nemůže vyléčit větší rány, nebo třeba přivést mrtvé do světa živých.
Salochin obrátil pozornost k Alegenovi a Xilm. Zelená vlčice byla moc unavená, jak se snažila znehybnit přeludy, a Stínobijec sám bojovat nemohl.
Proto se proměnil v mrak, a odnesl Xilm pryč. Salochin je tiše sledoval, jak stoupají k obloze, a vrátil se do reálného světa.
Přeludy už zmizeli, a místo ještěra tu teď stál vlk s dlouhou, tak černou srstí, že vypadala jako absolutní tma. Jeho oči vypadali, jakoby v nich hořelo samotné inferno. Unaveně dýchal, ale zdál se být v pořádku.
Nora se podívala nejdřív na něj, a pak na druhého vlka, který už neléčil Lokina, ale měl skelný výraz.
,,Ehm, děkuji?" Řekla váhavě. Salochin jí nikdy neviděl tak rozpačitou.
Vlk s iluzemi se uchechtl. ,,Dejte mi... Všechno co máte" poznamenal, jakoby to byla ta nejpřirozenější věc na světě. ,,Jsem zloděj, ale momentálně byste mi moc usnadnili, kdybych vás nemusel okrást"
Nora si vyměnil pohled se Salochinem, a ten si povzdechl. Co můžou dělat? Ten vlk je zachránil.
Sundal si brašny-stejně v nich bylo jen jídlo, a skoro žádné peníze. To samé udělala Nora.
Lokin, který už vstal, ten to však neudělal.
,,Jak se jmenujete? Pracujete spolu?" Zeptala se Nora dvou vlků.
Ti dva se na sebe podívali. ,,V životě jsem ho neviděl" poznamenal vlk s iluzemi, a druhý souhlasně zabručel. Takže shoda náhod? Zajímavé.
,,Já jsem Sorrdan" představil se černý vlk.
,,Jmenuji se Neiten" řekl ten modrý. Měl velmi uklidňující, ledový hlas.
Sorrdan vyskočil na několik beden, a z nich na střechu.
,,Dám vám několik rad" řekl a přejel jeho, Noru a Lokina pohledem. Salochinovi se vůbec nelíbilo, že se nejdéle pozastavil u Nory. ,,Garmor je zločinné město, nezůstávejte tu dlouho. V úplňku nikdy nevycházejte ven. Nikdy nechoďte v noci po ulicích sami. Vždycky u sebe mějte něco, co zloději mohou ukrást. A nikomu nevěřte"
Pak se otočil, a zmizel jim z dohledu.