Eldiara: Sestra✓

21.Pochybnosti

Když se Lexirwa probudila, hrozně jí bolela hlava.
,,Au" sykla, a vrávoravě se postavila na nohy. Zmateně se rozhlédla kolem sebe, a snažila si vzpomenout, co se děje.
Zulfa byla pryč, a ačkoliv tu byl Maestralův pach, neviděla ho.
Zavolala jeho jméno, ale nedočkala se žádné odezvy. Zmateně se vydala za jeho pachem, který jí dovedl až nakonec jeskyně. Málem do něj narazila, jak jeho srst splynula s okolními stíny.
,,Stalo se něco?" Zeptala se nechápavě. Skoro nic si nepamatovala, jen to, že jí Temnota ovládla.
Maestral se na ní ani nepodíval. ,,Chceš vědět, proč mi tolik vadí vlčice?"
Lexirwa úžasle vykulila oči. Co ho přimělo změnit názor? ,,Ano"
Černý vlk chvíli nic neříkal, ale pak začal: ,,Když jsem byl mladší, můj otec mě a mou matku opustil kvůli jiné vlčici. Nenáviděl jsem ho za to, jelikož moje matka se z jeho zrady nikdy plně nevzpamatovala. Žil jsem ve Fedgaru, abys věděla, a on se nepřestěhoval moc daleko, jen pár domů od nás.
Zjišťoval jsem o něm všechno, bylo až děsivé, co jsem věděl. Jednou jsem ho viděl s tou vlčicí..." odmlčel se. ,,Víš co. Vtrhl jsem do jeho domu, bylo mi jedno, že je to neslušné. Chtěl jsem tu vlčici zabít, řekl jsem jí to do očí, a když jsem odešel, plánoval jsem si, jak to udělám.
Pak jsem to zavrhl, jelikož jsem nechtěl prožít konec života za mřížemi a nechat matku samotnou.
Nebýt té vlčice, můj otec by zůstal s matkou. Nesnáším je, nesnáším když na mě mluví, když se mě dotýkají"
Lexirwa ho smutně sledovala. Tohle nečekala.
Navzdory tomu, co teď řekl, si sedla vedle něj, a chlácholivě se k němu přitiskla. Cítila, jak se napjal, ale k jejímu potěšení se neodtáhl.

,,Je tu ale jeden problém" pokračovala po chvíli Eilima. ,,Podle nejnovějších zpráv, byla Anya znovu chycena, uvězněna ve Zrádné věži a za čtyři dny bude popravena"
Lokin zavrčel: ,,Je nemožné, dostat se odsud tam za pouhé čtyři dny!" Podrážděně ježil srst.
Arifas zamyšleně nakrčil čumák. ,,Ty se umíš teleportovat, že ano?" Řekl, ale na Eilimu se nepodíval. Nechtěl mít vidění před všemi ostatními. Věděl, že se to dřív nebo později dozví, ale on dával přednost té druhé možnosti.
Eilima pochopila, na co myslí. ,,To by nešlo. Zrádná věž je chráněna kouzly, takže bych se nemohla objevit uvnitř. A sama bych se tam nikdy nedostala"
,,Navíc" dodala Nora. ,,Nevěříme ti tak moc, aby jsme tě tam poslali samotnou"
Eilima se zatvářila naoko ublíženě. ,,Tak díky" zašklebila se, ale pak zase nasadila vážnou tvář.
Salochin se podíval do dálky, a Arifas poznal, co to znamená. Vymýšlel plán.
,,Kdyby se ukázalo, že to nestihneme, musíme to risknout" řekl, a přejel je všechny pohledem. ,,Jak přesně je Zrádná věž chráněná?"
,,Nikdo se nemůže dostat dovnitř pomocí kouzla" řekla Eilima.
Salochin se zamyslel. ,,A iluze se počítá?"
Bílá vlčice ho pochopila okamžitě, zatímco ostatním to chvíli trvalo. Zasmála se. ,,Jsi chytrý" kývla, a bylo vidět, jaký obdiv v ní Salochin vzbudil.
Arifas závistivě přitiskl uši k hlavě.
,,Jdu ho sehnat. Až bude slunce nejvýš, sejdeme se před hostincem" řekla, a než se nadáli, ozval se výbuch a ona zmizela.
Nora se rozkašlala. ,,Tohle by měla přestat dělat" poznamenala, když se kouř rozptýlil.

Lexirwa čekala, kdy příjdou Tři sestry, nebo aspoň Zulfa, aby pokračovali ve výcviku.
Maestral jí sledoval s nově nabitou emocí v očích. Zdálo se jí, že už není tak odtažitý.
,,Krátí se ti čas" řekl najednou, a Lexirwa se k němu zmateně otočila. V očích měl nevysvětlitelný smutek. ,,Pohlcuje tě Temnota"
Lexirwa sklonila hlavu. To jí říkat nemusel. Ona to totiž věděla.
,,Zulfa... Mluvila o nějakém plánu" pokračoval, a zdál se být rozpolcený. ,,Nevím o co jde, a nevím jak jim zabránit v tom, aby ti něco udělali"
,,Já tvou pomoc nepotřebuji" zavrčela Lexirwa, ale pak se zarazila.
,,Promiň, to já ne" omluvila se. ,,Máš pravdu. Jsem den ode dne horší"
Maestral jí jemně olízl hlavu, a ona měla pocit, že ještě má naději.

Mraky se rozptýlili, po obloze plulo jen pár bílých obláčků, a slunce, které momentálně dosáhlo nejvyššího bodu, výjimečně příjemně hřálo. Sníh se třpytil jako diamanty.
Salochin uvažoval nad jejich ošementnou situací. Byli nuceni, věřit vrahovi, a ani neví, jestli mluví pravdu. Mohla to být past. Jenže  neměli sebemenší tušení, kde Lexirwa je, a tohle poskytlo aspoň nepatrnou naději. Nic jiného jim nezbývalo.
Za chvíli se u nich objevila Eilima, po boku s černým vlkem Sorrdanem.
,,Stálo mě to spoustu přesvědčování" ušklíbla se Eilima, a zloděj se zářivě usmál. Pak se podíval na Noru. ,,Nikdo nás nestihl představit" uličnicky na ní mrknul, a Salochin měl chuť, obrátit oči v sloup.
Nora se zašklebila. ,,A kdo řekl, že se ti představím?"
Černý vlk pokrčil rameny. ,,Nebudu ti přece říkat: ,Ahoj hezká vlčice' "
Salochin pozorně sledoval Nořin výraz. Byla potěšena. ,,Proč? Myslíš si, že to není trefné označení?"
Sorrdan se chystal něco říct, ale Eilima je ostře přerušila: ,,Fajn, nechte toho" Podívala se na královské sourozence. ,,Řekla jsem mu co jste zač"
Lokin se zatvářil nevěřícně. ,,Vypadá to, že s plánu: ,Zůstaňme utajeni' sešlo" zamručel, a Salochin s ním souhlasil. Měli ale jinou možnost?
,,Kdy vyrazíme?" Zeptal se Sorrdan bezstarostně, a Arifas překvapeně zamrkal. ,,Ehm, řekla ti že jdeme do Zrádné věže?"
,,Jasně" kývl Sorrdan vesele.
Arifas nasadil výraz, který říkal: Vážně pochybuji o jeho duševním zdraví.
Nora se zašklebila, ale nikdo se očividně neměl k odpovědi.
Eilima protočila očima. ,,Seženem zásoby, a jdeme" podívala se na slunce. ,,Sejdeme se tu za hodinu, ano?"
Vyrazila pryč. Sorrdan chviličku postával, ale pak se pomocí iluze zneviditelnil, a začal shánět zásoby. Salochinovi bylo jasné, že jejich způsob nebude zahrnovat čestný obchod, ale spíš zlodějinu a výhružky pod trestem smrti.
,,Neměli bysme aspoň poděkovat Neitovi?" Zeptal se, a Lokin si odfrkl. ,,Myslím, že už jsme se mu naděkovali dost"
Společně vyrazili ze Smrťákova, do klidnějších a bezpečnějších ulic města.

Maestral se o Lexirwu bál. Nedokázal své pocity vyjádřit, byla to první vlčice, kromě matky, ke které cítil něco jiného než nenávist.
Tři sestry nepřišli v obvyklý čas, kdy jim dávali jídlo, a neukázali se ani po celý zbytek dne.