Eldiara: Sestra✓

20.Lži

Když přišlo ráno, Nora a Lokin se sešli v pokoji Arifase a Salochina.
,,Takže, teď musíme vymyslet co dál" řekl Salochin.
Bylo zataženo, takže je ani nezahřály paprsky slunce. Salochin byl upřímně překvapený, že se jim podařilo přežít noc, a měl podezření, že v tom má tlapky Eilima. Podle toho co se dozvěděl, cizinci ve Smrťákově umírali jako první.
Lokin zamyšleně přikývl. ,,Kontaktuji ostatní, co se nachází v Garmoru. Je ale možné, že už odešli, takže..."
Přerušil ho výbuch, všude byl kouř, a Arifas rychle otevřel okno.
Když se vzduch vyčistil, pohled jim padl na bílou vlčici s rudýma očima.
Tohle vypadá na teleportaci, pomyslel si Salochin, a pozorně studoval Arifasovu tvář. Byl vzrušený, nervózní a překvapený. Takové emoce u něj byli neobvyklé.
Lokin s Norou bojovně vstali, a jednohlasně zavrčeli. Salochin se přinutil, být klidný.
,,Co jste zač?" Zeptala se, beze známky strachu.
Na Arifase se ani nepodívala, a Salochin uvažoval, jestli kvůli vidění.
,,Slyšela jsem jména Arifas a Nora. Alegen s Xilm o něm" trhla hlavou k Arifasovi, ale stále se na něj nepodívala. ,,Mluvili jako o někomu důležitém"
Lokin se hořce ušklíbl. ,,Jestli si myslíš, že když se objevíš uprostřed našeho pokoje, a budeš se dožadovat odpovědí, jsi blázen"
Eilima přistoupila k němu tak blízko, až se málem dotkly čumáky. ,,Já si to nemyslím. Já to vím"
Odstoupila od něj, a přejala je všechny-s vyjímkou Arifase-pohledem. Nad Salochinem přimhouřila oči, a on zmateně uvažoval, co to mělo znamenat.
,,Jestli mi to neřeknete, zabiju vás, jednoho po druhém" řekla pomalu, aby si vyryly do paměti každé její slovo.
Ani jeden z nich nepromluvil.
,,Nevím kdo jste, ani kam jdete, ale mě už se nezbavíte. Já a ten pitomec" říkala. Arifas sebou při tom oslovení trhl, a Salochin pocítil neobvyklý soucit. Layla taky nebyla zrovna ohleduplná vůči jeho citům. ,,Jsme nějak spojeni, a pokud umře on, zemřu i já. A mě se umírat nechce"
Salochin promluvil: ,,Měli bysme jí to říct, a vzít jí sebou"
Lokin s Norou na něj ohromeně zírali, zatímco Arifas měl ve tváři nepopsatelnou vděčnost.
Než stačil kdokoliv něco říct, Salochin pokračoval: ,,Bude lepší, když jí budeme mít na očích. Co když se jí něco stane, nebo dokonce zemře, a Arifas kvůli tomu zemře taky? Lepší bude, když tomu budeme moct osobně zabránit". Jeho argumenty byli logické, a proto se s ním Lokin s Norou nemohli přít.
Šedý vlk to ale stejně zkusil: ,,Ale co když nás zabije?"
Salochin se do ní zabodl pohledem. ,,Neudělá to" prohlásil s nečekanou jistotou, a věděl že má pravdu.

Nora se na Salochina zlobila, hrozně moc. A její vztek znásobilo pomyšlení na to, že jí stále neřekl o tom, jak našel Arifase.
Ten taky vypadal, že jim o něm s Eilimou neřekl všechno. Odkdy jsme mezi sebou začali mít tajemství? Pomyslela si smutně. Vždycky si vše říkali.
Vysvětlit všechno Eilimě tak, aby tomu věřila, byl namáhavý úkol. Všichni museli předvést svou pravou barvu i schopnosti, a i tak o tom pochybovala.
Začali jí vyprávět, proč jsou mimo palác a jakmile se zmínili o Třech sestrách, Eilima vytřeštila oči, ale nechala je doříct příběh.
Noře to přišlo podezřelé, a nebyla jediná, kdo si toho všiml.
Salochin řekl: ,,Když jsi slyšela o Třech sestrách, podivně si ztuhla. Co víš?"
Eilima se podívala jinam. Noře až teď došlo, jak je pohled jejího inteligentního bratra nepříjemný. Jí nikdy nevadil, znala ho, a byla na něj zvyklá. Jenže ten výraz v jeho očích a tváři, věčně zamyšlený a říkající: Odkryju všechna tvoje tajemství, donutil každého sklopit zrak.
Nora na něj byla hrdá. Salochin byl mizerný v magii i boji, ale když dokázal zastrašit vraha pouhým pohledem, možná ještě nebyl tak vyřízený.
Eilima opatrně prohlásila: ,,To tajemství nepatří jenom mě"
Nora podotkla: ,,My jsme dali v sázku vše co máme, když jsme ti řekli o našem původu". Jí se bílá vlčice podívat do očí nebála. Noru hrozně rozčilovala, jak byl její výraz posměšný.
Arifas celou dobu neřekl ani slovo.
,,Znáte Anyu?" Zeptala se váhavě, jakoby se jí do toho mluvení vůbec nechtělo.
,,Osobně jsme se s ní nesetkali" zašklebil se Lokin. Stále byl napjatý, jakoby chtěl v příští příležitosti vystartovat po Eilimě a prokousnout jí hrdlo.
,,Anya a já jsme byli odjakživa blízké přítelkyně, pokud si tak můžou dva vrahové říkat. Myslím, že jsem jediná, kdo zná její tajemství.
Anya říká, že se narodila v Ilearu" začala. ,,Není to pravda. Hodně věcí co říká o svých začátcích jsou lži. Její otec odtamtud pocházel, ale matka nikoliv. Její matka totiž byla jedna ze Tří sester-Issej. Druhé dvě jsou Nagrie a Zulfa.
Tři sestry Anyu cvičili v naději, že po nich zdědila Temnotu. Předali jí všechny své zkušenosti, proto je tak dobrá" pohrdavě si odfrkla. ,,Když zjistili, že je obyčejná, poslali ji zpět do rodného města. Tam, zabila svého otce, a vypálila celý Ilear do základů. Čekala, že na ní bude matka hrdá, ale ta si jí nevšímala. Anya zahořkla, a stala se nejznámější vražedkyní v zemi" odmlčela se. ,,Pokud existuje někdo, kdo by mohl vědět, kde Tři sestry vězní vaši sestru, je to Anya"
Salochin, Nora, Arifas a Lokin se na sebe v hrůze podívali.

Zulfa odešla dřív než se Lexirwa probrala, a Maestral si byl jistý, že podává hlášení svým sestrám. Pokud teda nejsou nějak děsivě propojené svou myslí, a nic si říkat nemusí, jelikož slyší myšlenky těch dvou dalších. Otřásl se.
Maestral nenáviděl, když se někoho musel dotknout, a ještě k tomu vlčice.
Musel ale Lexirwě tu ránu-kterou jí způsobil on, další důvod-vyčistit. Proto se k ní váhavě sklonil, a začal olizovat místo, odkud tekla krev. Byl to nechutný úkol sám o sobě, a Maestral se musel ovládat, aby se rychle neodtáhl. Když už to nedokázal vydržet, a rána byla relativně čistá, rychle odběhl na konec jeskyně, a sedl si do tmy, nad kterou neměla Lexirwa, alias Temnota momentálně kontrolu.

Ahoj, taková malá informace XD
Vůbec se mi nechce psát, a kdybych se k tomu přinutila, kapitoly by stáli za nic XD
Navíc, znáte to, škola, méně času... Každopádně se budu snažit, vydávat kapitoly co nejpravidelněji, ačkoliv to občas může trvat^^