Eldiara: Sestra✓

5.Křídlo pomsty

,,Silen ví, že poletím do Ledové země. Ale neví, že tam budete také" vysvětlil Lokin sourozencům, a oni si vyměnili pohledy. Pokud je Lokin zradí, a řekne to rodičům, budou mít velký průšvih.
,,Poslední šance to vzdát" řekl, když procházeli městem.
Většina lodí totiž byla zaparkovaných za hradbami, a oni tam museli dojít.
,,Víte, že vaši rodiče budou šílet, jelikož jste se ztratili?" pokračoval, a Salochin přivřel oči.
Samozřejmě že tohle mu vrtalo hlavou celou dobu, ale Nora s Arifasem vypadali, že jim to teď došlo. Měl chuť obrátit oči v sloup.
,,No, ale když se vrátíme, tak to bude s Lexi" prohlásila Nora po chvíli a dodala: ,,Já to rozhodně nevzdám"
,,Já taky ne" souhlasil Arifas, a všichni se podívali na Salochina, který si odfrkl.
,,Na mě se nedívejte" ohradil se. ,,Pořád jsem tady, ne? To znamená že nikam nejdu"
Jeho sourozenci se rozzářili, a on se usmál, jelikož ho potěšilo, že ho na výpravě chtějí.
,,Fajn, jak chcete" pokrčil rameny Lokin, ale ušklíbl se.

,,A vy snad víte, kdo jsem?" Přimhouřila Lexirwa oči. Už skoro nevnímala ten chlad, buď si na něj zvykala, nebo to znamenalo, že v končetinách ztrácí cit.
,,Známe každou tvou vzpomínku, touhu, sen..." Řekla Nagrie.
,,Víme, že jsi zamilovaná do toho Stínobijce" poznamenala Zulfa.
,,A že si přeješ mít magii" dodala Issej.
Lexirwa se zašklebila, aby nedala najevo, jak je jejich slova bolí. Ani jedna z možností se nikdy nemůže vyplnit.
Ale tohle o ní dost vlků vědělo, nebo aspoň to poslední, a štěkla: ,,To nic neznamená"
,,Cítíš se mezi magickými vlky bezcenná..." Politovala jí Nagrie.
,,Cítíš se zrazena, jelikož tvoje láska miluje jinou" pošklebovala se Zulfa.
,,Cítíš zlost, že tě věčně všichni ignorují, a neodpovídají na tvé otázky" prohlásila Issej.
Lexirwa zavřela oči, a snažila se to vytěsnit z hlavy, jenže místo toho, se jí před očima promítali vzpomínky.
Sledovala, jak její sourozenci cvičí magii, a jejich rodiče se na ně hrdě dívají. Stála tam sama, cítila se opuštěně, jakoby na ostatní zářilo slunce, a nad ní se vznášel bouřkový mrak...
Viděla Lokina, jeho zářivě oranžové oči, a temně šedou srst, jak stojí naproti krásné zlaté vlčice, a vyznává jí svou lásku. Jak by se jí mohla rovnat...
A viděla se, jak kráčí palácem, jako duch, vlci na její přítomnost reagovali jen letmým pokývnutím. A kolem ní prošla Nora, a všichni se jí hluboce klaněli...
Lexirwu popadla ohromná zlost, a nechápala, kde se tam vzala.
Prudce otevřela oči, a nenávistně se na Tři sestry podívala.
Stíny v jeskyni se prohloubili, reagovali na její vztek, a ona zavrčela: ,,Odpovězte mi na moje otázky"
Vlčice se chladně usmáli.
,,A co nás přinutí?" Zeptala se Nagrie.
,,Snad ne ty?" Pošklebovala se Zulfa.
,,Tak slabá..." Politovala jí Issej.
Lexirwě se z hrdla hrnulo hluboké vrčení, a ona dala průchod zlosti, kterou v sobě udržovala celý svůj život. Vždycky byla klidná, milá, ale musela potlačovat smutek, závist, a vztek.
Byla smutná z toho, že nemá magii. Záviděla Mirile, že jí Lokin miluje. Byla naštvaná na Tři sestry, jelikož jí nechtějí odpovědět. Kde to je? Proč tu je? A co se tu děje?
Cítila, jak se v ní hromadí moc, něco co zdaleka převyšovalo její chápání.
A vzápětí jí od tlap začal stoupat temný kouř, ale jí to bylo jedno.
Probodla Tři sestry pohledem, a nechala se obalit temnotou.
,,Konečně prozřela" vydechla Nagrie, a tentokrát její sestry, nic nedodali, protože se nemohli nabažit pohledu na moc, po které tolik let toužili.
Temnota byla zpět.

Nora byla na létající lodě zvyklá, Silen s nimi často létal na základnu ve Zrádných horách-to že žil v paláci mu nebránilo, navštěvovat svůj druhý domov.
Křídlo pomsty bylo jedno z nejlepších lodí, které kdy Silen postavil, ačkoliv on dával přednost Liščímu křídlu.
Tahle loď měla černorudá dračí křídla, natřena byla černobílou barvou, a plachty byli jasně červené.
,,Proč sis vybral zrovna tuhle loď?" Zeptala se Nora zvědavě. Bylo jí jasné, kde Silen vzal inspiraci na Křídlo pomsty, ale zajímalo jí, proč se Lokin rozhodl, velet zrovna této.
,,Připomíná mi Pharsu" řekl vyhýbavě, a Nora přimhouřila oči.
,,Není to tak, jak si myslíš" dodal rychle. ,,Bez ní bych ještě stále tvrdl v Lomrestu"
Nora se zašklebila, a potřásla hlavou.
,,Ale jak tam vstoupíme nepozorovaně?" Zajímal se Arifas, jelikož na palubě se to hemžilo vlky, kteří nakládali zásoby.
,,Dobrá otázka" souhlasil Lokin, a Salochin vytřeštil oči.
,,Ty nevíš jak nás tam dostat?" Řekl nevěřícně, a Lokin se na něj zašklebil: ,,Neměl jsem moc času na přemýšlení, abys věděl"
Salochin pozorně sledoval loď, a Nora měla chuť zasténat. Když se takhle zamyslel, mohlo trvat hodiny, než z něj něco vyleze. Ale když se tak stane, většinou je to geniální a bezchybný plán. Jenže oni nemají hodiny, nanejvýš minuty.
,,Nemůžeš nás tam nějak... Přenést?" Zeptal se Arifas, který poznal, že Salochinovi to bude chvíli trvat.
Lokin se zamračil. ,,Nezapomeň, že jsem nedokončil výcvik"
Arifas něco zamumlal, ale nikdo ho neslyšel.
Salochin se k nim pomalu otočil. ,,Mohly bysme se schovat do těch beden, ve kterých přepravují zásoby" navrhl váhavě, jakoby si nebyl svým plánem jistý. Nora předpokládala, že by chtěl raději více času, aby vymyslel něco lepšího, ale ten nemají, a ona byla ráda, že si to její bratr uvědomuje.
Lokin uznale kývl. ,,To by šlo" řekl, a všichni se nenápadně přiblížili k prázdným bednám.
Nora si rychle vlezla do první z nich, a Lokin za ní zavřel víko.
Cítila tu míchanici různých pachů, bylo tu těsno a dusno.
Světlo sem pronikalo jen škvírami v bedně, ale našla jednu větší díru, díky které mohla sledovat, co se děje venku.
Předpokládala, že její bratři už jsou v bednách, jelikož Lokin zvolal: ,,Tady jsou ještě tři!"
,,Co v nich je?" Zajímal se nějaký hlas.
,,Nic, co by tě mělo zajímat" odsekl Lokin netrpělivě, a Nora se tiše zahihňala.
Vlk něco zabručel, a zeptal se: ,,Kam to máme dát?"
,,Do mé kajuty" odpověděl Lokin, a vzápětí se bedny vznesli.
Nora se musela hodně ovládat, aby nevykřikla.
Tohle bylo hodně nepříjemné, bedna se nakláněla sem a tam, a dělalo se jí špatně.
Dírkou viděla, že se vznáší ve vzduchu nad lodí, a postupují do podpalubí. Otevřeli se nějaké dveře, a vzápětí hladce přistáli na zemi.
Lokin řekl: ,,Za chvíli jsem na palubě"
Chvíli se nic nedělo, slyšeli jen vzdalující se kroky, a pokřikování posádky nad nimi.
Pak Lokin řekl: ,,Čistý vzduch"
Nora okamžitě vystřelila z bedny, a otřepala se.
Arifas vypadal naštvaně, jelikož jeho bedna nebyla tak úplně prázdná, a byl teď celý od slámy.
Probodl pohledem Lokina, který se nevinně zazubil. Nora ho podezírala, že mu tu bednu vybral záměrně.
,,Tak, zvládli jsme to" prohlásil Salochin, a rozhlédl se po kajutě.
Byla docela prostorná, v jednom rohu byli deky, pak tu bylo několik skříní, připevněných k zemi, a polička, na které skoro nic nebylo.
,,Kde je postel?" Nechápal Arifas, a Lokin se uchechtl. ,,Většina vlků, dokonce i urozené rodiny, jsou zvyklé spát na zemi, abys věděl. Takový luxus jako postel, vymyslel až Silen, a je to moc drahé na to, aby si to každý pořídil, ačkoliv mě to nabízel"
Pak kývl na Noru: ,,Budeš tam spát ty, jelikož si vlčice"
Ona se naježila. ,,To narážíš na to, že samice jsou slabší než vy?!" Byla na to velmi háklivá, patřila k těm vlčicím, co nenáviděli, když je někdo považoval za slabé a nepotřebné. Lokin ucouvl. ,,Ne..." Řekl překvapeně, a Nora se otočila na Salochina. ,,Spíš tam ty, a opovaž se hádat"
Nevypadal, že by se mu do toho dvakrát chtělo.
Nora nechala srst na zátylku klesnout, a už klidná se podívala na místo u skříně.
Tam si sedla, a prohlásila: ,,Moje místo," pak se obrátila na Lokina. ,,A kde budeš spát ty? Pokud vím, čtyři vlci se tu nevlezou"
Lokin namítl: ,,Budu muset. Posádka by se divila, proč nespím ve své kajutě"
Arifas zavrčel. ,,Nechci s tebou být v jedné místnosti"
Nora zakoulela očima. ,,Víš že už s ním v jedné místnosti jsi?" Bratr jí probodl podrážděným pohledem.
Lokin naprosto klidně řekl: ,,Nezapomeň, že jenom díky mě tu jste, a můžete hledat svou sestru, tak si nestěžujte"
,,Já nic neříkám" ozval se Salochin, který nedůvěřivě sledoval skříň, jakoby se bál, že na něj spadne.
Lokin zašklebil a řekl: ,,Musím jít na palubu, později vám přinesu nějaké jídlo"
S těmi slovy vyšel ven, a zamknul za sebou.
Nora sebou plácla na zem, a prohlásila: ,,Tohle bude pěkně nudná cesta"

Teď jsem vydávala tak různě, vždycky podle toho, kdy jsem měla napsanou kapitolu, ale odteď v tom bude řád.
Každý den výjde jedna kapitola 😊