Eldiara: Sestra✓

32.Fedgar

Tik, tak.
Čas plynul, ale Lexirwy jakoby se vůbec nedotýkal. Jakoby žila v jiném světě, kde se čas zastavil.
Každý den byl stejný jako ten předchozí. Čím víc používala své schopnosti, tím víc propadala Temnotě.
Párkrát se opar tmy v její mysli rozpustil, ona dostala zase naději a vzepřela se zlu, které jí pomalu trávilo. Byli to ale jen hrátky Temnoty, poskytla jí naději a hned zase sebrala.
Cítila, že nepropadá jen zlu, ale pravděpodobně i šílenství. Minuty plynuly rychle i pomalu, její myšlenky by mohli zabíjet.
Lexirwa už nevěřila v dobro.

Dostat se do města bylo těžší, než si Salochin myslel. Strážní jim nevěřili ani slovo a nechtěli je pustit dovnitř.
Lokinovi prostě došla trpělivost a proměnil se do stínové podoby, což oba strážné spolehlivě umlčelo a s uctivými omluvami je pustili dovnitř. Stínobijec na tohle město neměl dobrý názor, vzpomínal jak sem před pár lety letěl na lodi pro zbraně do bitvy o trůn a zaútočili na ně. Byla to ale zároveň jeho první mise ve službách Silena.
,,Nejdřív bysme měli najít nějaký hostinec a vymyslet co dál" rozhodla Nora a tak vyrazili.
Čím dál postupovali do města, tím viděli čím dál víc bohatých domů, vysokých i čtyři patra, s tak průhlednými skly, které vypadali jako by tam nebyli a čistými zdmi.
,,Měli jsme jít do chudší části" namítl Lokin. ,,Moc peněz nemáme"
Salochin souhlasně přikývl a tak se zkrátka vrátili. Potkávali docela dost vlků, na to že byl večer.
,,Co když budeme potřebovat zásoby?" Zeptal se Salochin ustaraně, když sledoval ceny na hostincích. Vycházelo jim to, ale pokud budou chtít koupit zásoby, mají smůlu.
,,Na co?" Nechápal Sorrdan, a Salochin nad ním protočil oči.
Nebyl ale jediný, kdo ho nepochopil.
Salochin si odfrkl. Jistě, to mohl čekat. ,,Něco jsem si o chodbách pod Fedgarem četl" vysvětloval. ,,Jsou velmi rozlehlé, a vedou pod celým městem. Než najdeme Lexirwu, bude to trvat dlouho. Myslíte, že snad přežijeme bez zásob?"

Maestral zrovna seděl na balkóně-což poslední dobou dělal často-a sledoval jak se v okolních domech zhasíná, jak vlci spěchají do svých vyhřátých domů a vedou soukromé rozhovory s domněním že je nikdo neslyší.
Pod ním zrovna přecházela skupina vlků-tři bílý, jeden šedý a jeden černý, a o něčem spolu hlasitě diskutovali.
Maestral si všiml, že jeden se loudá úplně vzadu a přejíždí okolí pohledem, který jemu samotnému byl znám.
Zlomené srdce? Uvažoval, když v tom jeho pozornost upoutal další bílý vlk, který říkal: ,, ...a vedou pod celým městem. Než najdeme Lexirwu..."
Maestral měl v mysli jen to jedno jméno.
Lexirwa! Oni... Jí hledají? Co jsou zač? Podíval se na šedého vlka. Mohl by to být ten... Lokin? A ti tři bílý, mohli být její sourozenci? Nevěděl kdo je ten další vlk, ale bylo mu to víceméně jedno.
Musí se dozvědět víc! Přidá se k nim a pomůže jim, hledat jí.
Seběhl dolů, ale zastavil se před matčiným pokojem. Zaposlouchal se, a po chvíli uslyšel její hluboké chrápání.
Našel malý kus papíru a napsal na něj:

Na chvíli odcházím, mám tě rád.

M.

Pak se tiše vyplížil z domu a skryt pod rouškou noci, začal sledovat tu podivnou skupinu.

Ubytovali se v nejlevnějším hostinci, jaký našli, ale i tak jim moc peněz na zásoby nezbylo.
,,Možná si budeme muset něco vydělat" zamračil se Salochin, ale Sorrdan si odkašlal.
,,Jaksi jste zapomněli na mě" ozval se s potulným úšklebkem. ,,Nezapomeňte, jsem zloděj"
Salochin se zatvářil nevěřícně. ,,Nebudeme přece krást!" Rozhlédl se po ostatních, jestli u nich najde podporu, ale Arifas byl duchem nepřítomný, Lokin souhlasně kýval hlavou a Nora se spokojeně usmívala.
,,Jestli to bude pro dobro tvojí sestry..." Řekl Sorrdan a nevinně se usmál.
Salochin podrážděně zavrčel: ,,Fajn"
Seděli v jeho, Arifasově a Nořině pokoji a nebylo to tu zrovna útulné.
Měli jen dvě deky, ještě k tomu děravé a těmi se radši přikryly, takže spali na tvrdém, ze stropu občas kapala voda, okno bylo na některých místech rozbité a skoro nebylo vidět ven a na stěnách byli nějaké fleky.
,Hotoví ráj' prohlásila Nora, když to tu viděla poprvé.
,Nic jiného si dovolit nemůžeme' odvětil Salochin, a ignoroval její pohrdavé odfrknutí a zamumlání: ,A my jsme královská vlčata'
,,Takže, co teď?" Zeptala se Nora po chvíli. ,,Nebo přesněji, co zítra? Nemůžeme jen tak nakráčet do paláce se slovy: ,Řekněte nám o chodbách pod vašim městem! Proč? No, to vám nemůžeme říct!' "
Sorrdan se ušklíbl.
,,Pharsa v tom příběhu si s Arcalimou zařídila schůzku" promluvil zničehonic Arifas, což všechny ostatní upřímně překvapilo. Jakoby mu vyhlídka na pomalý konec jejich výpravy, zvedla náladu.
,,To by... Asi šlo" uznal Salochin. ,,Ale teď, s kým si promluvíme. Je tu Vládce Valir. Vím o něm, že je mladý a dost nezodpovědný, nastoupil po svém otci teprve nedávno a ještě ani nemá družku. S tím bysme si nejspíš mohli promluvit, ale asi by nás nebral ne vědomí. A pak jsou tam nějací vzdálenější příbuzní a o těch skoro nic nevím"
Najednou se otevřeli dveře.
,,Ale já ano" ozval se neznámý hlas a oni se všichni otočili na černého vlka se zlatýma očima.

Nora se zatvářila nevěřícně a rozzlobeně.
Kolem Sorrdana se objevili další dva vlci, Lokin se proměnil, Arifas se postavil do bojovné, ačkoliv nepřítomné pozice a Salochin jen zůstal sedět.
,,To jsi nás opravdu poslouchal?" Zavrčela Nora a přimhouřila oči.
Černý vlk přikývl a chladně řekl: ,,Dovolte mi to vysvětlit"
Lokin si odfrkl. ,,Mluv"
Vlk přivřel oči, a Nora obrátila oči v sloup. Tak to dopadá, když se sejdou dva dominantní vlci v jedné místnosti.
Pak se ale ovládl a přejel je všechny pohledem.
,,Jmenuji se Maestral" představil se. ,,A vím kdo je Lexirwa i co s ní je"

Kratší kapitola, ale musela jsem to useknout tady XD