Eldiara: Sestra✓

34.Mrtvá ulice

Vznešená zahrada bylo to nejpodivuhodnější místo, na kterém se Salochin kdy ocitl.
,,No to mě podrž" vydechla Nora. Sorrdan s Maestralem ani neměli slov.
Sotva vešli zdobenými bílými dveřmi, ocitli se na rozhlehlé, oválné louce, jež jako obrovský skleník chránila skleněná kopule.
Bylo tu umělo vytvořené teplo a světlo, všude kolem rostli nejrůznější typy rostlin, některé neznala ani Nora.
Šli podél malého potůčku, dva vlci z Ledové země okouzleně pozorovali motýli a včely.
Došli do malého, světlého lesíku a tam se posadili do mechu.
,,Tohle je neuvěřitelné" řekl Sorrdan, když konečně nalezl slova. Mohl si zlomit krk, jak se rozhlížel všude kolem.
Venezia se potěšeně usmála. ,,Máte neuvěřitelné štěstí, že to tu vidíte, obyčejně sem poddané nepouštíme" kývl na Sorrdana s Maestralem a zamračila se. ,,Což mi připomíná jednu věc. Mám pocit že to měli být vyslanci z Blackstaru, a vy z něj rozhodně nejste"
Tehdy se ujal slova Salochin: ,,Paní Venezio" kývl, a všichni si na to domluvené heslo změnili barvy na původní. ,,Jmenuji se Salochin a tohle jsou Nora, Arifas, Lokin, Sorrdan a Maestral" ukázal jednotlivě na každého z nich, zatímco je Venezia nevěřícně sledovala. ,,A potřebujeme vaši pomoc"
Venezia pootevřela tlamu, její pohled spočinul na královských vlčatech. ,,Vy jste ti pohřešovaní..." Vydechla, ale pak se zamračila. ,,Ale kde je čtvrtá?"
Salochin udržel klidnou tvář. ,,O to právě jde" kývl. ,,Naše setra Lexirwa byla unesena bytostmi, zvanými Tři sestry"
Venezia sebou trhla, jakoby v ní to jméno vyvolalo nějaké vzpomínky.
,,Jedna nejmenovaná vlčice nám prozradila, že jejich úkryt se nachází v chodbách pod Fedgarem a že máme požádat o pomoc někoho z vaší rodiny" vysvětloval. ,,Musíme svou sestru najít. Pokud to nestihneme, způsobí to zánik celé Eldiary"
Teď se i Nora podívala na Salochina mírně překvapeně. O žádném zániku země nebyla řeč. Doufala, že přehání.
,,Proč... Bych vám měla věřit?" Zeptala se Venezia váhavě a Salochin se jí podíval zpříma do očí. ,,Myslíte si, že někdo jiný by byl tak dobře informovaný jako my? Maestral v jeskyni, kde drží naší sestru byl"
Zmíněný vlk sebou mírně trhl a podíval se jinam. ,,Unesli mě Tři sestry" vysvětlil Venezie. ,,Nevím jak se tam dostat"
,,Jaktože tě pustili?" Nechápala sestra vládce, ale jelikož nikdo nepromluvil, pochopila že je to bolestivé téma.
,,Fajn" kývla. ,,Takže ode mě chcete vědět, kde najít vchod do chodeb pod městem? Pochopila jsem správně?"
,,Naprosto" souhlasil Salochin.
Venezia přemýšlela a to docela dlouho, aspoň jak se zdálo Maestralovi a Sorrdanovi. Ostatní ale věděli, že právě vkládá jedno z největších tajemství Fedgaru do tlapek naprosto cizích vlků. Určitě se nerozhodne za pět minut.
Po delší době pomalu přikývla. ,,Tak dobrá" povzdechla si. ,,Podívala jsem se na to ze všech stran, a musím uznat, že nejspíš není jiná možnost. Než najdete Lexirwu, možná vám to bude nějakou dobu trvat, takže byste si měli vzít zásoby"
Salochin se podíval na ostatní.
,,To je ten problém" řekl nervózně. ,,Všechny peníze nám došli"
Venezia se usmála. ,,O to se nestarajte. Kolik mám připravit brašen?"
Ostatní jí chvatně poděkovali a Salochin řekl: ,,Pro nás všechny"
,,Domluveno" kývla Venezia. ,,Zítra ráno, jestli se vám to hodí, buďte před palácem"

Tu noc spali naposledy v relativním pohodlí a teple. Podle vyprávění Maestrala tušili, že projít chodby nebude žádná procházka růžovým sadem.
Arifas se nebál, vlastně už necítil žádné emoce. Ze zradou Eilimy, jakoby svět zešedl. Jeho nálada se trochu pozvedla, když si uvědomil, že za chvíli najdou Lexirwu, ale jeho nadšení opadlo, když mu došlo, že to nebude tak snadné. Nejenže budou muset prohledat chodby pod celým Fedgarem, do cesty se jim postaví nejen protivné staré ježibaby. Salochin i Venezia je upozornili, že se pod městem bude skrývat spousta jiného zla. Nikdo totiž neví, kdo bludiště chodeb vybudoval, ani co všechno tam teď žije.
,Bude to nebezpečnější, než všechno co jsme teď zažili' varoval je Salochin.
,Přežili jsme ve Smrťákově, nejhorší čtvrti Garmoru, vloupali jsme se do nejstřeženějšího vězení na světe, setkali se s nejznámějším vrahem a nezemřeli, a existuje něco horšího?' zeptala se Nora nevěřícně.
,Mnohem' přikývl Salochin, díky čemuž se ostatním usínalo s nepříjemnými myšlenkami v hlavě.
Arifas po nějaké době zírání do stropu usnul.

Ráno se sešli, přesně jak Venezia řekla před palácem.
Byl začátek krásného dne, z pod mraků vyšlo slunce a hřálo více než v posledních dnech. Po ulicích se procházeli stovky vlků, Noře a ostatním trvalo nějakou dobu, než se dostali na místo setkání.
Ale ačkoliv bylo příjemné ráno, na duších výpravy ležel temný opar. Salochinova slova jim neustále zněla v hlavách a ze zkušenosti věděli, že když on něco řekne, tak to není radno podceňovat.
,,Labyrint, jak mu říkám, je nebezpečný" řekla Venezia, když se všichni sešli a ona jim předala brašny plné zásob. ,,Velmi, velmi nebezpečný. Nejenže je obrovský a rozlehlý, ale skrývají se v něm tvorové zla a temnoty, nemluvě o Třech sestrách. Ani oni ho podle mě nikdy neprošli celý. Kdysi jsme vyslali do labyrintu průzkumníky, celou cestu zapisovali deník.
Když se nevraceli, vydali jsme se je hledat, a našli jsme jenom ten deník, pokrytý kapkami krve. Dala jsem vám ho, jelikož mám pocit, že vám poslouží lépe než nám"
Salochin vážně přikývl. ,,Mohl by se hodit"
Noru osobně překvapilo, že jdou hlouběji do města. Čekala, že tajný vchod bude v paláci. A možná proto tam není, docvaklo jí. Navíc, kdo ví jak dlouho je labyrint pod městem. Třeba je starší, než tohle město.
Procházeli širokými ulicemi po dlážděné cestě, vlci jim ustupovali, když uviděli v čele sestru Vládce.
,,Aspoň jedna výhoda" usmála se Venezia, když zdvořile kývala na klanějící vlky.
Nora se zašklebila. Sama věděla, jak je otravné, když se jim nikdo klaněl na každém kroku.
Kráčeli dál, slunce postupovalo po obloze a oni šli po stále méně plných cestách, až už kolem nich skoro nikdo nebyl, a oni procházeli kolem starých, opuštěných domů.
Bylo tu nepříjemné ticho, nikde ani noha.
Nora slyšela každý jejich nádech, dusot který vydávali jejich tlapky. Bylo to krajně znepokojující.
,,Je tu nějak pusto" poznamenal Sorrdan. ,,Proč to tu prostě nezboříte a nevystavíte nové domy?"
,,Chtěli jsme" přikývla Venezia. ,,Ale většina města ne. Hodně vlků věří, že by to přineslo smůlu"
,,Takže se nacházíme v Mrtvé ulici, že?" Pochopil Salochin, který samozřejmě věděl jako vždy všechno.
Venezia pro ostatní vysvětlila: ,,Právě tady je tajný vchod do labyrintu, a před mnoha lety odsud vylezla temná stvoření a vyzabíjela všechny, co v té ulici žili.
Irablijci zjistili příčinu, ale místo toho, aby to ohlásili městu, vchod zazdili a od té doby předávají tajemství labyrintu z generaci na generaci"
Maestral se zamračil. ,,A jak se tam teď dostaneme, když je vchod zazděný?"
,,Není" zavrtěla hlavou Venezia. ,,Před třemi lety se zase otevřel a už ho nešlo zavřít"
Salochin, Nora a Arifas si vyměnili pohled. ,,Myslíte na to, na co myslím já?" Zeptala se Nora.
,,Před třemi lety jsme se narodili my" řekl Arifas.
,,A tím pádem i Lexirwa" dokončil Salochin.
Venezia vážně přikývla. ,,Možná je to tím"
Po zbytek jejich krátké cesty byli ticho, dokud se sestra Vládce nezastavila u široké jámy v zemi.
Byla plná neprostupné černoty, Nora neviděla ani na její dno. Rozbušilo se jí srdce strachem a vzrušením.
,,Ta jáma sice vypadá nekonečně, ale jen o dva metry je zem. Můžete skočit bezpečně" slíbila Venezia a pak se na ně jednotlivě podívala. ,,V labyrintu můžete spatřit různé věci... Nepodlehněte temnotě a síle zla, vždycky hledejte světlo"
Její slova měla na výpravu tíživý dopad.
,,Přeji vám hodně štěstí" kývla a poodstoupila od jámy.
Lokin, který byl z nich nejvíce spjat s temnou magií, jakožto stínobijec, skočil do jámy jako první. Po chvíli křikl: ,,Je to dobrý, můžete za mnou"
Postupně za ním seskočili i všichni ostatní, a když se Nora nořila do hlubin nekonečné černoty, uvažovala jestli to není naposledy, co vidí denní světlo.