Eldiara: Sestra✓

29.Vidění

Tik, tak.
Boj. Cvičení magie. Zase to tikání. A zase boj a cvičení magie.
Lexirwa už v tom neviděla rozdíl, byla to denní rutina.
Tři sestry vypadali jejím stavem znepokojené, obzvlášť Issej, ale jakoby na něco čekali.
Lexirwa měla pocit, že ví na co. Až utichne poslední tak.
Sedávala sama uprostřed jeskyně, s nepřítomným pohledem. Nebyl tu nikdo, kdo by zahnal její samotu, kdo by jí utěšil slovy: Všechno bude dobré.
Měnila se v to co nenáviděla. Kdysi zlaté oči teď byli oranžové, a nepochybovala, že jednou zčervenají. Její nebeská srst také tmavla. Její myšlenky byli černé a zlé.
Přemýšlela o válce a míru, o životě a smrti.
Vzpomínala, jak vždycky protestovala proti zabíjení, otroctví které se provozovalo především v Lávové zemi, nenáviděla zlo. Teď její myšlenky byli úplně opačné.
Chtěla zabíjet. Chtěla být mocná, chtěla aby všichni byli jejími otroky. Milovala zlo.
Tik, tak.
Nyní už to tikání skoro nevnímala, a zdálo se jí, že pomalu utichá, a slyší ho méně než předtím. Blížil se její čas?
V hlavě se jí najednou objevila slova, a chvíli se nad nimi pozastavila. Často tu píseň, nebo aspoň začátek slýchávala ve svém oblíbeném příběhu.
Zvedla hlavu ke stropu. Tichým, vysokým hlasem, pomalým a žalostným začala zpívat:

,,Temnota se blíží, vlci umírají,
smrt už čeká na obzoru,
duše válčí, mysl chátrá.
Srdce plno jizev skrývá,
bolest je jen slabá víra.
Temnota je tu, vlci zemřeli,
smrt už přišla, obzor se zamlžil.
Duše mrtvá, stejně tak mysl,
srdce už netluče, bolest je tu"

Slova se odrážela ozvěnou od stěn, a k tomu se v hlavě Lexirwy ozvalo:
Tik, tak.

Když bouře utichla, oni zjistili, že Chista byla jen o pár mil dál.
,,To jsme tam mohli dojít" poznamenal Lokin, ale nikdo neměl náladu na to, mu odpovídat.
Nebyli unavení, právě naopak, ale z nějakého důvodu se cítili mizerně.
Arifas to nechápal. Ví kde je Lexirwa, podařilo se jim utéct strážným. Potřásl hlavou, a prohlédl si město. Byla to spíš velká vesnice než malé město, jelikož neměla hradby.
Sestávala z masivních roubených domů s nízkými střechami-některé byli doškové, jiné šindelové. Z komínů stoupal kouř, který prosytil vzduch vůní dřeva. Budovy měly široké verandy, kde se vlci shromažďovali na kus řeči.
Vypadalo to tu docela útulně.
,,Takže co teď?" Zeptal se Sorrdan a rozhlížel se kolem, když kráčeli vesnicí.
,,Najdeme nějaký hostinec a pak seženeme zásoby" rozhodl Salochin, a nikdo proti tomu nic neměl.
O chvíli později našli hostinec se jménem U levného losa.
Už jen název vypovídal, že to nebude nic luxusního, ale oni museli s ubývajícími penězi šetřit.
Nora s Eilimou nebyly zrovna nadšené že musí být spolu v pokoji a Lokin se Sorrdanem na tom byli podobně.
Jakmile byli ubytováni, vyrazili z hostince, nakoupit zásoby. Eilima se Sorrdanem si je chtěli sehnat vlastním způsobem, ale Salochin jim připomněl, že tady je nikdo nezná a není to tu jako v Garmoru plném vrahů.
,,Mohla bych to změnit" řekla Eilima s podivným úsměvem. Arifas se uchechtl a poznamenal: ,,Máme peníze, není co řešit"
V tu chvíli se kolem nich prohnalo malé zlaté tornádo, aspoň tak Arifas nazval vlčici, která jim sebrala většinu brašen.
,,Hej!" Křikla Nora, a rozběhla se za ní, když v tom se před ní objevila puklina a ona ucouvla.
Salochin se ponořil do duchovního světa a za chvíli jim oznámil: ,,Ovládá iluzi a vodu"
Sorrdan se na něj při zmíňce o první magii podíval.
,,Nemá stejnou iluzi" vysvětloval Salochin. ,,Dokáže toho vytvořit méně, ale zase na neomezenou dobu"
Eilima-která jako jediná zůstala neokradená-se posměšně podívala na Sorrdana. ,,Zloděj byl okraden zlodějem" ušklíbla se, a černý vlk-už nemínil být dál bílý-jí úšklebek oplatil.
,,To možná, ale zloděj který byl okraden zlodějem okradl zloděje který ho okradl" vysvětlil složitě, a poodstoupil, aby viděli že stojí nad dvěmi brašnami.
Nora úžasle zamrkala. ,,Jak si to dokázal?"
Sorrdan se usmál. ,,Zlodějské tajemství" mrkl na ní a Nora se zahihňala.
Arifas obrátil oči v sloup, a sledoval zlatou vlčici, která mizela hlouběji ve vesnici.
Aniž by komukoliv něco řekl, rozběhl se za ní. Jestli si myslí, že je jen tak okrade, tak ať si ho nepřeje!
,,Stůj" křikl za ní a málem vrazil do malého vlčete, které mu vběhlo do cesty. Přeskočil ho a dál pronásledoval vlčici.
,,Arifasi!" Ozývaly se za ním hlasy ostatních, ale on je ignoroval.
Zlatá vlčice zabočila do temné uličky a Arifas jí následoval, takže nevěděl že se zastavila a on do ní narazil.
Zavrčel a podíval se jí do jasně zelených očích. A pak se stalo něco neuvěřitelného-
-stál po boku té zlaté vlčice a zbytku výpravy, Eilima před nimi je žalostně pozorovala.
,,Je mi to líto" řekla a smutně se usmála.
,,Eilimo" zašeptal Arifas a pokročil vpřed.
,,Promiň" zamumlala Eilima, a za ní se objevila skupina vlků-
Arifas úžasle klopýtl a ta zlatá vlčice ho zmateně sledovala.
On jen upřel zrak na zem.
,,Co to bylo?" Zavrčela zlatá vlčice a on ani nezvedl oči, aby se na ní podíval.
Ano, co to bylo?! Proč měl vidění s ní? Co Eilima udělá? A proč? Cítil hrozný zmatek, vztek a hlavně smutek.
,,Vidění" řekl jen, málem ze sebe ta slova nedokázal dostat.
Vlčice ho chvíli sledovala. ,,Vypadá to, že jsi to nezažil poprvé" poznamenala, a Arifas zavrtěl hlavou. ,,Takže mi to vysvětlíš" poručila. ,,Já jsem Karina" dodala, ale v tu chvíli se v uličce objevili ostatní.
Sotva se Arifas podíval na Eilimu, musel ihned sklopit zrak, aby nepoznala jeho žal.
,,Co se stalo?" Zeptal se Salochin ustaraně, a Karina ucouvla do stínu.
,,Tvoji přátelé?" Ušklíbla se zlatá vlčice na Arifase.
Ten jí ignoroval a podíval se na Salochina. ,,Měli jsme vidění"
Oranžový-momentálně bílý-vlk vytřeštil oči nedůvěrou. ,,Cože?"
Eilima se zatvářila stejně zaraženě a možná i trochu žárlivě.
Karina vypadala zmateně, na což měla plné právo.
,,Ehm, tak fajn" pokrčila rameny. ,,Já mizím"
Zakryla se iluzí neviditelnosti a odešla. Ostatní jí nechali projít, jelikož si všimli, že s Arifasem není něco v pořádku.
,,Co jste... Viděli?" Zeptal se Salochin váhavě.
Arifas váhal, jestli jim to má říct. Nikdo by už Eilimě nevěřil. A možná se to ani nestane. Většina vidění, které měli, se ještě neuskutečnila, pokud vůbec. Pokusil se uklidnit. Ano, tak to bude.
,,Nic... Důležitého" pokrčil Arifas rameny, a pokusil se změnit téma a odlehčit situaci: ,,Ale naše věci jsem nezískal" ušklíbl se, i když trochu křečovitě.
Sorrdan, Eilima a Lokin se uvolnili, ale jen Nora se Salochinem ho stále ustaraně a podezíravě sledovali.
Nervózně se ošil a řekl: ,,Asi bysme měli sehnat ty zásoby, ne?"

Neumím psát písničky, takže omluvte tu nádheru nahoře XD Snažila jsem se něco napsat, a nic jiného mě nenapadlo XD