Eldiara: Sestra✓

25.Odpovědi

Dostat se z města, nebylo těžké. Problém byl, že neměli zásoby, takže jakmile se ocitli míli od města-které bylo už jen tmavá tečka na obzoru-Eilima se teleportovala zpět, a šla sehnat jídlo.
Slunce už zapadalo, a oni už měli jen tři dny, než popraví Anyu, a s ní i jejich šanci, najít Lexirwu.
Vlci si mezitím sedli do sněhu, vědomi si toho, že je brzy budou všude hledat.
Sourozenci spolu nemluvili, a kdykoliv se je Lokin nebo Sorrdan pokusili přesvědčit, aby něco řekli, jen zavrčeli, nebo je ignorovali.
Lokina to přestalo bavit. ,,To že vám Salochin nic neřekl, není jeho chyba, ale moje" řekl podrážděně, a Arifas s Norou se na něj překvapeně podívali.
Sorrdan je se zájmem sledoval.
,,Tys věděl o jeho... Něčem?" Zavrčela Nora nevěřícně, a její tón byl obviňující. Lokin nevypadal, že by ho to dvakrát trápilo.
Než stačil něco říct, Salochin jim všechno vysvětlil. O chvíli, kdy svou podivnou magii použil poprvé, jak funguje, jaké v ní platí pravidla.
,,Takže tak si mě našel" pochopil Arifas, který se na svého bratra přestal zlobit dřív než Nora. Ta se stále cítila uražena.
Salochin přikývl. ,,A tak jsem také zjistil, o tvých viděních s Eilimou"
Teď se zase všechny pohledy obrátila k němu, a momentálně modrý vlk, se nervózně ošil.
,,Fajn" povzdechl si, a stejně jako před chvílí jeho bratr, jim všechno vylíčil.
Salochin se najednou pozastavil nad těmi zvláštnostmi.
,,Nepříjde vám to zvláštní?" Zeptal se najednou, a všichni se podívali na něj. Vysvětloval: ,,Lexirwa má Temnotu. Já se dokážu dostat do duchovního světa a zjistit, jakou mají ostatní magii. Arifas je propojen s Eilimou, mají stejné rány a vidění budoucnosti" podíval se na Noru. Věděla, na co se jeho oči ptají, ale nechtěla mu odpovídat.
Salochin to pochopil, ale zamračil se. Nora tlamou naznačila: ,Později' a on přikývl.
O chvíli později se objevila Eilima, a když je uviděla zase usmířené, pobaveně si odfrkla.
,,Měli bysme vyrazit hned" poznamenala, když si každý vzal zásoby-bylo jich méně, než předtím, ale lepší než nic.
Začali se brodit sněhem, bylo to namáhavé a pomalé.
Salochina po chvíli něco napadlo: ,,Arifas s Eilimou by mohli jít vepředu, a ohněm nechat sníh roztát... I když, pak nás mnohem lépe najdou"
Nora se podívala na oblohu, kterou brzy pokryli husté mraky, takže nebylo vidět hvězdy ani měsíc.
,,Myslím, že se naše stopa stejně brzo ztratí" poznamenala, a tak šli Arifas s Eilimou první, a pomocí své magie rozpouštěli sníh.
Salochin šel vedle Lokina za nimi, protože poslední šli Sorrdan a Nora. Cítil se trochu nechtěně, protože šedý vlk byl ztracen ve vlastních myšlenkách, ale byl rád, že ti dva vepředu si povídají, ačkoliv mnohem méně než ti za ním.
Oba dva neustále vybuchovali smíchy, a Salochin poznal, že je Nora šťastná. Schovávala se za maskou tvrdé vlčice, ale málokdy se tak opravdu cítila. Arifas na tom byl podobně, s Eilimou se cítil uvolněně, tak jako nikdy.
Salochin necítil k Layle tolik citů jako třeba Faramis k Pharse. Jeho otec mu vysvětloval, že druhy toho genu jsou různé. Faramis měl ten nejsilnější, proto byla Pharsa nejdůležitější osoba v jeho životě. Salochin měl naopak ten nejslabší, který ho nutil prožívat lásku jen v její přítomnosti. Takže kdyby si rozhodl žít s někým jiným, dokázal by to.
Uvažoval, jestli Lexirwa někdy pozná pravou lásku, když Lokin miluje jinou.

Lexirwa předstírala spánek a věděla, že Maestral nespí.
Ležel vedle ní, dotýkali se hřbety, a ona se zaposlouchala do jeho dechu a tlukotu srdce.
A bude tlouci dál... Pomyslela si, a bolestně zavřela oči. To co se chystala udělat, nebude bolet jen jeho.

Nora si celou noc povídala se Sorrdanem. On jí vyprávěl, že jednou se ztratil rodičům, a už je nikdy nenašel, proto se stal zlodějem. Nebyl přímo zlý, třeba jako Jarvel, bral jen když potřeboval, ačkoliv pokládal za velkou zábavu, vyskakovat na nic netušící vlky ze stínů, a v nějaké hrozivé podobě.
Nora radši změnila téma na něco veselejšího, vyprávěla mu o příhodách se sourozenci, vyjádřila mu svůj názor na Arifasovu lásku k Eilimě-oba se u toho hodně nasmáli-často napodobovala Salochina a jeho řeči.
Věděla, že jí bratr poslouchá, ale bylo jí to jedno.
Šli takhle celou noc, cesta to byla příjemná, jelikož oheň, který používali Arifas s Eilimou zahříval, ačkoliv byla země mokrá a bahnitá, od roztátého sněhu.
Ten byl tak hluboký, že vlastně kráčeli sevřeni mezi dvěmi neporušenými, ledovými stěnami.
,,Tady už dlouho nebylo tak teplo, aby sníh roztál, co?" Zeptala se Nora, a Sorrdan zavrtěl hlavou. ,,Popravdě, nikdy jsem nebyl dál, než za Ledovou zemí"
Nora se zatvářila překvapeně, ale tady to bylo obvyklé.

I Arifas s Eilimou se skvěle bavil, ačkoliv bez méně smíchu.
Bílá vlčice mu po hodně dlouhém váhání řekla, co jí přivedlo na kariéru vraha.
,,Jedna vlčata si mi neustále posmívala, ponižovala mě a já jim nechtěla ublížit.
Myslela jsem si, že to budu moct vyřešit rozumně, ale takhle to trvalo skoro půl roku, a oni si ještě víc dovolovali. Jednoho dne mi došlo trpělivost, a všechny jsem je unesla, a schovala do jedné díry, kde jsem je věznila" vyprávěla. ,,Všechna se hned začala omlouvat, že už to nikdy neudělají, ale já jen řekla: ,Měli jste dost času na to, abyste na mě přestali být zlí, nevydírat mě a ponižovat. Nevyužili jste mé dobroty, a teď budete trpět.'
Všechny jsem je zabila, až na jedno. To se muselo dívat, jeho kamarádi pomalu umírají bolestivou smrtí. Pak jsem to jedno pustila, aby se každý doslechl o mém činu"
Arifas nevěděl, co si o tom má myslet. Jeho gen mu samozřejmě nedovoloval, myslet si o ní něco špatného, ale tohle bylo špatné.
Podíval se na oblohu, kde mezi mraky na chvíli spatřil měsíc.
,,Je po půlnoci" řekl stručně, a Eilima pochopila, co tím chce naznačit.
Rána na boku ho stále bolestivě pálila, a on si nechtěl něco takového zopakovat.
Podíval se jí do očí a...
Nic se nestalo.
Oba se zatvářili ohromeně, a Arifas ještě jednou zkontroloval polohu měsíce. Ano, bylo po půlnoci.
Znamená to, že už nemají budoucnost?
Oba je to značně znepokojilo, ačkoliv nedali nic najevo.