Eldiara: Sestra✓

27.Tik, tak

Když neměla Lexirwa co na práci, ráda si pohrávala se slovy.
Odmítala se poddat zlu, alespoň dočasně. Temnota jí šeptala sladká slůvka, a Tři sestry se svou výukou jí v tom moc nepomáhali.
V hlavě si promítala vše, co se stalo od oslavy, až do současnosti, a najednou jí došlo něco smutného.
Byla zrozena k tomu, aby byla zlá. Nikdy neměla na výběr, rozhodnout se. To že ty tři roky mohla jednat podle své svobodné vůle, a aniž by tušila o Temnotě, byl jen její plán.
Vzpomínala, jak si přála aby měla magii, a teď toho litovala.
Čára jež dělí dobro od zla, protíná srdce každého vlka. Později se rozhodnou, které straně dají přednost, pomyslela si Lexirwa. Já na výběr neměla.

První kráčel Sorrdan, pomocí iluze se změnil v draka, a za sebou stvořil obrovskou armádu vlků, velkých jako medvědi. Lokin zůstal schovaný, přišel by mu na pomoc, kdyby na to došlo.
Stalo se to, co Salochin očekával. Strážní u vchodu vzbudili poplach, ve věži nastal chaos, a každý se snažil dostat ven, aby mohli bojovat.
Salochin, Nora, Arifas a Eilima se mezitím nenápadně proplížili dovnitř vchodem, zatímco skoro všichni stráže byli venku, a diskutovali co udělat s tou armádou, která prozatím neútočila. Jakmile vstoupili dovnitř, jejich maskování zmizelo, a všichni zase měli své staré barvy. Fialová, fialovooranžová a oranžová.
Eilima přejela Arifase kritickým okem, ale musela uznat, že fialová je odteď její oblíbená barva.
Ocitli se v prosté, nudné hale se třemi dveřmi.
,,Musíme se rozdělit" řekla Eilima, a Salochin se zamračil. ,,To není nejlepší nápad..." Namítl, ale bílá vlčice ho ostře přerušila: ,,Máš snad lepší?"
Na to Salochin neměl co říct, a tak každý vyrazil jedněmi dveřmi.
Salochin se ocitl u schodů, které nevedli nahorů, nýbrž dolů do sklepů. Uvažoval, jestli tam jsou nějací vězni, nebo tam jde zbytečně.
Jeho srst začala pableskovat blesky, aby viděl na cestu a začal scházet dolů.

Nora se ocitla v kruhové místnosti, plné dveří.
,,No super" řekla sarkasticky, a začala je otvírat jedny po druhém.

Arifas se také ocitl před schody, ale ty vedli nahorů. Eilima šla s ním, oba se podezíravě rozhlíželi kolem.
Arifas nechal kolem sebe kroužit ohnivé koule, a oba stoupali nahorů.

Salochin se ocitl ve skladu zbraní.
,,Ale sakra!" Zavrčel. Mrkl aby se dostal do duchovního světa, a vystoupil ze svého těla.
Chtěl jen zkontrolovat, jestli se nikdo nevrací.
Když vyšel ven, zjistil že vojáci, které stvořil Sorrdan už začali poblikávat, jak mu docházel čas. Pak se vlk překryl iluzí neviditelnosti, a odběhl o kus dál, aby ho strážní-pořádně zmatení-nenašli.
Salochin zaklel. Za chvíli se všichni vrátí na své místa, musí jednat rychle.
Vrátil se do svého těla, a vyběhl po schodech nahorů.
Okamžitě zamířil do dveří vedle, kde byla Nora, a otevírala jedny dveře po druhém.
Salochin se k ní bezeslova připojil, a zatímco oba otvírali dveře, vysvětlil jí, co se stalo venku.
Slepá ulička. Sklad potravin. Pavučiny. Nic zajímavého.
,,Stalo se mu něco?" Strachovala se Nora, a Salochin po ní vrhl podezíravý pohled.
Zazděný vchod. Netopýři. Podivný oheň. To už bylo zajímavé, ale stále to nebylo to, co hledali.
,,Ne, je v pořádku" zamračil se Salochin. ,,Proč?"
Nora se na chvíli zastavila, a povzdechla si. ,,Já... Nevím jak je to možné, ale myslím že mám taky ten váš gen"
Salochin úžasle otevřel tlamu. ,,Ale to je-" začal, když v tom Nora vykřikla: ,,Něco jsem našla!"
Salochin přišel k ní, a uviděl schody nahorů.
Rychle zkontroloval situaci. Strážní už se vraceli.
,,Sakra, musíme pohnout" zavrčel, když se vrátil do svého těla.
Nora se škodolibě usmála. ,,Vlez tam" poručila mu, a Salochin jí bez námitek poslechl.
Nora se postavila na první schod, a nakrčila nos soustředěním. Vzápětí začala místnost zalévat voda, Nora jí nechala vystoupit až ke stropu, a pomocí vůle jí ovládla tak, aby nepronikla k nim.
Salochin hleděl na vodní stěnu.
Nora rychle zavřela dveře, a potěšeně zavrtěla ocasem. ,,To by je mělo chvíli zdržet" řekla, a oba dva se rozběhli po schodech, které shodou náhod vedli do stejné místnosti, kde se ocitli Eilima s Arifasem.

Byla to opravdu podlouhlá, oválová místnost, s mnoha celami, mezi kterými se proplétali cestičky. Co je překvapilo nejvíce, byla spousta věcí-hračky a jiné drobnosti-naskládané v každé cele. ,,Na co to je?" Zeptal se Arifas zamyšleně.
Eilima mu odpověděla: ,,Myslím že kdyby vězni utekli, stráže by poslali stopaře, kteří by je našli podle těch věcí." Chytré.
Bylo tu spousta vězňů, a Arifas měl chuť na všechny vrčet.
Zjizvený vlk. Malé vlče, které se vzápětí proměnilo ve staříka. Krásná vlčice, které najednou narostlo pět ocasů a kůži pokryli šupiny.
,,Z tady toho blázince jednomu běhá mráz po zádech" poznamenal Arifas, a Eilima souhlasně zabručela.
Vězni je se zájmem sledovali.
,,ANYO!" Zakřičela Eilima, a čekala na odezvu.
,,Tady!" Zavrčel nějaký hlas nedaleko nich.
Arifas se vzrušením naježil. Jejich informace k osvobezení Lexirwy je na blízku.
Vydali se za tím hlasem, a ignorovali prosby ostatních vězňů, aby je odsud dostali.

Lexirwa naslouchala imaginárním hodinám ve své hlavě.
Tik, tak.
Její duše se řítila do záhuby, cítila jak jí zlo pohlcuje. Měnila se v Temnotu a zase zpět, ani jedna neměla kontrolu.
Lexirwě to bylo jedno, hlavně když ani Temnota neví, co s tím dělat.
Podívala se do kaluže rozpuštěného ledu. Místo sebe viděla černou vlčici s krvavýma očima, která se škodolibě usmála.
A jen čekala, až příjde její čas.
Tik, tak.

Ocitli se před celou světle zelené, až bílé vlčice, která stála uprostřed hraček a ani jedné se nedotýkala. Když spatřila Eilimu, chladně se usmála.
,,Ale, ale" řekla a potřásla hlavou, jakoby nemohla uvěřit tomu co vidí. ,,To není možné! Eilima, vražedkyně Garmoru, a přišla za mnou?"
Arifas si až teď uvědomil, že stojí před jednou z nejlepších vrahů Eldiary. Asi by měl mít strach, ale dokud byla za mřížemi, neměl se čeho bát.
Stejně téměř instinktivně ustoupil.
,,Nemám čas na řeči" odsekla Eilima chladně, a Anya zvážněla.
,,Pamatuješ, jak si mi říkala o své matce?" Zeptala se, a Anya přimhouřila oči, a vrhla pohled na Arifase. Nepochybně jí vadilo, že poslouchá.
,,Musíme vědět, kde žijí" naléhala Eilima, a oba je překvapilo, když se Anya zákeřně zasmála.
,,Něco za něco" lákala, a Arifasovi bylo jasné, co chce.
Svobodu.
Uvažoval nad tím, a nad svou povinností vůči zemi. Silen by určitě nebyl nadšený, kdyby zjistil, že to byl on, kdo pomohl k útěku jednomu z nejznámějších vrahů. Ale určitě mu to odpustí, až se dozví, že jen tak mohli zachránit Lexirwu.
,,Jedna podmínka" řekl Arifas, a tvrdě pohlédl Anye do očí, které jakoby odhalili všechny jeho tajemství. Měl nutkání je sklopit, ale nepoddal se.
Poznal, že to Anyu potěšilo, a když se odvrátila, neubránil se napjatému vydechnutí. ,,Dobrá. Co?"
,,Neublížíš mě, ani mým přátelům" vysvětlil, a Anya se na chvíli zamyslela.
,,Fajn" pokrčila rameny, a chtivě se podívala na Eilimu. ,,Až mě pustíš, řeknu vám to..."
V tu chvíli dovnitř vtrhli Salochin s Norou.
Vězni se začali překřikovat, takové vzrušení už dlouho nezažili.
,,Stráže se blíží" vysvětlila Nora udýchaně, zdála se být unavená. Pohledem přelétla po místnosti, a poznamenala: ,,Slušný cirkus"
,,Taky si myslím" zašklebil se Arifas, a podíval se na zámek cely. ,,Jak to otevřeme?" Zeptal se.
Salochin najednou ztuhl na místě, což znamenalo, že je v duchovním světě.
Vzápětí zámek praskl, a dveře se otevřely.
,,Blokovalo ho kouzlo" vysvětlil. ,,A já ho vyrušil"
Anya uznale kývla, a přejela je pohledem. ,,Zvláštní kombinace barev" řekla zamyšleně, a Arifas si byl jistý, že už ví kdo jsou zač.
,,Eilimo, dej signál Sorrdanovi" poručil Salochin, a bílá vlčice se protentokrát neohradila proti tomu že jí rozkazuje. Ozvalo se zvučné bum, ke stropu se vznesl kouř, což nebylo zrovna ideální, jelikož tu nebyla žádná okna.
,,Jak se odsud dostaneme?" Zakašlala Nora, a podívala se na Anyu, jakoby u ní hledala odpověď. Také že našla.
Světle zelená vlčice přistoupila k jedné stěně, a dotkla se jí čumákem. Na tom místě se začali tvořit zelené spirály, které postupovali tak dlouho, dokud nevytvořili obrys dveří. Vše se rozzářilo, a než se nadáli, otevřel se před nimi temný otvor.
,,Tajná chodba" vysvětlila Anya. ,,Když jsem odsud utíkala naposledy, objevila jsem jí"
Nechala Noru jít první, což se nikomu moc nelíbilo, ale nechtěli riskovat, že Anya uteče, když půjde první ona.
Ukázalo se, že je to podlouhlá skluzavka, vedoucí až na opačnou stranu věže.
Arifasovi se vůbec nelíbila.