Eldiara: Sestra✓

Epilog:

Ve chvíli, kdy utichlo poslední a konečné tak, dovnitř vešli Tři sestry.
,,Přišel tvůj čas" řekla Nagrie.
,,Budeš vládnout zemi" pokračovala Zulfa.
,,A nikdo se ti nepostaví do cesty" přidala se k nim Issej trochu váhavě.
Lexirwa přiklopila uši k hlavě. Už skoro nebyla modrá, spíš černá a její oči byli oranžovočervené.
Tři sestry jí obklíčili, ona střídavě hleděla na všechny vystrašenýma očima, a nechala Temnotu zmocnit se jejího těla, jelikož ta si nemusela s ničím dělat starosti.
Tři sestry začali jednohlasně odříkávat nějaký rituál v cizím jazyce, kterému Lexirwa nerozuměla a ani nechtěla.

Maestrala podivně brněly tlapky.
,,Mám divný pocit" řekl najednou Lokin a Maestral se k němu otočil.
,,Vážně?" Zeptal se. ,,Tak to nejsi jediný"
Kráčeli ledovou chodbou, led nad nimi modře pulzoval a oni neustále zakopávali o kameny na podlaze.
,,Takhle nějak vypadala chodba, když jsem utíkal" vysvětlil. ,,Než mě teda Tři sestry omráčili" dodal.
Konec jejich cesty se blížil! Teď už jen zjistit, jestli nebyla zbytečná.
Před nimi chodba zahýbala, a když tam vešli, ocitli se v malé jeskyni s ledovým stropem a hladkou podlahou.
Bylo tu místo tak pro tři vlčice, v rohu byli totiž tři deky.
,,Já nevěděl, že Tři sestry spí" ušklíbla se Eilima, jelikož byla jasné že to patří jim.
,,Evidentně jo" poznamenal Salochin, který se chtivě díval na knihy, které byli rozházené po stole nebo pečlivě uklizené v poličce.
,,Musím si aspoň něco z toho vzít" řekl a nikdo by mu nemohl zabránit ve strkání knížek do brašen. Když už se mu tam víc nevešlo, spokojeně kývl, na důkaz potvrzení svých slov.
Maestral z přimhouřenýma očima zkoumal stěnu.
Musí tu být tajný vchod! Nemůže to být přece slepá ulička! Ne když jsou tak blízko.
A pak si všiml, že jedna část stěny je nepravidelná s ostatní, víc vysunutá dopředu.
Opřel se o ní a opravdu-ozval se skřípavý zvuk a stěna se odsunula.
,,Vidíš jak si chytrej?" Poznamenal Sorrdan, ale Maestral neměl slov, jen ztuhle stál ve vchodu.
,,Co je?" Zamračil se Salochin, ale v tom uslyšel tři hlasy, a tentokrát ne ve své hlavě. Něco odříkávaly v neznámém jazyce.
Maestral napjatě vešel a ostatní ho následovali.
Ocitli se v široké jeskyni s ledovým stropem a zemí pokrytou ostrými kameny.
A uprostřed stála Lexirwa, alias Temnota, v celé své zlé kráse, a kolem ní Tři sestry které jí zaříkávali.

Když Lexirwa spatřila Maestrala, Salochina, Noru, Lokina a Arifase-nevěděla kdo jsou ti další dva a bylo jí to celkem jedno-myslela si, že se jí to zdá.
V omámení převzala kontrolu nad svým tělem, přičemž Temnota hlasitě protestovala, a nevěřícně na ně hleděla.
,,Maestrale" zašeptala a její pohled se upřel na sourozence a Lokina.
Vyslovila jejich jména.
Odříkávání Tří sester zesílilo, a ona klopýtla, jak pocítila obrovskou, tepavou bolest v hlavě.

,,Nechte jí být!" Zuřil Maestral a bez rozumu vyběhl proti Třem sestrám.
Ostatní se k němu přidali, tedy až na Salochina, který se ponořil do duchovního světa.
Vystoupil ze svého těla a to co spatřil ho naprosto ohromilo.
Lexirwa byla prosáklá zlou magií skrz na skrz, zářila hustou, neprostupnou černotou.
Tři sestry měli v sobě jen malou část té ohromné síly a i tu vysílali do Temnoty, aby zde byla navždy.
Salochin se váhavě ponořil do magie Lexirwy a to co ho obklopilo bylo bolestivější než vše co kdy zažil.
Okamžitě na něj začala působit zlá magie, otravovala mu srdce a nutila ho zažívat bolestné chvíle.
Žárlivost... Smutek... Vztek...
Ale on se chtěl dostat dál... Probojoval se tou temnotou a nečistou duší, až narazil na to co hledal.
,,NE!" Vykřikl a vrátil se do svého těla.
Kolem něj se bojovalo, pokud se to tak dalo říct, když Tři sestry nereagovali a ostatní do nich marně posílali svou magii.
Lexirwa jen nepřítomně stála uprostřed toho dění.
Maestral se na něj prudce podíval. ,,Co je?!"
Salochin se díval do země a nevěřícně vrtěl hlavou. Pak zvedl hlavu a podíval se na Maestrala uslzenýma očima. ,,Jediný způsob jak porazit Temnotu... Je zabít Lexirwu"
Maestral klopýtl a hleděl na něj vyděšenýma očima. I ostatní přestali bojovat, a sourozenci na něj nevěřícně zírali.
,,Musí být jiná možnost!" Vykřikl Lokin a rozzuřeně zavrčel.
Salochin prudce potřásl hlavou. ,,Není. Je už moc zlá, nevidíte to?" Snažil se přesvědčit sám sebe, že už je pozdě.
Tři sestry odříkávali ještě hlasitěji.
,,Pokud je necháme ten rituál dokončit" pokračoval Salochin a chvěl se mu hlas. ,,Temnota povstane, a zničí celou Eldiaru"
Podívali se na Lexirwu, která se na ně usmívala.
,,Není jiná možnost, že?" Zeptala se, a její hlas prořízl vzduch.
Salochin žalostně zavrtěl hlavou.
,,Neplačte pro mě" posmutněla Lexirwa a něžně se usmála, tak jak to dělávala, když ještě nevěděli nic o Temnotě. ,,Radši zemřu pro dobro Eldiary. Je to princeznina povinnost"
Maestral zlomeně zavrčel. ,,Ne!"
Sourozenci jí jen tiše sledovali s uslzenýma očima.
Lexirwa se podívala na Eilimu. ,,Neznám tě, ale mám pocit, že jsi pro Arifase důležitá" mluvila teď tak nahlas, aby přehlušila Tři sestry. ,,Postarej se o něj"
Eilima vážně přikývla, a Arifas se zajíkl.
Lexirwa se podívala na Sorrdana. ,,Myslím, že budeš dobrý král" tou jedinou krátkou větou ho ohromila, a Nora se radši podívala jinam.
,,Má sestřičko" usmála se Lexirwa. ,,Poslouchej své statečné srdce a vlastně, buď taková jako vždy. Odvážná a taková, která se nebojí projevit svůj názor"
Nora zakňučela.
Lexirwa se otočila na Arifase. ,,Buď takový jaký jsi, neboj se udělat něco, co ti příjde správné, i když ostatní tvrdí opak"
Arifas se zajíkl.
,,Salochine, můj milovaný bratříčku" řekla Lexirwa s úsměvem. ,,Nezahazuj magii, neboj se objevovat stále nové a nové věci. Takové vlky svět potřebuje"
Salochin sklopil oči ke svým tlapám.
Lexirwa se na Lokina ušklíbla. ,,Milovala jsem tě, což asi víš" poznamenala. ,,Ale pevně doufám, že budeš s Mirilou šťastný. Chraň mou zemi jak nejlépe umíš"
Lokin jí opětoval žalostný úsměv. ,,Jistě, princezno"
Lexirwu to potěšilo, tak jí vždycky říkal a ona to neměla ráda. Otočila se na Maestrala, který jen tiše vrtěl hlavou, s pohledem namířeným do země.
,,Podívej se na mě" poručila Lexirwa a Maestral pomalu zvedl hlavu. Jeho milovaná se něžně usmívala. ,,Odešel si, přesně jak jsem chtěla. Nikdo ti totiž nesměl ublížit, a já byla nebezpečná"
Maestral jí nevěřícně sledoval.
,,Miluji tě, Maestrale" zašeptala sotva slyšitelně a pak se na ně všechny podívala: ,,Utíkejte"
Když se ani nepohnuli, silně zavrčela: ,,Hned!"
Ostatní se okamžitě rozeběhli ke dveřím, málem nevyděli skrz slzy na cestu. Když vklouzli dovnitř, Maestral nechal dveře otevřené na škvíru, a i přes zamlžený zrak slzami, chtěl vidět Lexirwu naposledy.
Střetla se s jeho pohledem, pak zavřela oči a svět vybuchl v oslnivě bílém světle.

Pomalu si nepamatovali, jak se dostali z labyrintu, pletli se jim nohy a skrz hlasité vzlykání skoro nic neslyšeli.
I Sorrdan s Eilimou byli smutní, protože jejich lásky ano.
Když se dostali na povrch, Venezia je uvítala, ale hlášení o tom co se stalo, musela podat Eilima.
Ostatní na to byli moc smutní.
Lokin poslal pro svou loď, a tak jen čekali, až přiletí. Maestral tu byl s nimi, ale řekl, že nepoletí do Blackstaru. Chystal se cestovat na vlastní tlapky, projít celou Eldiaru. Už nehodlal zůstat na jednom místě, a cestování možná zažene jeho smutek.
Stáli před branami města, lehký vánek si hrál s jejich srstí ve větru a oni tiše vzpomínali na Lexirwu.
,,Nesnášela slavnosti" poznamenal Arifas tiše a hlas měl plný bolesti.
,,A přesto žasla, když uviděla tu výzdobu na vaše narozeniny" dodal Lokin.
,,Pamatuji si, jak se vždycky zastávala Salochina, když jsme si ho dobírali" vzpomínala Nora.
Ztráta byla zatím příliš čerstvá, než aby se mohli smutně usmívat. Teď jen tiše trpěli.
Na nebi-na denním nebi-se mezitím udělalo historicky první souhvězdí ve dne. Hvězdy, které ho představovali byli černé, a tvořili tvar vlčice s rudýma očima-to byli dvě jediné, červené hvězdy.
Když se na obzoru objevilo Křídlo pomsty, Maestral, Sorrdan i Eilima vykřikli ohromením.
Loď přistála, a Lokin si jí láskyplně prohlédl.
,,Doufám, že otec udělá i loď pro Lexirwu" poznamenal Salochin a Nora ho povzbudivě šťouchla. ,,Možná jí uděláš ty"
Bratrovi oči naokamžik zazářili.
Maestral tiše sledoval, jak nastupují na loď a pak řekl: ,,Sbohem"
S těmi slovy vyrazil do ledových pustin, a jeho černá srst se brzo ztratila z dohledu.
Lokin musel vydávat rozkazy, ale jakmile bylo vše zařízeno, sedl si vedle ostatních k zábradlí, a mlčky sledovali souhvězdí Temnoty.

Pro rodiče to byla bolestná ztráta a dlouhé dny nebyli pomalu schopni vést království.
Společnými silami jim převyprávěli všechno-i jejich krádež toho dopisu.
Arifas vysvětlil své zvláštní spojení s Eilimou, Nora odhalila svůj gen, který mají mít jen vlci a Salochin zase svou schopnost vidět magii.
,,Máme neobyčejně vlčata" usmála se Arcalima, ale v očích měla smutek.
Co se týkalo budoucnosti, každý se vydal svou cestou...

Když se Nora o spoustu let později stala královnou, a Sorrdan jejím králem, vládli dobře a spravedlivě.

Arifas a Eilima opustili Blackstar, a začali cestovat, hlavně v Ledové zemi.
Naučili se svou schopnost vidět budoucnost ovládat tak dobře, že mohli mít vidění i s někým cizím.
V celé Eldiaře se vyprávělo o věštící dvojici a mnoho vlků podnikalo dlouhé cesty, aby je našli.

Salochin zůstal v rodném městě, a stavěl už do své smrti. Magii nezavrhl, často si s ní pomáhal při stavění, a byl známý po celé Eldiaře.
Spolu s otcem postavili loď Temná princezna. V denících, které objevili v labyrintu, bylo popisováno vše o Temnotě, a díky tomu se jim lépe snášela Lexirwyna nezbytná smrt.
Dokonce se tam psalo, proč jí tam přivedli Maestrala. Chtěli, aby se s ním skamarádila, nebo ještě lépe se do něj zamilovala, a ony by ho o něj potom obrali, čímž by její proměna ve zlou byla ještě silnější. A cvičili jí, aby si Temnota zvykala na nové tělo.
Popisovali každý den a Salochin ty knihy nečetl více než dvakrát, jelikož byli strašné a poté je uzamkl do truhly, aby se k nim nikdo jiný nedostal. Tajemství labyrintu, které tam také bylo napsané, zůstalo navždy skryté.

O Maestralovi dlouho nikdo neslyšel, občas se ukázal v Blackstaru, ale jinak byl pořád na cestách. Viděl Prales, a Bleskový les, Zrádné hory, Poušť a Lávovou zemi.
Nikdy si nikoho nenašel, v jeho srdci zůstala navždy Lexirwa.

Lokin, ten chránil zemi na palubách Křídla pomsty a Temné princezny, o jeho skutcích se vyprávělo mnoho příběhů.

A tak skončil další příběh, patřil k těm známějším, jelikož si všichni chtěli vysvětlit podivné souhvězdí na obloze.
Skončil příběh královských vlčat, příběh sestry které se obětovala pro dobro země.