Eldiara: Sestra✓

31.Zrada

Když se Nora probudila, byla Eilima pryč.
Zmocnil se jí podivný pocit, a tak vyšla z pokoje a zeptala se hostinského, který řekl, že jí časně ráno viděl odejít, a že se ještě nevrátila.
Nora bez ptání vtrhla k Arifasovi a Salochinovi. ,,Eilima je pryč" oznámila jim a přetlumočila hostinského slova.
Salochin, Sorrdan ani Lokin nevypadali znepokojeni-přecejen, byla to Eilima, vrah Garmoru, může si jít kam chce. Arifas se ale všem vyhýbal pohledem a vypadal žalostně.
Nora už to nemohla vydržet. ,,Ty něco víš" obvinila ho.
Šli zrovna vesnicí, a Lokin stopoval pach bílé vlčice. Bylo to těžké, jelikož ho překryly pachy mnoha jiných vlků.
Arifas chtěl něco říct, ale jeho pozornost upoutalo něco jiného. Nebo spíše někdo. Kráčela k nim Eilima.
Nora přimhouřila oči, a bez žádného ostychu štěkla: ,,Kam si šla?"
Čekala, že se Eilima ohradí, že jí nějak posměšně odpoví, ale to se nestalo.
Lokin se v neblahé předtuše naježil.
Eilima se žalostně podívala na Arifase. ,,Promiň" řekla tiše. Fialový-momentálně bílý-vlk sklonil hlavu.
,,Eilimo..." Zašeptal a podíval se jí do očí. Neměli vidění.
,,Je mi to líto, ale je to pro tvoje dobro" zamumlala Eilima a smutně se pousmála.
Vzápětí se za ní z temných uliček vynořila velká skupina vlků, a obklíčila je, než stačili vůbec něco udělat.
,,Arifasi, Salochine a Noro" oslovil je tmavě modrý vlk vepředu, a každý z oslovených-s vyjímkou Arifase, který byl ponořen ve svých smutných myšlenkách-sebou při vyslovení svého pravého jména trhla. ,,Máme rozkaz, přivést vás zpět domů"
,,Kdo to rozkázal?" Zeptal se Lokin chladně a tvrdě mu hleděl do očí. On a Sorrdan jediní neměli bílou srst.
,,Král a královna" řekl modrý vlk, ale zdál se být trochu zaskočen.
,,Já jsem Lokin" představil se Stínobijec. ,,Sloužím na palubě Křídla pomsty, a právě jsem se chystal tyto vlky odvést zpět domů. Vaše služby nejsou za potřebí"
Modrý vlk se zatvářil rozpolceně. ,,Ale... M-my je musíme odvést sami!"
Lokin se zašklebil. ,,S odměnou si nemusíte dělat hlavu, král a královna vás bohatě odmění"
Zdálo se, že to vlka uklidnilo. ,,Tak dobře" řekl a kývl.
Eilima se zatvářila nevěřícně. ,,Ale... On je s nimi celou dobu, vůbec je teď nenašel!"
Modrý vlk se na ní přísně podíval. ,,Tady o Lokinovi jste se nezmínila, vaše smůla" řekl tvrdě a spolu s ostatními odešel.
Nora přišla přímo k Eilimě, a než ta se nadála, srazila jí k zemi vodní vlna.
Nehleděla na to, že Arifas za ní vykřikl.
,,Nikdy, nikdy už se nepokoušej, postavit mezi mě a nalezení mé sestry" zavrčela výhružně. Eilima se zvedla, a v očích měla smrt.
Sorrdan se postavil vedle Nory, stejně jako Salochin a Lokin. Jen Arifas byl v pozadí, s hlavou skloněnou.
,,Neboj" prohlásila Eilima chladně. ,,To se nestane"
Pak se v obláčku kouře teleportovala na nějaké jim neznámé místo.

,,Jsi v pořádku?" Zeptal se Salochin Arifase, který k němu zvedl nepřítomné oči.
,,Cože? Ehm, jasně" zamumlal a zase zabodl pohled do země.
Veškerá bolest kterou kdy zažil byla nicotná, oproti té, co zachvátila jeho duši, jeho srdce.
Proč to Eilima udělala? Tvrdila, že je to pro jeho dobro. Ale jak by mu mohlo pomoct odvrácení od jeho záměru, najít Lexirwu?
Jak si nyní přál, aby tu byla. Určitě by ho utěšila svým usměvem a povzbudivými slovy.
,,Asi bysme měli jít" prohlásil Lokin nešetrně, a ignoroval jak ho Nora probodla pohledem.
,,Má pravdu" dostal ze sebe Arifas. ,,Zdrželi jsme se tu moc dlouho"
Jako první vyrazil z vesnice a ostatní ho váhavě následovali. Kráčel ale se skloněnou hlavou a snažil se nemyslet na Eilimu.

Po zbytek dne se jim šlo dobře, kráčeli bez obav z pronásledování. Ačkoliv si Nora se Sorrdanem vyprávěli vtipy, a Lokin ze srandy urážel Salochina, každému na mysli ležel temný opar. Eilima je zradila. Nikdo nevypadal, že by to nečekal, tedy až na Arifase.
Salochin si o něj dělal starost. Šel daleko před nimi, byl mrzutý, vzteklý a podrážděný.
Neustále je popoháněl, několikrát dokonce křičel na Lokina tolik sprostých urážek, že by nejspíše vyhrál první místo v nadávání.
Všichni mu to tolerovali, ale jakmile se pokusil něco vytáhnout na Noru, trochu nešetrně ho upozornila, že si na ně nemá vybíjet zlost jen proto, že ho Eilima nemiluje.
Salochin okamžitě věděl, že to přehnala, jelikož Arifasovi se v očích objevil nezvyklý chlad a tvrdost. Pak se bezeslova otočil, a od té chvíle kráčel daleko před nimi.
Sorrdan jediný o něj neměl starost. ,,Z toho se vzpamatuje" pokrčil rameny. Salochin osobně nevěděl, co na něm Nora vidí. Nemohl říct, že by byl špatný společník, ale to jak nadlehčoval situaci, bylo někdy otravné.

Do Fedgaru jim trvalo dojít sotva dva dny a hodně zásob jim zbylo-hlavně proto, že měli o jeden hladový krk méně.
Arifas byl stále zamlklejší a zamlklejší, a Noře to dělalo starost. Doufala, že nespáchá sebevraždu, jako Faramis v tom příběhu. To by mu stejně nedovolila.
Zrovna teď lezli na vysoký kopec, a Nora se nemohla ubránit myšlence na to, že by se na něj Eilima prostě teleportovala a pak se jim posmívala. Potřásla hlavou, aby zahnala myšlenky na tu zrádkyni, a když jako první vylezla na kopec, naskytl se jí pohled na Fedgar.
Byl ze tří stran obklopen vysokými kopci, takže byl zčásti chráněný.
Fedgar byl opravdu rozlehlé město, skoro neviděla na jeho konec a měl mohutné, vysoké hradby.
Uprostřed čněl vysoký, čistě bílý palác s mnoha modrými okny, od kterých se odráželi paprsky zapadajícího slunce.
Z mnoha komínů stoupal kouř, po pečlivě udržovaných cestách kráčeli jako sotva viditelné tečky desítky a možná i stovky vlků.
Kdyby Nora nevyrostla v Blackstaru, největším městě Eldiary, asi by jí ten pohled uchvátil, ale jinak ne.
To Sorrdan byl tak rozlehlým městem okouzlen, a Nora se musela usmát. Oba se posadili do sněhu, skoro nevnímali namáhavě oddechování Lokina, Salochina i Arifase, kteří stoupali za nimi.
Sorrdan se na ní usmál. ,,Nikdy bych nevěřil, že někdy spatřím něco tak obrovského" řekl úžasle, a zase obrátil pohled k městu. Na jeho černou srst dopadali ohnivě rudé paprsky slunce, které pomalu zapadalo.
Nora se uchechtla. ,,Chtěl by si vidět i Blackstar? Ten je o mnoho větší"
Sorrdan se na ní úžasle podíval a Nora pokrčila rameny. ,,Myslím, že by nebyl problém, ti to tam ukázat"
Černý vlk jí rozzářeně olízl krk. ,,Byl bych moc rád" řekl, a ona se o něj opřela.
Když dorazil Lokin-který si vzal z nějakého důvodu úlohu kaziče lásky-přerušil je a řekl: ,,Přestaňte se tu kochat výhledem na to odporné město a pojďte"
Řekl, proměnil se ve stínového vlka a a neuvěřitelnou rychlostí seběhl dolů.
Nora se škádlivě podívala na Sorrdana, a pak ho strčila dolů, a sama skočila za ním.
Začali se kutálet z kopce, Nora se smála i když jí do tlamy létal sníh.
I Salochin se k nim přidal a málem srazil Sorrdana.
Jen Arifas kráčel po kopci normálně, opatrně a jako vždy zachmuřeně.