Eldiara: Sestra✓

18.Vysvětlování

Maestral sledoval Lexirwu, která poklidně spala, unašená proudem příjemných snů.
On sám usnout nemohl, hlavu měl plnou starostí.
Lexirwa se měnila. Neznal jí moc dlouho na to, aby to byl schopen posoudit, ale její vyjadřování, postoj a výrazy se stále méně podobaly nervózní vlčici, o které slyšel, že princezna Lexirwa je.
Měl jí rád, i když to nedal najevo. Nebyla jediná osoba, které by tato něžná vlčice nepřirostla k srdci, snad z vyjímkou Tří sester, o kterých stejně hluboce pochyboval, že jsou to vlčice takové, jaké mají být.
Temnota Lexirwu stravovala a on si s tím nevěděl rady.

Eilima najednou zavětřila a ztuhla. Arifas se na ní tázavě díval, když v tom ze střechy vedlejšího domu seskočili dva vlci.
Jeden byl černý, s namodralým ocasem, a druhá byla zelená, s každým okem jiným.
Eilima se chladně usmála. ,,Ale, ale, koho to vidím? Snad ne Alegena a Xilm!" Prohlásila, a Arifas přitiskl uši k hlavě. Štvalo ho, že Eilima pravděpodobně zná všechny ve městě, a on je jakovždy neinformovaný.
Xilm bezcitně řekla: ,,Nechceme mít problémy. Jdeme si pro něj" kývla na Arifase, který zavrčel. Byl zmatený. Odkud ho ti dva vlci znají? Kdo vlastně jsou?
Eilima nasadila výraz, který říkal: Vypalme svět do základů, a tvařme se, že jsme udělali dobrou věc. Arifas popravdě nevěděl, co si o tom má myslet.
,,Pro něj?" Ušklíbla se bílá vlčice.
Arifasovi se vůbec nelíbilo, jak Xilm přejíždí pohledem po jeho a Eilimině ráně, které byli naprosto stejně.
,,Ano" přikývl Alegen, který poprvé omluvil. Arifas sebou trhl. Měl velmi nepříjemný hlas. ,,Víš vůbec, kdo to je?"
Arifas ztuhl, a pátral v jeho tváři, po jakékoliv známce vysvětlení.
Eilima přimhouřila oči. ,,Myslím, že to vím lépe než vy" lhala tak dobře, až jí na to málem Arifas skočil. Ale on věděl, že bílá vlčice neví nic důležitého.
Alegenovi se zablesklo v očích. ,,V tom případě víš, proč ho chceme"
Eilima naježila zátylek, a nedala najevo zmatení. ,,Je můj" zavrčela, a Arifas nevěděl, jak si ta slova vyložit. Kdysi by se ohradil, kdyby si na něj někde dělal nárok, ale teď byl jen rád, a užíval si znění těch slov.

,,ARIFASI!" Zvolala Nora, zatímco kráčeli tichým městem, a na hlavu jim padali vločky.
Sněžilo čím dál silněji, a Arifasův pach-když ho Nora ucítila, nemohla uvěřit svému čumáku-se začínal ztrácet.
,,Ticho!" Vyštěkl Salochin podrážděně. ,,Akorát přilákáš nechtěnou pozornost!"
,,Jo, a nebo našeho bratra" odsekla Nora a ignorovala ho.
,,ARIFASI!" Zakřičela znova, a ozvěna jejích slov se odrážela od stěn, a zanesla je k uším čtyř vlků.

Arifas prudce zvedl hlavu, a natočil jí do temné uličky, když uslyšel své jméno. Asi se mi něco zdálo, pomyslel si.
Sněžilo, a on si přál schoulit se na nějakém teplém místečku, zatímco Xilm, Alegen a Eilima se dohadovali.
,,Jsme dva proti jedné" zhodnotila Xilm.
,,Umíš počítat?" odfrkla si Eilima posměšně, a trhla hlavou k Arifasovi.
,,Ten?" Ušklíbl se Alegen. ,,Stejně neschopný jako jeho sourozenci"
Arifas na něj vytřešteně pohlédl, ale v tom zaslechl své jméno podruhé. Nebylo pochyb, tohle nebyl přelud.
Xilm s Alegenem se na sebe podívali, a postavili se do bojovné pozice.
Eilima probodávala Arifase pohledem.
,,ARIFASI!" Ozvalo se potřetí, a on konečně poznal, kdo to je. Zalilo ho neskutečné štěstí! Našli ho!
,,NORO!" Zakřičel naoplátku, a málem na místě stepoval vzrušením.
Sněžilo hrozně hustě, sotva viděl v té špatné viditelnosti Alegena a Xilm. Byli tam vůbec ještě? Eilima každopádně zůstala.
Když se přímo před ním objevila Nora, nadšeně vykřikl a přitulil se k ní. Salochin se k nim přidal.
,,Tohle už nikdy nedělej" poznamenala Nora, a Arifas se ušklíbl.
,,Co přesně?" Zeptal se.
,,Nikdy už se nám neztrácej" odvětila Nora s úšklebkem.
Arifas už skoro nic neviděl. ,,Najdeme nějaké suché místo" řekl a otočil se na Eilimu. Ta už tam ale nebyla.
Jeho veselí se vytratilo, a nevšiml si, že ho ve tmě sledují její rudé oči.

Našli Šedý hostinec, zalezli si úplně dozadu, z dosahu všech uší i očí.
Salochin poznal, že je to úplně ten stejný, jaký viděl v Arifasově vizi. Stále úplně nechápal, o co šlo, a zapřísáhl se, že to zjistí.
Představili Arifasovi Neita, který sice navenek nic nedal znát, ale byl z přítomnosti tolika vlků nervózní. Navíc, nacházeli se ve Smrťákově, jak se Salochin dozvěděl. Nejhorší čtvrť ve městě.
Nejdřív vyprávěl on, Nora a Lokin-se kterým se Arifas ani nepřivítal, a Lokinovi to vůbec nevadilo-o tom, jak se probudili v jeskyni Alegena a Xilm bez něj. Vyprávěli, jak je napadl medvěd, jak potulovali, jak se dostali do města, a tam je před Stínobijcem a nájemnou vražedkyní zachránil Sorrdan-když padlo tohle jméno, Arifasovi se zablesklo v očích, jakoby ho znal-a Neiten, který je nechal přespat v jejich domě.
Když Nora vyprávěla o části, kdy jí Salochin probudil s tím, že ví, kde se nachází Arifas, celou dobu ho probodávala pohledem. Salochin se nervózně ošil.
,,Jak si mě našel?" Nechápal Arifas, a přimhouřil oči. ,,Nikdo tam nebyl"
,,J-já" vykoktal Salochin, ale Lokin ho zachránil tím, že řekl: ,,A teď by si nám měl vyprávět ty svou část příběhu"
Arifas se zašklebil, ale začal vypravovat, co se stalo od chvíle, kdy se probudil sám, bez ostatních. Popsal i jaký měl hlad.
Salochin ho poslouchal s větším zájmem než ostatní. Chtěl přijít na kloub jeho vizím s tou vlčicí.
,,Najednou se ozvalo vytí" říkal zrovna Arifas, a odmlčel se. Vypadal, že nechce pokračovat.
Salochin se v duchu usmál. Konečně narazili na něco zajímavého.
,,Hm?" Pobídl ho Lokin, a Arifas se díval všude, jen ne na ně.
Do toho, bratříčku, pomyslel si Salochin. Byl to nezvyk, vidět Arifase nervózního a rozpačitého.
,,O-objevila se tam Eilima" říkal Arifas, a pak se podíval na Neita. ,,Nechci, aby to slyšel"
Modrý vlk se zvedl od stolu a klidně kývl. ,,To mě nepřekvapuje" řekl. ,,Zůstanu tady přes noc, kdybyste mě hledali"
Šel si pronajmout pokoj, a až když zmizel z doslechu, Arifas to ze sebe dostal: ,,Stalo se mi to, co Salochinovi s Laylou"
Salochin doširoka otevřel oči, a zazubil se. Arifas si z něj vždy dělal srandu, kvůli jeho náklonnosti k vlastní tetě, ale teď mu to může oplatit.
Lokin potlačil smích, a Nora k tomu také neměla daleko. Očividně si neuvědomovali, jak závažné je, že Arifasovi geny zaraegovali na vraha.
Jejich bratr pobouřeně vyštěkl: ,,Rozhodně je lepší, než Layla!"
Salochin naoko ublíženě přitiskl uši k hlavě.
,,Nechala nás... Odejít" řekl Arifas po chvíli váhavě, ale Salochin poznal, že nemluví pravdu.
Určitě měli vidění, pomyslel si, a provrtával bratra pohledem.
,,Já, ona..." Snažil se to vysvětlit tak, aby to pochopili.
,,Jsme nějak spojeni, abyste pochopili" vyhrkl. ,,V den, kdy jsem jí potkal, jí někdo zranil. Ve stejnou chvíli se mi to zranění udělalo také" odmlčel se, a všichni se podívali na jeho rameno. ,,Pokud zemře, zemřu i já"
Salochin čekal, jestli se zmíní o viděních. Zatím to neudělal.
Arifas vyprávěl dál, o tom jak se zjevila u Hily v domě, a domluvila s ním schůzku.
Popsal jak přišel Jarvel a Sorrdan-při vyslovení toho jména, Nora nastražila uši-a řekl jim, i jak přišli Alegen s Xilm.
,,Kam se vůbec poděli?" Zeptal se Lokin, a Arifas pokrčil rameny.
Bylo logické, že v nich neviděl hrozbu. Oni ale věděli své.

Vyjímečně dvě kapitoly XD