Dohazovačka

1. Kapitola

Ráno mě probudily sluneční paprsky, které mě šimraly na obličeji. Promnula jsem si oči a vzala si do ruky mobil, abych zjistila kolik je hodin.

Sakra. Za dvě minuty mi zvoní budík. Protáhla jsem si své ztuhlé tělo a vstala z postele. Poté, co jsem se oblékla a provedla ranní hygienu jsem se vydala do kuchyně, kde u stolu seděl můj bratr Jason a cpal se toasty. Naši už byli v práci.

,, Dávej pozor nebo ti ty tousty polezou ušima" řekla jsem se smíchem.
Nasupeně se na mě podíval a řekl,, Ha ha ha. Tady se někdo dobře vyspal" protočila jsem nad ním oči a vydala se do školy.

Za deset minut už jsem stála před školou. Ach jo. Zase do toho vězení. Všichni se shlukovaly do partiček. Nesnáším je.

Když kolem nich procházím tak si neodpustí oslovení jako loser, zoufalec, ubožačka. Dřív mi to vadilo, ale už jsem se naučila to na sobě nedát znát. Přece jen. Mají pravdu.

Skoro nikdo se se mnou nebaví. Jediná osoba, která se mnou promlivila vždycky pár slov byla Katherine. Vůbec jsem nechápala proč. Byla hezká a populární mezitím co já nebyla nikdo.

Když se mi konečně podařilo se mezi těma lidma procpat až ke své skříňce někdo mi zaklepal na rameno. Byla to Katherine.

,, Ahoj Rory, jak se máš? " No celekem do-" ,, Kat tak jdeš se mnou na tu matiku? " Ozval se hlas jedné z Katherininých nejlepších kamarádek. Myslím, že se jmenuje Candy.

Kat se na mě omluvně podívala. Pak se jí ovšem tvář rozzářila a řekla: ,, Hele a co kdyby si se mnou seděla na obědě? "

Tohle mě dost zaskočilo, protože mi to za celou tu domu nikdo nenabídl. Koukala jsem na ni s vykuleýma očima. ,, Ehm... já?"

Kat se začala smát. "No jasně a kdo jinej?" N-no tak asi jo." ,, Tak na obědě Rory",,Jasně, ahoj."

jenže to už mě neslyšela, protože šla s Candy na hodinu matematiky.
Povzdechla jsem si, vyndala jsem si ze skříňky učebnici literatury a šla na hodinu. Sedla jsem si do poslední volné lavice a naprosto ignorovala vše co naše učitelka literatury vykládá.

Takle nějak vypadaly i další hodiny. Poté nastal oběd. Dala jsem si kousek pizzy, jablko a pomerančový džus. Zmateně jsem se rozhlížela po jídelně, když jsme spatřila známou tvář jedné brunetky jak se na mě s úsměvem mává. Nejistým krokem jsem došla k ní.

,, Jeee ahoj Rory.",, Ahoj, kde jsou ostatní?",, Řekla jsem jim, že dneska budu obědvat s tebou tak ať jdou na před." Na to jsem jen kývla hlavou a ukousla kousek ze své pizzy. Poté jsme vedli takovej ten obyčejnej rozhovor.

Dozvěděla jsem se, že má šestiletou sestřičku Molly, která jí pořád bere oblečení a make-up a hraje si na princezny a spoustu dalších věcí. Během našeho rozhovoru mi v hlavě pořád vrtala jedna otázka.

,, Ty, Kat? ",, Ano? ",, proč se mnou vůbec mluvíš?" Vypadala, že tuhle otázku nečekala. ,, No protože-protože si byla pořád tak sama s nikým ses nebavila no tak mi tě bylo lít-"

,,Takže ses se mnou začala bavit z lítosti? To ti připadám jako nějaká pouliční kočka, který hodíš kus masa jen aby se trochu nažrala a ty z toho měla dobrej pocit? A já si myslela, že aspoň jeden člověk se se mnou chce bavit. Tak pěkně děkuju, ale radši budu společenský vyvrhel než mít přítele z lítosti."

"Rory já to tak nemy-",, V pohodě, ale radši si už běž za svýma kamarádama ať na tebe nečekají.",, Ale-" Dál už jsem ji ovšem neslyšela, protože jsem si vzala svoje jablko a odešla.
A jelikož nám odpadl tělocvik tak jsem si vzala věci a vydala se domů.

Zrovna jsem procházela vchodem školy když jsem za sebou zaslechla volání.

,,Hej, hej stůj." Jelikož se se mnou nikdo nebaví tak jsem to ignorovala. A pokračovala v cestě. Jenže poté jsem cítila něčí ruku na mém rameni.

Zmateně jsem se otočila a musela jsem zaklonit hlavu, protože osoba stojící přede mnou měla skoro dva metry. Přede mnou stál jeden z nejpopularnejších lidí ze školy a zároveň školní "bad-boy" Christian Emerson.

Z jeho blonďatých vlasů s tmavě modrým melírem, učesaných do patky mu jeden neposledný pramen spadal do jeho ocelově šedých očí a na jeho plných rtech mu pohrával úšklebek.Jako vždy byl odměn v černé.

,,Co chceš Emersone? " ,,Vypadl ti mobil tak ti ho nesu." Podívala jsem se na něj svýma zelenýma vykulenýma očima a poté můj pohled sjel na mobil v jeho ruce. Můj mobil! ,,Aha tak díky" Ruku jsem natáhla pro svůj mobil, ale on ucukl a mobil si dal do zadní kapsy.

,,No vlastně jsem ti ho šlohl v matice, ale to je vedlejší. Něco bych od tebe potřeboval" ,, No tak to určitě. Naval mi můj mobil." začala jsem se pro mobil natahovat, ale on ho vyndal z kapsy a dal ho nad sebe a jelikož je vysokej jak žirafa tak jsem na něj nedosáhla. Takže jsem tam kolem něj poskakovala jak poraněná gazela a on se mezitím tlemil na celé kolo.

,, Fajn. Co chceš?" zeptala jsem se naštvaně a on si mezi zuby vtáhl svůj černý kroužek ve rtu. ,,Všiml jsem si, že se bavíš s Carterovou." ,,Jako s Katherine Carterovou? " ,,Jo přesně tou" ,,Tak s tou se nebavím" ,,A proč bych jako měla?" ,,Mám pro tebe takovou nabídku Rachel."

Jen jsem skrz zuby procedila: ,,Jmenuju se Rory. Rory Hartová",,No to je jedno Rachel. Prostě potřebuju aby si mi pomohla ji získat."Povytáhla jsem obočí. Docela mě zarazilo, že "Pan Christian Emerson alias velký drsňák" má problém s tím sbalit holku

,,Takže ti mám dělat dohazovačku?"

. ,,Přesně" ,,Nech mě přemýšlet. Hmmmmm ne.",,Ale notak Rachel." Zatnula jsem pěsti. ,,Jsem Rory" On nad tím ovšem jen mávl rukou. ,,No jo jasně. A navíc i pro tebe by to mělo plusy." Řekl naoko ledabyle.

V ten moment jsem začala být zvědavá. ,,Jaké plusy?"

,, No tak za prvé ti vrátím tvůj mobil. A za druhé můžu zařídit aby se ti už neposmívali." Bylo by celkem fajn kdyby se do mě už nenaváželi a nechali mě na pokoji.

,, Fajn udělám to, ale nic ti neslibuju. Nevím jestli to vůbec vyjde." ,,Tak se snaž aby to vyšlo. Tak zatím Rory Hartová." A s těmito slovy se otočil na patě a už si to
Pádil k té jeho partičce individuů.

Až poté mi to došlo a plácla jsem se do čela. Pane bože. Do čeho jsem se to nechala ukecat?

_______________________________________Takže ahoj, jestli jste to dočetli až sem tak vám fakt tleskám a obdivuju vás. Tohle je můj úplně první příběh. A co si budeme povídat. Budu se divit jestli so to přečte aspoň jeden člověk. Ještě bych chtěla říct, že se omlouvám za případné chyby. No, nebudu se dál vykecávat a pa.❤️