Dohazovačka

12. Kapitola

"Takže prostě přišel, držel v ruce Stellu a něco mumlal" smála se Kat, když si do pusy vložila další lupínek chipsů.

Pozvala mě na přespávačku, abychom se líp poznali.

"A pak se mě podle všechno pokoušel pozvat na rande, ale nešlo mu moc rozumět. Říkal něco o stromu, salámu a důchodcích." To už jsem se smála taky při vzpomínce na Christianovi vyjadřovací schopnosti.

"A co si mu na to řekla?" zeptala jsem se d hranou zvědavostí a usrkla si ze svého džusíku.

"Tak trochu mi ho bylo líto tak jsem se prakticky pozvala sama a dala jsem mu svoje číslo. Jsem zvědavá jestli zavolá." usmála se Kat a pokračovala ve vyprávění.

"Přece jen. Když pomineme to, že byl celej špinavej od trávy tak Emerson je pěknej kus-"

"vola?" zasmála jsem se a Kat se ke mně přidala.

"To nevím, ale za pokus nic nedám" mykla rameny a pak se na mě divně podívala. Natáhla ke mě ruku a prsty přejela po škrábancích na mém rameni.

"Co se ti stalo?" zeptala se.

A do prdelky. Co mám teď říct? Nemůžu jí přece vykládat, že to mám od toho, když jsem jako největší intelligent skočila do jejich keře.

"No ehm... Já jsem to-pomáhala mamce zastřihávat růže a nějak se mi to vymklo z rukou." narychlo jsem vymyslela.

Jo. Tak to se ti povedlo, Rory.

"Ty seš ale číslo, Rory" řekla a plácla se do čela.

"Hele tak to teda ne. To ony mě napadly já se jen bránila." řekla jsem důležitě.

"No jo prosím tě." protočila očima a začala si rozčesávat vlasy.

Chvilku jsme jen tak klábosili a zrovna když mi Kat zaplítala francouzské copy začal zvonit mobil.

Kat se podívala na displej a nakrčila obočí.

"Neznámé číslo" řekla a přijmula hovor.

"Haló?" zeptala se.

"Jé! Ahoj, počkáš chvilku, prosím?" vyhrkla rychle a dala si mobil na hruď.

"Pane bože, to je Emerson! Co mám dělat?" začala panikařit.

"Zachovej klid. Je to jen kluk." zhluboka se nadchla a přikývla.

"Tak jsem zpět."řekla a nervózně se zachichotala.

"Eahm, jasně." To už začala přecházet po místnosti sem a tam.

"A v kolik?" na rtech se jí objevil oslnivý úsměv.

"Dobře, tak se těším. Ahoj" a s těmito slovy ukončila hovor.

"Tak co? Co říkal? Řekni mi všechno!"
Začala jsem ze sebe sypat otázky, hned jak dosedla na postel.

"V pátek mě prej vezme někam ven. Detaily neříkal."

"No tak vidíš. Seš Katherine Carterová kdo by tě odmítnul?" řekla jsem jako by to nebylo snad jasné.

"A myslím si, Emerson může být fajn. I když to tak na první pohled nevypadá. A na víc." postavila jse se a vážně pozvedla ukazováček.
"Až se budete brát, tak si zamlouvám roli drůžičky, ale neberu si šaty. To ani náhodou." začala jsem máchat rukama až jsem málem schodila svůj džusík.

"Neboj, budeš hlavní drůžička, ale do těch šatů tě stejně navleču. A teď pojď musím ti doplíct ty copy." řekla se smíchem a já jsem se opět posadila na postel.
_______________________________________

"A pak mě ta babka přetáhla kabelkou protože si myslela, že-" moji historku ovšem přerušilo otevírání dveří.

"Co tady děláš? Nemáš už náhodou spinkat?" zeptala se Katherine něžným hlasem její malé sestřičky Molly.

"Slyšela jsem jak se tady smějete, no tak jsem nechtěla být v pokojíčku sama a pšišla jsem se sem podívat."
Řekla s mýrným šišláním a pohrávala si s rukávem jejího červeného pyžama s poníky.

Nejistě se podívala mým směrem a tak jsem jen s úsměvem poklepala na místo na posteli.

Nadšeně se rozběhla a s vypísknutím skočila na postel.

A tak jsme si povídali. Člověk by si myslel, že takový malý stvoření bude o půl jedné ráno unavené. Ovšem malá Molly měla energie více než já a Kat dohromady.

A mám dokonce takové podezření, že určitě potají pije energeťáky, protože si to jinak neumím vysvětlit.

Pořád se na něco ptala. Poté však přišla otázka, kterou když vyřkla tak jsem se málem zadusila svým mangovým džusíkem.

"A Rory? Už máš pšítele?" zeptala se s chichotem.

"No ehm ne" řekla jsem trochu sípavě a usrkla si ze svého džusíku.

"Já mám pšítele. Jmenuje se Charlie a je skvělej. Zastal se mě pšed Jacksonem, když se mi smál, že neumím šíct Š teda Chš. Krucipísek! Chššš! No vždyť víš, co myslím." Zamumlala rozčíleně poté, co se neúspěšně snažila říct 'Ř'.

"Tak to je skvěl-" zbytek věty jsem už nestačila odpovědět, neboť když jsem si poposedávala na posteli tak jsem zjistila, že pod svými bochánky necítím povrch postele. A tak jsem elegantně slítla na zem.

Z úst se mi vydral zvláštní zvuk. Něco mezi hladovou velrybou a dikobrazem, co má průjem.

"Ježiši! Jsi celá?" zeptala se Katherine.

Na to jsem vyšvihla ruku do vzduchu a s námahou jsem se obličejem odlepila od země.

"Jsem v pohodě" po tomto výroku jsem hlavu opět zabořila do bleděmodrého koberce.