Dohazovačka

6. Kapitola

No to si ze mě dělá srandu. Je 4:21 a on nikde. Už skoro půl hodiny sedím na lavičce a čekám na to pako. Ve sluchátkách mi hrají moje oblíbené písničky a já znuděně kopu do kamínků válejících se před lavičkou. ,,Tak jo už na to nemám nervy. Jdu domů." zvedla jsem se, vypnula písničky, protáhla si svoje ztuhlé nohy a vydala se domů. ,,Proč já se vůbec snažím? Není ani schopnej se ukázat v čas. Ale jen počkej Emersone. Já ti to vytmavim. Ty kuse hnoje. To ti nedaruju. Já ti natřu zábradlí" mumlala jsem si pro sebe při čemž jsem přehnaně gestikulovala rukama a myslím si, že kdyby mě někdo viděl tak si bude myslet, že jsem blázen. ,,Hej, hej kam jdeš?" uslyšela jsem za sebou Christianův hlas. ,,No kam asi? Domů" ,,Ale vždyť už sem tady tak pojď zpátky",, A to jako proč? Říkalo se snad ve čtyři ne? Už je skoro půl pátý a já tady stojím jako kůl v plotě a čekám než se pán Christian Emerson dostaví. Už mě to nebaví" řekla jsem a odfrkla si.

,,No tak když už jsem tady tak mi řekneš o co jde?" zeptal se a přešlapoval na místě. Profesionálně jsem nahodila svůj perfektně vážný výraz a chtěla jsem se pustit do své přednášky když se mě zeptal: ,,Tebe něco bolí?",,Ne proč by mělo? ",,Jen, že se tváříš jako kdyby si měla zácpu",,To je můj vážný výraz" řekla jsem poučně. On se však jen ušklíbl a dodal: Vypadá to jako kdyby tě něco važně bolelo",,Tak jo můžeme se prosím tě přestat bavit o zácpě?",,S radostí",,Dobře. Ale na tuhle tu misi sis měl vzít spíš tepláky než džíny." řekla jsem mu a přitom poukazovala na jeho černé džíny s dírami na kolenou. ,,Nevím co přesně je to za misi, protože si mi to neřekla, ale jestli je to to, co si myslím tak nemám zájem" dodal a o krok poodstoupil. Jen sem nad tím protočila oči. ,,Neboj ujišťuji tě, že na tohle jsem ani nepomyslela" zhluboka jsem se nadchla a pak důležitě řekla: ,,Tak a teď k tomu plánu....."

_______________________________________,,To si ze mě děláš srandu ne?" vyjekl a znovu si potáhl ze své cigarety. ,,Myslím to smrtelně vážně" řekla jsem s rukama v bok. ,,To tady budeme lítat a shánět nějakou vypelichanou kočku? ,,Hej buď milej!"
Bouchla jsem ho do ramene. ,,A navíc... Víš jak si a Katherine šplhneš, když ji najdeme?",,No dobře" povzdechl si. ,,Jak se ta koule chlupů jmenuje?" A skara. Jak to jen bylo? Něco na S. Sarah? Ne. Silvia? Možná. Ne. Jo už vím! Stella! Z mého přemýšlení mě vytrhl hlas: ,,Tak jak se jmenuje?",,Stella. Jmenuje se Stella" Prohrábl si vlasy a na zem hodil cigaretový vajgl, který poté hned zašlapal. ,,Fajn. STELLOOOOOO! STELLOOO! KDE SEŠ TY MRCHO CHLUPATÁ?" řval jako šílenec. Nemohla jsem už déle v sobě dusit smích a tak jsem se začala smát na celé kolo. Christian přestal křičet a uraženě se na mě otočil. ,,Co se tlemíš?",,Vážně chceš takle volat na kočku?",,No a jak asi?",,Tak nejdříve bychom měli jít do čtvrti kde bydlí Kathrin a až pak na ni volat. Je to domácí kočka ta nebude daleko od domova, protože život venku nezná" ,,Tak dobře no" povzdechl si a rozešel se. ,,Počkat ty víš kde Kat bydlí?",,No jasně, že jo a pojď ať to máme za sebou."
_______________________________________

,,Říkám ti, že jsme měli odbočit vlevo a ne vpravo."protestovala jsem když jsme šli už půl hodiny. ,,A já říkám, že jdeme dobře tak už sklapni Hartová a pojď",,Jasně. Jsem Christian Emerson a vím všechno. Radši budu bloudit než abych přiznal, že jsme se stratili. Bla bla bla. Mám IQ jako automatická pračka....................vypnutá." Napodobovala jsem jeho hlas.
,,UŽ TOHO NECH, ŘEKL JSEM, ŽE VÍM KAM JDEME! " ,,VŽDYŤ UŽ TADY KROUŽÍME PŮL HODINY CHRISTIANE!"Zakřičela jsem a přehnaně gestikulovala rukama. ,,NEJEČ PO MĚ ŽENSKÁ HYSTERICKÁ!"To už kolem sebe mával rukama jako kdyby se chtěl metamorfovat do ptáka a odletět. ,,JÁ JEČÍM? TY JEČÍŠ." Christian zatnul čelist. ,,UŽ MLČ PANE BOŽE!" To už jsem dala ruce v pěst až mi začaly bělat klouby. ,,EMERSONE, TY SEŠ TAKOVEJ IDI-KOČKA!!!" Naštvaný blonďák se na mě zmateně podíval. ,,JAKÁ KOČKA? Aaaa tahle kočka." řekl když se podíval směrem kam jsem ukazovala. Opravdu. Seděla tam na stromě. Přesně ta kočka, se kterou se Kathrine pořád fotila na sociálních sítích. V tom kolem mě proletěl kámen. ,,Můžeš mi říct, o co se tu snažíš?" zeptala jsem se. ,,Co myslíš? Sundávám ji ze stromu" řekl mi to takovým tónem jako kdyby to, že se snaží sestřelit kočku ze stromu kamenem byla jeho běžná každodenní rutina. Jen sem nad ním zakroutila hlavou a prohlásila ,,Podle mě na to budeme muset jinak."