Dohazovačka

2. Kapitola

Když sem došla domů tak sem hodila tašku do nejbližšího rohu a vydala se do pokoje. Než jsem ovšem stihla do toho pokoje dojít zastavil mě hlas mojí mamky.

,,Jakto, že si dneska doma tak brzo?",,odpadl nám tělák" Jen přikývla a já se odebrala do svého pokoje.

Jako první utkvěl můj pohled na mém rozdělaném úkolu do biologie. Možná bych ho mohla dodělat.

,,Ani náhodou."

Poté jsem se podívala na svoji ještě od rána rozestlanou postel. Neváhala jsem, skočila do ní a do polštáře zamumlala: ,,už nikdy tě neopustím." A tak jsem měla švédskou trojku. Polštář peřina a já.

Po asi hodině nic nedělání jsem se rozhodla dívat se na filmy. Maraton Harryho Pottera. Jupííí. Asi v polovině Ohnivého poháru se mi začaly klížit oči. Nechala jsem se tomu pocitu poddat a upadla do říše snů.

Ráno mě probudil otravný zvuk budíku. S menšími potížemi jsem ho vypla. Překulila jsem se na břicho a do polštáře zakňourala: ,,Neeee, proooč?"

Ještě pár minut jsem ležela a pak jsem se konečně vykopala z postele. Když jsem se oblékla, vyčistila si zuby a učesala se vydala jsem se do kuchyně. Čekala jsem, že se u stolu bude jako každé ráno Jason něčím cpát, ale nebyl tam. Jenže poté vyšel z obývacího pokoje s klíčky od auta v ruce.

,,Táta mi řekl ať tě dneska hodím do školy, protože venku prší" ,,Dobře. Tak chvilku počkej" Jen, co jsem to dořekla vydala jsem se hledat svůj batoh. Asi po pěti minutách hledání mi došlo, že sem ho nechala v rohu u vchodových dveří. Povzdechla jsem si nad svou hloupostí, popadla batoh a běžela jsem do garáže, kde už měl Jason nastartované auto.

Jen co jsem nastoupila tak hraně naštvaným tónem řekl: ,,Co ti trvalo tak dlouho?" Jen sem s úsměvem mykla rameny. On se na mě podíval a s opětovným úsměvem zavrtěl hlavou. Když jsme dojeli ke škole rozloučila jsem se s bráchou a vystopila z auta. S ladonstí slona v porcelánu jsem sprintovala ke škole abych nezmokla.

Jen co jsem vztoupila do dveří se zase ozývalo šuškání. To ovšem pominulo když mě kolem ramen chytila něčí ruka. Zmateně jsem se podívala kdo mě to drží a uviděla jsem již známého ušklíbajícího se blonďáka s modrým melírem oděného jak jinak než v černé.

Rozhlédla jsem se kolem a všichni na nás civěli a v očích se jim odrážel šok. Christian si toho asi všiml taky a tak si naštvaně odkašlal. Všichni jako by se probudili z tranzu a začali si opět hledět svého. ,,Vidíš? Co jsem říkal? Dokážu to posmívání utnout. Tomu, kdo je v mojí přítomnosti se nikdo posmívat nebude" Nad tím jsem se usmála a mlčky jsme kráčeli chodbou.

Když jsem zadávala kód ke skříňce Christian sundal ruku z mých ramenou a strnul v pohybu. Nechápavě jsem se k němu otočila abych zjistila, co se stalo.

On mě však zcela ignoroval. Díval se na druhou stranu chodby. Podívala jsem se stejným směrem jako on a pochopila jsem.

Stála tam Katherine. Jako vždycky byla perfektně oblečená a nalíčená. Její kaštanové vlasy jí v loknách spadaly na ramena a rty má zkroucené do oslnivého úsměvu.

Můj pohled sjel opět na Christiana. To, co jsem viděla mě překvapilo. Neviděla jsem tam toho badboye, co má všechno na háku a přede všemi si dokazje jak je hrozně drsnej. Viděla jsem tam kluka, kterej by snad omdlel kdyby na něj nějaká holka byť jen slůvko promluvila.

Nad představou, že by na něj Katherine promluvila a on se složil jako rubikova kostka jsem se uchechtla. Zatřepala jsem hlavou a i nadále ho pozorovala.

Díval se na Katherine s takovou něhou a láskou, že jsem nemohla uvěřit, že je to ten samý kluk. Na rtech mu pohrával malý úsměv.

A sakra. Tak ten je v tom až po uši.

Pak ovšem nasadil kamenou masku a zaťal pěsti. Katherine se totiž pustila do řeči s Eddiem Thompsonem.

Vážně Christian žárlil na Eddieho? Vždyť ten je teplejší jak Sahara.

Musela jsem se nad jeho chováním zasmát. Nasupeně se na mě otočil sykl na mě. ,,Co je?" S úlisným úsměvem jsem vypískla: ,,Ty žárlíš!"

,,Buď zticha Rory"

,,Ale prosím tě. Klidni hormon Romeo. A navíc. Eddie by skočil spíš po tobě než po Katherine"

Párkrát zmateně zamrkal. ,,Cože?" Povzdechla jsem si, chytla jsem ho za ramena a jako malému dítěti vysvětlila. ,,Eddie je gay"

Jen se na mě koukal a nic neřekl.

,,Ježiši Christiane. Toho by si všimnul i slepej."

Vypadalo to, že se probral ze svého stavu "ala kámen" a konečně promluvil. ,,T-to-o to já přece  vím taky."

Vysoukal ze sebe a tvářil se,  jako by to nebylo snad jasný, že to věděl a povrchně si odfrknul. Jen sem ho poplácala po rameni. ,,No jasně, že si to věděl Romeo." Popadla jsem svoje učebnice a kráčela si to do třídy.
_______________________________________Tak jo. Takle kapitola stojí za starou prašivou bačkoru. A může mi prosím vás někdo říct, kolikrát jsem v téhle kapitole použila slovo Katherine? No nic tak zatím vy odvážlivci🖤.