Dohazovačka

14. Kapitola

Tohle je tak trapný a bizarní. Je něco po páté hodině. Stojím v zábavním parku jako kůl v plotě. Christian mi před pěti minutami psal že tu za chvilku budou. Když jsem na začátku souhlasila s tím, že mu pomůžu, netušila jsem, že budu muset podstupovat tyhle šílenosti.

Vždyť Kat o něj zjevně nějaký ten zájem má. Tak naprosto nechápu, proč jsme si to nemohli ulehčit a prostě ji někam nepozval hned. Ale to ne. Místo toho si nechá radit od holky, která je ukázkovým příkladem outsidera a která nemá ani páru o vztazích. Už mě ze stání bolely nohy. Začala jsem se rozhlížet po nejbližším místu vhodném na sednutí.

V tom jsem je uviděla. Stáli u stánku s občerstvením. Detailně jsem si je prohlédla. Kat na sobě měla černou sukni, která končila nad koleny a blůzičku ve starorůžové barvě.

Nevypadala,že v nejbližší době plánuje zbrklý útěk. Právě naopak. O něčem se bavili a na tvářích jim pohrával úsměv. Svůj pohled jsem přesunula na Emersona.

Docela mě zarazilo, co jsem viděla. Blonďák oblečený věčně v černé přišel na to, že může nosit i jiné barvy. Byl oděn v bílem tričku, přes které si natáhl modrou džínovou bundu. Ovšem asi usoudil, že jeho outfit je na něj až moc světlý a tak si nemohl odpustit černé džíny. Musela jsem uznat,že jim to slušelo.

Christian se podíval mým směrem a zřejmě zaregistroval moji přítomnost a to, že je pozoruji. Jemně na mě pokýval hlavou místo pozdravu. Kývla jsem hlavou nazpět a povytáhla levý koutek rtů. Poté se sebrali a vydali se vyzkoušet obrovský kolotoč.

Už mě to tu přestává bavit. Připadám si jako nějaký stalker. Co si to namlouvám? Vždyť já jím vlastně jsem. Samozřejmě jsem jako malá chtěla být špión,ale tohle už přechází všechny meze.

Uběhlo už několik hodin a nebe se pomalu začalo zabarvovat do nachové barvy. Znuděně jsem se opírala o skákací hrad a občas jsem si usrkla ze své předražené vody z vedlejšího stánku.Pobaveně jsem sledovala jak zastavuje horská dráha.

Christian z ní rychlostí blesku vyběhl a řítil se k odpadkovému koši, do kterého vyvrhl svůj oběd. Kat se zastavila kousek od něj a mermomocí se snažila nepropuknout v záchvat smíchu.

Moc se jí to ovšem nezdařilo. Začala se smát na celé kolo, mezitím co Emerson vyprazdňoval svůj žaludek. Tak tahle podívaná stála opravdu za to. Sama jsem měla co dělat abych se nezadusila smíchy. Musela jsem být nenápadná a tak jsem svůj chichot skryla ve svých dlaních.

Tak tohle je přímo ukázkové první rande.

Ve chvíli, kdy už neměl co zvracet se otočil na chichotající se Kat.

"Můžeš mě na chvilku omluvit?" zeptal se a v obličeji byl dočista zelený.

Trošku zvážněla a mile řekla: "Jasně. Já počkám tady." Jen přikývl a vydal se mým směrem. Zalezli jsme za hrad aby nás neviděla. Začala jsem šmátrat v kapse dokud  jsem nenahmatala to, co jsem hledala.

"Je libo žvejka nebo voda, Sire?" řekla jsem hraně vážným tónem. Čekala jsem, že ze sebe jako vždy vydoluje nějakou peprnou poznámku na můj účet. Nicméně, to se nestalo.

Jen poraženecky pokýval hlavou a mlčky si vzal láhev vody a na ex ji vypil. Z ruky mi vytrhl peprmintovou žvýkačku a dal si ji do úst. Začala se mu do obličeje navracet barva.Konečně přerušil to trapné ticho. 

"Tak tohle jsem zvoral. Po tomhle fiasku už se mnou nikam nepůjde." Kňukl a začal si mnout kořen nosu.

Dostala jsem nápad. "Dej mi nějaký peníze a chvilku počkej." řekla jsem přesvědčivě a natáhla před sebe ruku.