Dohazovačka

13. Kapitola

Byl čtvrtek odpoledne. Seděla jsem ve svém pokoji u pracovního stolu a psala jsem úkol z literatury. Byla jsem tak moc zebraná do své slohové práce, že když mi zazvonil mobil leknutím jsem sebou trhla tak moc, že jsem perem udělala čáru přes můj skoro hotový úkola. Ryla jsem do papíru tak silně, že se protrhl. Tiše jsem zaklela.

No skvělý . Teď to budu muset celý přepisovat.

S povzdechnutím jsem konečně uchopila mobil do ruky.

"Jako vážně? Seksy Chrisťouš? No to si dělá srandu!" pokroutila jsem nad tím hlavou a zvedla hovor.
Hned poté, co jsem hovor přijala se ozval hlas otravného blonďáka.

"No konečně! Co ti tak dlouho trvalo?"
Vykřikl a z tónů jeho hlasu přímo sršelo otrávení.

"Taky ti přeji hezký den. Dělala jsem si úkol. A kvůli tobě ho budu muset dělat znovu. A jen tak mimochodem, víš že se sexy píše s 'X', že ano?"

"Ehm jasně, že to vím. Nedělej, ze mě úplnýho idiota, Hartová." vztekal se a já měla sto chutí ho přes ten displej mobilu praštit cepem.

"No já nevím, ale jméno na tvém kontaktu mi říká něco jiného, ty Seksi Chrisťouši" řekla jsem se smíchem.
Z druhé strany telefonu se ozvalo něco mezi zabručením a a skřípotem rozladěných houslí.

"No to je jedno. Jen jsem ti chtěl říct, že za půl hodiny se sejdeme v parku u školy. Tak tam buď v čas." a s těmito slovy mi to zavěsil.

Položila jsem mobil zpět na stůl a vložila si hlavu do dlaní.
Naposledy jsem pohlédla na mou zničenou slohovou práci a zatočila jsem se na své kolečkové židli.
Zvedla jsem se a sešla ze schodiště dolů do kuchyně.

V kuchyni seděla moje mamka hluboce zabraná do nějaké venezuelské telenovely, že ani nezpozorovala moji přítomnost.

Taťka seděl v obývacím pokoji ve velkém polstrovaném křesle luštil křížovky. Hranaté brýle měl posazené na špičce nosu, zadumaně hleděl pondělních novin a poklepával si propiskou o bradu.
Když mě zpozoroval, přívětivě se usmál.

"Potřebuješ něco ?" zeptal se mě zvědavým, ale přesto milým tónem.

"No já jen jd-" v tom mamka z kuchyně vykřikla:
"NEDĚLEJ TO, LILIBETH! VŽDYŤ NOSÍŠ POD SRDCEM FEDERICOVO DÍTĚ! - Ehm pardón. Nějak jsem se nechala unést." se smíchem se omluvila.

"To jsem viděli, Suzanne, a kampak jdeš Rory?"

Zeptal se a levý koutek rtu se mu zkrotil do poloúsměvu.

"Ale, jen tak ven. Musím se trošku provětrat" řekla jsem ledabyle a mávla rukou.

"Auroro Gracie Hartová, že je v tom nějaký chlapec?" zeptala se mamka a na tváři se jí objevil spiklenecký úsměv.

"Ale mami, a za kým bych asi šla, když nikoho neznám" řekla jsem během toho, co jsem si přes rameno přehodila malou koženkovou kabelku.

"No jo, prosím tě. To já ve tvém věku taky zatloukala a potají jsem se scházela s tvým otcem" pokroutila nade mnou hlavou.

"Tuhle konverzaci bych raději vynechala. A teď, když mě omluvíte, já musím jít. Ta pa" křikla jsem z předsíně a přitom jsem si obouvala své ošoupané černé tenisky.
_______________________________________

V parku už na lavičce čekal Christian a vypadalo to, že je zcela ponořený ve svých myšlenkách. Ani si nevšiml, že stojím vedle něj. Luskla jsem mu před obličejem prsty.

"Haló, Země volá Christiana" jakoby se probral ze svého tranzu a podíval se na mě.

"Cože? Jo. Ahoj." řekl trošku zmateně.
Zvedl se z lavičky a oprášil si kalhoty.

"Taaak, Proč ai mi tak narychlo volal? A jak si vůbec věděl, že mám čas?"

"Ale prosím tě, děláš jako kdyby si měla nějakej společenskej život" smál se mi.

"Já mám náhodou pestrej společenskej život abys věděl. Pan Brumla ti to potvrdí" řekla důležitě a s hranou naštvaností jsem pohodla vlasy.

Christian na mě podíval jak veverka, co ujíždí na cracku.
"Pane bože. Kdo je pan Brumla? Ještě mi řekni, že se scházíš s nějakým dědulou a můžeš mě rovnou klepnout po hlavě pánvičkou"

"Tu nabídku na praštění beru. A pro tvojí informaci, pan Brumla je můj plyšový medvídek." řekla jsem se založenýma rukama na prsou.

"Nic víc mi neříkej. Nechci vědět detaily" zakryl si dlaněmi oči.
Praštila jsem ho do ramene.

"Ty seš ale cvok" Nad tím se ohradil.

"Tak ty si povídáš s plyšákem a já jsem cvok?"

"Víš co? Raději tohle téma opustíme. A konečně mi řekni, proč jsi mi volal?"

Podrbal se na zátylku.

"Nooo víš, potřebuju laskavost." řekl vyhýbavě.

"Jakou laskavost? Tak už se vyžvejkni!" začala jsem nedočkavě přešlapovat.

"Prostě potřebuju abys na to rande šla zítra taky."

Co to právě řekl za blbost?

"To nemyslíš vážně, že ne? Já tam nebudu dělat křena. A jak bys to Kat vysvětlil, že na vaše první rande si s sebou přitáhnul další holku?"
Začala jsem ze sebe sypat otázky dříve než jsem se dokázala zastavit.

Christian zakňučel jak zmrzačené kotě a rukou si promnul obličej.

"Takle jsem to nemyslel. Ona nebude vědět, že tam budeš taky. Prostě chci abys celou situaci nenápadně sledovala abych neudělal nějakou kravinu."

"Takže budu tajnej agent? Doufám, že si uvědomuješ jakej je tohle bizár."

"Prostě to nechci pokazit. To je celý. Hodně mi na tom záleží. Tak souhlasíš?"

"S tím, že ze sebe budu dělat šaška na veřejnosti? Ne děkuji. Ten lov kočky mi úplně stačil"

V tom na mě vrhl ten nejvíc natrénovaný štěněčí obličej jaký jsem kdy viděla. Vyšpulil spodní ret, ve kterém se v koutku leskl černý kroužek. Lehce svráštil obočí a udělal prosebný pohled.

Tak jo. Teď už si opravdu nemyslím, že Christian Emerson je bad boy.

Poraženecky jsem si povzdechla.
"No tak dobře. Kde a v kolik?"

"Věděl jsem, že budeš souhlasit. Zítra v pět v zábavním parku"

"V zábavním parku? No to si ze mě děláš prde-"