Dohazovačka

3. Kapitola

Konečně nastal ten čas. JE OBĚD.

Jelikož jsem naposledy jedla včera oběd myslela sem že sním všechno v jídelně včetně naší kuchařky Berty.
Sprintovala jsem k jídelně tak rychle, že si naše asi osmdesátiletá učitelka chemie myslela, že projela formule.

Nandala jsem si všechno, co se mi vešlo na tác a zamířila k volnému stolu. S hlasitým "žuch" jsem dosedla na židli. V ten moment mi bylo jedno kdo se na mě dívá a začala jsem do sebe cpát jídlo.

Když už jsem nedokázala pozřít ani jedno sousto jsem se odvalila na poslední hodinu. Měli jsme chemii. Celou dobu si mě naše chemikářka nejistě prohlížela jestli nemám zase v plánu proměnit se ve formuli.

Strašně se mi chtělo spát. Klížili se mi víčka tak moc že sem mysela že si ustelu na lavici. Pak zazněl ten nejsladší zvuk, který chce slyšet každý student. Zvonění na přestávku.

Přehodila jsem si přes záda svůj batoh a potácela se ke školnímu automatu pro karamelové latté. Potřebovala jsem se trochu probrat jinak bych usnula snad i při chůzi.

Chvíli jsem s tím krámem bojovala než se rozhodl mi vrátit drobáky, ale nakonec se mi to po spoustě ranách a nadávkách povedlo. Otřela jsem si čelo a vydechla přebytečný vzduch z plic.

Popadla jsem svůj zasloužený kelímek kofeinového nápoje a konečně si usrkla. Když se mi ta lahodná karamelová chuť rozprostřela po chuťových pohárcích slastně jsem si mlaskla.

V tom jsem koutkem oka viděla jak po chodbě prochází Katherine s kamarádkama. Rychle jsem si usrkla ze svého kelímku a nemotorně jsem se k ní dobelhala. Poklepala jsem jí na rameno.

Rázem všechny pohledy spočinuly na mě. ,, Můžu s tebou mluvit?",,Ehmmm jasně. Holky hned budu zpátky." Popošli jsme na druhou stranu chodby. Katherine si za ucho dala jeden neposledný pramen kaštanových vlasů a čekala co ze mě vypadne.

Zhluboka jsem se nadechla. ,,Chtěla bych se ti omluvit. Bylo ode mě fakt hloupý takle vybuchnout když ty ses jenom snažila na mě být milá." Povzdechla jsem si a svůj pohled přesměrovala na mé ošoupané černé boty.

Nedokázala jsem se jí už déle dívat do očí. Měla jsem pocit že mě ty její onyxové duhovky propichují skrz na skrz. ,,Všechno jsem to v sobě jakou dobu dusila a pak sem si to vybila na tobě.....Fakt mě to mrzí." Poté jsem přestala mluvit a začala si nervózně odloupávat svůj oprýskaný černý lak na nehtech.

Netroufala jsem na ti opět upřít svůj pohled. Poté jsem ucítila na ruce dotek prstů. Když jsem se jí opět podívala do obličeje pohrával na něm úsměv. Nechápavě sem nadzvedla obočí. Jakto, že se směje?

Nad mým nechápavým pohledem zakroutila pobaveně hlavou. ,,Ale vždyť já se nezlobím. Ano musím uznat, že sem nečekala že na mě vyletíš jak čertík z krabičky, ale nezlobím se." Překvapeně jsem se na ni podívala.

,, Nezlobíš?" Kath zakroutila hlavou a mykla rameny. Tak takovou reakci jsem nečekala. ,, A moje nabídka pořád platí." Moje obočí se v tu chvíli muselo být až vzadu na hlavě a oči jsem měla vykulený asi jako kdybych si sedla na špendlík.

,, Jaká nabídka? ",, No přijdeš mi fajn a ráda bych se s tebou začala bavit." Taaak jo. V tuhle chvíli jsem si ze země posbírala svoje oční bulvy co mi vypadly z ďůlků a čuměla jsem na ní jako kdyby jí narostlo paroží. Vysoká brunetka přede mnou viděla moje překvapení a dodala: ,,Teda jestli chceš."

Konečně jsem se dostala ze svého tranzu." ,, Myslíš to vážně? ",,Jako, že se Katherine Carterova jmenuju.",, Noo... Proč ne aspoň nebudu pořád sama" Pokusila jsem se ze sebe vymanit ten nejvřelejší úsměv. Kat mi ho hned s radostí opětovala.

Zničehonic mě sevřela v pevném objetí. Zaskočilo mě to tak moc, že sem ji neobjala nazpět a stuhla jsem. Takže jsem tam jen tak stála s připaženýma rukama a hrála si na to, že jsem sloup mezitím, co mě Kat drtila v pevném objetí. A musím vám říct.... Ta holka má ale stisk.