Dohazovačka

8. Kapitola

Potom, co se dav našich takzvaných "fanoušků" rozpustil jsme konečně polapili Stellu a vyrazili ji předat Katherine.

"Mám rád psy, ale tu štangli salámu bych opekl na rožni"

postěžoval si Christian když si při chůzi mnul pohmožděné rameno.

"Ale prosím tě. A buď milej" kázala jsem mu.

"Nenávidím, když mi říkáš jak se mám chovat" zamumlal.

Na tím jsem jen mykla rameny.

Stellu jsem v náručí nesla já, protože když jsem mu ji podávala aby ji vzal tak zapištěl jak malá holka, že to monstrum neponese a že si ji raději převezme až u cíle.

Co vám mám povídat. Takle jsem si teda drsňáka nepředstavovala.
Jeho chováním mi spíše připomínal holčičku ve školce než dospělého bad-boye. Takovej ječák jsem opravdu ještě neslyšela.

Jelikož mě už začalo unavovat to tíživé ticho, které bylo protrženo akorát projíždějícími auty a zpěvem ptáků v korunách stromů tak jsem si začala pískat.

"Můžeš toho nechat?" ozval se blonďák. "Proč? Vždyť je taková nuda a nevypadá to, že by ses měl do řeči tak si pískám."

"Nesnáším pískání" řekl a pak dodal: "Oprava. Nesnáším když ty pískáš" odfrknul si a ušklíbnul se.

"No dovol! Já pískám skvěle. Možná trošku falešně, ale skvěle. A navíc pískám ráda" opáčila jsem se a abych prokázala svůj argument tak jsem si ještě párkrát pískla.

"Nesnáším, když máš na všechno odpověď" řekl a přitom protočil očima.

Zbytek naší cesty probíhal tedy už v tichosti. Zastavili jsme se až před rodinným domkem.

Z venku působil útulně. Béžová fasáda, dřevěná okna, která byla olemovaná červenou barvou, na parapetech truhlíky s převislými muškáty výrazně růžové barvy. Pozemek oplocený dřevěným plůtkem, na kterém byly zavěšeny keramické hrníčky a zahraha plná květů, které provoněly široké okolí.

Mojí pozornost upoutal starý dub, na kterém byka zavěšena houpačka vyrobena ze staré pneumatiky.

Houpala se na ni malá holčička s kaštanovými vlasy, které měla střižené do mikáda. Na sobě měla růžovou sukýnku, kterou nosí baletky a tričko s poníky. Podle rysů v obličeji, které se podobaly těm Katherininým jsem usoudila, že je to její malá sestřička Molly.

Christian si odkašlal a zazvonil. Podala jsem mu nebohou mourovatou kočku, která se vzpírala. Asi se jí úplně tak nelíbilo opouštět moji náruč.

Slyšeli jsme kroky.

V ten moment se na mě Chrisitan otočil a vykulil oči.

"Ty seš ještě tady?"

"A kde bych měla být?" pokrčila jsem obočí.

"Pane bože, nedělej křena a schovej se."

Začala jsem panikařit, jelikož už se ozvalo chrastění klíčů a cvaknutí zámku.

Rozhlížela jsem se kolem, kam bych se mohla schovat. Než jsem si stačila uvědomit, co dělám rozběhla jsem se a skočila do křoví.

Poté se ozvalo zašustění větví a můj tlumený výkřik. Nahrnuly se mi slzy do očí.

Já jsem ale kus okurky. To se může stát jenom mně.

Taky, kterej jinej blbec by skočil do šípkového keře?

Tak moc jsem se snažila nevydat ani hlásku a zklidnit svůj dech, že jsem nepostřehla otevírání dveří.

Ve dveřích stála Katherine, která měla své vlasy v rozcuchaném drdolu, ale jako vždy vypadala skvěle. Jakmile spatřila Christiana tak se zatvářila zmateně. Hned poté se však podívala do jeho náručí, kde se vzpouzela Stella, která se za každou cenu od něj snažila dostat pryč.

Po tváři se jí rozlil úsměv. Christian, který na ni zíral jako kohout na traktor se zmohl jen na pouhé: "Ehm... to-o tady... jsem ty prej si ztratila...tady...kočka......... Ahoj"

Nad jeho řečnickým výkonem jsem měla strašné nutkání plácnout se do čela. Ovšem nemohla jsem riskovat své prozrazení a navíc každý pohyb mě bolel, neboť se mi do kůže pokaždé zabodly další a další trny.

Z mého stěžování si sama pro sebe mě vytrhnul Katherinin hlas.

"Molly, pojď se podívat, kdo tu je?"

Malá brunetka seskočila z houpačky a cupitala ke dveřím. Hned, co spatřila mourovatou kočku nadšeně vypískla. "Stello!"

S úsměvem na rtech vytrhla kočku Christianovi z rukou a štrádovala si to do domu.

"Kde si ji našel?" zeptala se se zájmem Katherine.

Emerson samozřejmě nezklamal a opět začal blekotat. " Já.. ehm..on-a tady ehm...lítala na eh... Salám.. ehmmm...důchodci.. já..... Em... Strom...

Teď si udělejme chvilku a společně zatleskejme Christianovým vyjadřovacím schopnostem.

Kat se nad jaho chováním jen zasmála. "Aha tak moc děkuju" poděkovala mu a nastalo trapné ticho.

Christian se nervózně podíval mým směrem tak jsem nenápadně, aby mě Katherine neviděla, vykoukla hlavou z křoví a ústy jsem mu naznačovala, že ji má pozvat na rande.

Zhluboka se nadechl a poté ztěžka polknul.

"Nechtěla bys ehm třeba někdy někam ehm zajít?" řekl a podrbal se na zátylku.

"Jako na rande?" zeptala se Kat.

"No ehm když tomu tak chceš říkat. A navíc si myslím, že si zasloužím nějakou odměnu, když jsem ti sám zachránil kočku." řekl se samolibým úsměvem.

V duchu jsem si odfrkla. No jasně. SÁM.

"No vlastně proč ne? Dej mi mobil" řekla Katherine. Christian trochu zaraženě vytáhl svůj mobil ze zadní kapsy jeho černých od trávy ušpiněných děravých džínů. Dívka s kaštanivými vlasy si ho vzala a začala tam něco psát. Poté ho opět vložila blonďákovi do dlaně.

"Teď tam máš moje číslo tak mi zavolej kdy a kam půjdeme na to zasloužené RANDE." dala velký důraz na slovo 'rande' a zachichotala se.

"T-tak super. Já-já ti zavolám." vykoktal a líčka mu poněkud zrůžověla.

No to si ze mě děláš šoufky. Náš bad-boy se červená. Musela jsem si dát ruku před pusu abych s ní zadusila svůj smích.

"Ještě jednou děkuju za to, že si mi našel Stellu."

"Není za co" odvětil Christian.

"A napiš mi" mrkla na něj před tím, než zavřela dveře.

Emersonovi líčka se zbarvili do ještě tmavšího odstínu růžové a pohlédl na křoví, kde jsem se ukrývala.

"Tak co říkáš, Hartová?" zeptal se s vítězným úsměvem.

Vystrčila jsem paže z keře a ukázala mu vztyčené palce.

"Skvělý, Emersone. A teď mě odtud vytáhni nebo pojdu.