Nebezpečný polibek ✔

22🥀

Chvíli tam jen zkameněle stojím, nevím co mám říct nebo udělat. A vlastně ani nevím kde se tu vzal, ale to mi po chvíli dojde...

Na tohle místo jsme přeci chodili s Ryanem. Měli jsme tu první schůzku a i první polibek. Přesně na téhle lavičce.

Jen ho pozoruji, jak si stoupá a pomalu jde blíže ke mě. Čím menší je vzdálenost mezi námi, tím rychleji mi buší srdce.

A najednou je tak blízko... Zadívá se mi do očí. "Promiň." řekne tím jeho hlubokým hlasem, který mi vždycky rozvířil motýlky v břiše a teď tomu není jinak a políbí mě.

Zprvu jsem v šoku a vůbec nevím co mám dělat, ale pak začnu spolupracovat. Má horké rty a jeho polibky, jeho dotyky... Tak strašně moc mi chyběly.

Nechci, aby tahle chvíle skončila, ale vím, že musí, vím, že na mě doma čekají ještě nedobalené krabice a taky vím, že už ho nikdy neuvidím.

Po pár minutách se od sebe odtáhneme. "Chyběla si mi." řekne.

"Ty mě taky..." odmlčím se. "Co... Co tu děláš?" zeptám se ho.

"Věděl jsem, že tady budeš a chtěl jsem tě ještě vidět." oba dva si sedneme na opěrku lavičky.

"Rebb... Ani nevíš jak hrozně moc mě mrzí co se stalo, co jsem udělal, a že jsem tě v tom nechal." oči má zabodnuté do země.

Na nějakou chvíli se odmlčí a tak tam jen oba tiše sedíme a užíváme si výhled. Hlavou mi zatím probíhají všechny vzpomínky jako film a říkám si, že kdybych v minulosti nebyla tak naivní a tak hloupá, mohlo by teď všechno být jinak. Cítím, že on má v hlavě to samé.

"Kam jedete?" zeptá se a přeruší tím proud mých myšlenek.

"Někam do Indiany. Nedokážu tu zůstat." odpovím, ale taky nezvednu pohled.

"A ty?" zeptám se.

"S tátou se vracíme zase sem." sdělí mi. Tak a je to definitivní. Teď už rozhodně musím odjet.