Nebezpečný polibek ✔

32🥀

Týdny plynuly a já pociťovala čím dál větší strach. Nevěděla jsem co bude potom. Neměla jsem naplánováno vůbec nic.

Noční můry se mi vracely a pak zase mizely, naučila jsem se to, ale zvládat.

S mámou jsme skoro každý den pracovaly na zahradě. Během toho času, kdy byla v práci, jsem si četla knihy, na které jsem nikdy neměla čas. Nebo se i něco učila.

Nedělám si srandu. Vážně. Teď si asi říkáte, že jsem úplnej magor, ale když už jste několik měsíců doma a ven raději moc nechodíte, protože nechcete schytávat ty příšerné pohledy, děláte různé věci. Nechtěla jsem ten čas navíc jen tak promrhat.

Snažila jsem se i vařit. Nudila jsem se, byla jsem sama doma a měla jsem hlad. Někdy jsem navštívila paní Millerovou a někdy zase ona mě a třeba mi i něco donesla, ale já ji nechtěla takhle využívat. Cítila jsem se hrozně a chtěla jsem dokázat, že se o sebe zvládnu postarat sama.

Ve zkratce, když se mi zrovna povedlo uvařit něco dobrého, což se moc často nestávalo, zanesla jsem ochutnat i naší sousedce a samozřejmě mámě. Byla jsem na sebe neskutečně hrdá a myslím, že i ony na mě.

Nechtěla jsem se pořád jen schovávat doma a tak jsem hodně času trávila na naší zahradě. Jakmile jsem ale překročila pozemek, musela jsem si nasadit sluneční brýle a to i když bylo zataženo. Za prvé proto, aby mě lidé tolik nepoznávali, když jsem v tomhle městě měla žít a za druhé, abych skryla zarudlé oči a slzy, které se mi draly do očí při každým pohledu. Tak moc mě to zraňovalo.

A jednou přišel den D...