Nebezpečný polibek ✔

50🥀

Další den. Další snídaně.

S Emily jsme se našich kousků chleba ani nedotkly. Ten chléb je navíc něčím nasáklý a je mi z toho špatně.

"Holky, snězte to, okamžitě." pobídne nás zdravotní sestra.

Obě současně zavrtíme hlavou. Opravdu nemám na jídlo ani pomyšlení.

"Čeká vás dneska spousta práce, takže musíte jíst."

Moje výbušnost se projeví: "Možná, kdybyste nám dali normální jídlo místo chleba namočeného ve sračkách." ano, muselo to být.

"Co si to dovoluješ!?" osočí se na mě sestra a Emily na mě vrhne varovný pohled.

"Jen to, že tohle je týrání dětí! Téměř žádné jídlo, musíme pracovat do sedření a mimochodem máte tu opravdu skvělé doktory." ten sarkasmus jsem si mohla odpustit, ale už jsem prostě taková.

Rozhodně jsem tu přede všemi nechtěla mluvit o konkrétní věci. Obzvlášť před těmi dětmi.

"Všichni tu jste, protože máte nějaký problém a my se vám snažíme pomoct!"

"Tímhle pomáháte tak akorát sobě!" zakřičím. "Ty děti pomalu umírají, jen se na ně podívejte!"

"Tak a dost! Tohle poslouchat nebudu." otočí se na podpadku a odejde.

"Jděte si klidně do háje, ale věřte mi, jednou skončíte ve vězení a tuhle díru zavřou." když ta slova vyřknu, začínám jim věřit, jen se odsud nejdříve musím dostat.

A pak mě najednou pohltí úplně jiný pocit. Pocit, který mi říká, že se odsud jednou dostanu a pak budou ti kreténi pykat před soudem, tak jako my teď tady. Pocit, že tohle musím skončit. Žádné další dítě už se sem nedostane, žádné další dívce už se nestane to co se stalo nám.